,,Minnie" uslyšel jsem hlas pana Jeon u svého ouška. Pomalu jsem otevřel oči, a podíval jsem se na něj. Nejen, že mi šeptal cosi do ucha, ale taky mě hladil po zádech. Jak krásné probuzení. ,,Dobré ráno" zamumlal jsem, a posadil jsem se. ,,Omlouvám se, zaspal jsem?" optal jsem se, a promnul jsem si oči. Ještě bych spal. ,,Co myslíš?" doširoka se usmál, a za zápěstí si mě přitáhl k sobě. ,,Šup, šup. Tři rány" ohnul si mě přes koleno, a už mi začal stahovat boxerky. Sotva jsem se probudil, to snad nemyslí vážně. ,,Pak mi půjdeš udělat snídani, odpoledne tě vezmu do obchodu. Potřebuješ něco nového na sebe, a taky musím koupit potraviny" pohladil mě po zadku, a promnul jej ve svých dlaních. Kousl jsem se pouze do rtu, a zavřel jsem oči. ,,Dobře" kývl jsem, a prohrábl jsem si vlasy. No, on mě hned plácl silně po zadku, takže jsem křikl. Trochu to bolelo. Nehledě na to, co jsme dělali včera. Taky jsem to nečekal. ,,Jedna" šeptl mi do ucha, a dal mi druhou ránu. Kousl jsem se do rtu, abych byl ticho a mlčel jsem. Ještě poslední. ,,Dva" počítal dál, a dal mi třetí tudíž i poslední ránu. Pískl jsem. Následně jsem se narovnal, a své spodní prádlo jsem si potáhl výš. ,,Tři" usmál se, za paži si mě přitáhl k sobě, a dlouze mě políbil. Oplatil jsem mu to. Nevadí mi to, spíš mi to přijde hezké. Z určitého hlediska. ,,A teď mi udělej snídani, dones ji sem" nakázal mi, a pustil mě. Já jen s úsměvem přikývl, a cupital jsem do kuchyně. Jakoby nic. No, po cestě dolů po schodech jsem se držel za zadek, a občas jsem i sykl. Za chvíli to přestane. Aspoň ta bolest z toho, jak mi naplácal. Ta bolest ze včerejška hned nepřestane. Když jsem byl dole, prošel jsem chodbičkou ke dveřím do kuchyně, otevřel jsem je, a hned jsem si to zamířil k lednici. Něco jsem z ní vytáhl, a začal jsem mu tedy dělat snídani. Opravdu tam nic moc není. Jakmile snídaně byla hotová, snědl jsem si svou porci, kterou jsem si udělal a začal jsem mu dělat čaj. Ten jsem dal na tác, společně se snídaní, a šel jsem s tím chodbou a zase nahoru po schodech do jeho pokoje. Otevřel jsem si dveře, a položil jsem to na noční stolek. ,,Tak prosím, najezte se" usmál jsem se, a posadil jsem se vedle něj. ,,Víc než snídani bych si dal tebe" kousl se do rtu, a své mohutné paže omotal kolem mého pasu. ,,To je sice zajímavá a lákavá nabídka, bohužel, musím ji odmítnout. Dejte mi aspoň týden čas, pak ji možná přijmu" pousmál jsem se, a otočil jsem k němu hlavu. ,,To, že jsem vás nechal ať mě políbíte, nebyl žádný náznak toho, že s vámi budu chtít souložit. To, že jste to takhle vzal, není má vina. Je mi šestnáct, nejsem ještě ani plnoletý a vy na mě už tolik tlačíte" pokroutil jsem hlavou, a nafoukl jsem tvářičky. ,,Dobře, jak si přeješ. Ale líbat tě budu stále" kývl rameny, trochu mě od sebe odsunul, a vzal si do rukou tác s jídlem. ,,Děkuji" usmál jsem se, a chvíli jsem jej bedlivě pozoroval. ,,No, zajdu si do sprchy. Obléknu se, a po obědě mě zavolejte" postavil jsem se, a šel jsem do svého pokoje. Vytáhl jsem si nějaké čisté kalhoty, a spodní prádlo. Jeho tričko si na sobě chci nechat. Moc krásně voní. Následně jsem šel do koupelny, svlékl jsem si a vlezl si do sprchy. Po ránu je to to nejlepší.
Když jsem byl hotov, oblékl jsem se, a pak jsem šel umýt nádobí. Až do oběda jsem měl videohovor s Myungem. Je tak nádherný, ach Bože. Když byl čas oběda, musel jsem to bohužel zavěsit. Telefon jsem si nechal na stole, a šel jsem do kuchyně dělat oběd. Pan Jeon dnes seděl u jídelního stolu. Což je zajímavé, vždy mu jídlo musím odnést nahoru. Sám jsem už zapomněl, jak jídelna vypadá. Když jsem měl oběd hotový, naložil jsem mu trochu větší porci a šel jsem mu to zanést do jídelny. Je odděleně. Jakmile jsem tam vešel, jídlo jsem mu položil před stůl, a rozhlédl jsem se. Jídelna je opravdu nádherná. Taky je samozřejmě většina dřevěná, i tak je to krásné. Podlaha je z tmavého dřeva, stěny jsou natřeny světlejší hnědou, stůl je prosklený a židle jsou samozřejmě dřevěné. Ale jsou na rozdíl od podlahy světlé. Na zdech má obrazy, ani netuším, co to je. Nevyznám se v umění. Samozřejmě, nesmí tu chybět velká okna. Zkrátka, nádhera. Aspoň mě se to líbí.
Oba jsme se tedy naobědvali, a poté jsme vyrazili do města. Autem. Díval jsem se celou dobu z okna, a zaujatě jsem sledoval okolí. Je tu opravdu hodně lidí. Dlouho jsem nebyl venku, to proto mě to tolik zajímá. Když jsme zaparkovali, odpoutal jsem se a vystoupil jsem z auta. Hned mě ovál studený vítr, takže mi byla na chviličku zima. ,,Pojď" pobídli mě, svou dlaň mi položil na záda, a lehce mě tlačil dopředu. Vešli jsme do obchodu, a rázem mi bylo teplo. Mají tu hodně věcí, a já si neumím vybrat. Ach jo. Pan Jeon se ode mě odpojil, a šel za nějakým mužem. Taktéž byl pohledný, a taky o trošku vyšší. Choval se k němu..více než přátelsky. Zabolelo mě to. Rychle jsem se tedy začal přehrabovat v oblečení, a snažil jsem se nad tím nepřemýšlet. Co když s ním taky něco má? Třeba za ním chodí, když spím, a já o tom ani nevím. Třeba...třeba mě využívá, a je na mě tak milý, jen aby si mohl škrtnout. To ne, takhle nepřemýšlej, Jimine. Určitě by ti to neudělal. Určitě ne. Do rukou jsem si vzal dva svetry, nějaké kalhoty a tak. Mám toho málo. Ihned jsem se poté otočil, abych mohl jít za panem Jeon. No, zůstal jsem stát jako přibitý. Líbali se. Snad i s jazykem. Sevřel se mi žaludek, a nahrnuly se mi slzy do očí. Proč si vždy musím tolik ubližovat? Když přestali, rychle jsem začal předstírat, že si něco ještě vybírám. Takže, když jsem ucítil ruku na svém rameni, cukl jsem sebou. Vylekal jsem se. ,,Už sis vybral?" zeptal se mě, a já mlčenlivě kývl. Podal jsem mu ty věci, a pan Jeon je šel zaplatit. Tuhle scénu nevymažu z hlavy.
Následně jsme to odnesli do kufru, a jeli jsme do obchodu s potravinami. Po celou dobu jsem mlčel. Zabolelo mě to. A hodně. Nevím, co si o tom mám myslet. Potraviny jsme naložili do auta, pomáhal jsem mu s tím, samozřejmě. Pak už jsme jen jeli domů. Když na mě promluvil, pouze jsem kýval, nebo kroutil hlavou. Nepromluvil jsem s ním. Už vedle něj nechci ani usínat. Jak jsem mu jen mohl, tak věřit? Měl jsem pravdu, ani Myung by mi tohle neudělal.
