Partners In Crime✅

3. Okno

Ani jsem Shimizu nestihl poděkovat. Mezi tím, co mi Asahi mazal a obvazoval záda, jsem přemýšlel o tom, jak jsme se vlastně dostali od auta sem. Byl to Asahi, který nás odnesl? Ale to by sám nestihl.

„Ty Asahi? Jak jsme se vlastně dostali od auta sem?"

„Víš Tanaka to ráno, kdy se to stalo, volal s jeho sestrou. Řekl jí, že nemá moc dobrý pocit, a tak jí poprosil, aby pro vás přijela, kdyby se náhodou něco stalo. A když jsme slyšeli v policejních vysílačkách, že vás pronásledují, tak jsme vzali pár členů a jeli jsme pro vás."

Takže Tanaka měl špatný pocit.
„Ještě že zavolal. Mohli bychom být ve vězení nebo mrtví."
Asahi mi podal jídlo. Jedl jsem pomalu a pořád přemýšlel o poslední akci.
„Nepřemýšlej o tom." usmál se na mě Asahi. Bože, zas ten pocit. „Hlavní je, že jste v pohodě a že si se probral." Dodal a podrbal se na zátylku.

POČKAT! On se červená!
Než jsem něco stihl říct, tak se zvedl a s tím, že jde cvičit odešel.

„Proč se červenal? Nechám to plavat."
Když jsem dojedl, pokusil jsem se sám posadit. Po několika pokusech mi to vyšlo. Nohy jsem dal dolů z postele a postavil se. Udělal jsem pár kroků, ale udělalo se mi špatně. Už jsem čekal pád, ale najednou mě někdo chytil.
Byl to Asahi. „Jen tě chvíli nechám o samotě a už tě musím zase zachraňovat." Zasmál se a já zčervenal.

„Um promiň," řekl jsem stydlivě „jen jsem se chtěl podívat z oka. Myslel jsem, že mě Asahi bude podpírat, ale udělal něco úplně jiného. Vzal mě do náruče a donesl k oknu. Posadil mě na parapet a já se podíval ven. Měsíc krásně svítil. Ani jsem si neuvědomil, že je večer. Otevřel jsem okno, v tu chvíli mnou otřásl chlad.

„Proč si se vůbec vracel?" zeptal jsem se. „No zapomněl jsem si tady mikinu." Zasmál se a v zápětí ji na mě navlékl. Zas jsem se červenal. Voní krásně. Zachumlal jsem se do ní a kochal se výhledem. Byl nádherný.