Partners In Crime✅

13. Sprcha

Užíval jsem si to mytí. Sice jsem byl pořád červený kvůli studu, ale neřešil jsem to. Když mi umyl vlasy, tak jsem se k němu otočil a zahleděl se na něj. Jeho hnědé vlasy, věčně nějak spletené, nyní volně splývající podél jeho obličeje byly díky vodě tmavší než obvykle. Oči podobné barvy mne bedlivě sledovaly.

Nemohl jsem si nevšimnout jeho zkoumavého pohledu. Kdybych nebyl nahý, tak bych řekl že mě svléká pohledem. Musel jsem se pousmát, ale to byla chyba. Po zpozorování mého úšklebku se otočil a odmítal se se mnou bavit.

„Tak ty se mi budeš smát jo?" otočil jsem se a dupnul nohou tak, jak to dělávají malé děti když trucují. „Ale Nishiii." řekl Asahi, ale pořád jsem jej ignoroval. Znovu mě zezadu objal, ale já pořád nic.

No když to nejde jinak. Ohnul jsem se a začal ho jemně líbat na krku. Občas jsem jej olízl nebo kousnul. Nishi jen stál se zatajeným dechem a nic nedělal.

C-co to do háje dělá? Byl jsem v šoku. Když jsem se konečně vzpamatoval, tak jsem se otočil a zahleděl jsem se mu do očí. Nevím, co mě to popadlo, ale měl jsem chuť. A velikou. Začal jsem ho líbat. Ze začátku jemně, ale postupně se polibky stávaly dravé a nenasytné.

Tak teď mě dostal. Tohle jsem fakt nečekal. Ještě chvíli jsem si polibky užíval a s radostí mu je oplácel, ale musel jsem to utnout. „Nishi... Ještě ne." řekl jsem a odtáhl se.

„J-jak jako ještě ne?" řekl jsem sklesle. „Kvůli zádům... Kdybychom zašli dál, tak se bojím, že bych ti s nimi něco udělal." řekl provinile. Má pravdu. Ještě mě bolí a tohle by jim moc neprospělo. „Dobře." Řekl jsem prostě a vypnul sprchu.

Jsem rád, že to pochopil. Nechci mu ublížit... Nesmím. „Ale neboj, za pár dní si to vynahradíme." zašeptal jsem mu do ucha a následně jej skousnul. Pak jsem se jen usušil a zalezl do postele.
Ještě jsme se s Nishim chvíli tulili a v zájemném objetí usnuli.

Jsem to ale kazišuk cooo😏😈