Partners In Crime✅

23. Psst

Asahi

„Já jsem tak blbej! Jak by to mohl bejt Yu že! Ten ani neví kde jsme!" začal jsem hystericky řvát na Sugu, který právě vešel do místnosti. Za ním kráčel Daichi a Tanaka, který se snažil vypadat silně, ale nevycházelo mu to, protože bylo na něm vidět, že ještě před chvílí brečel. Nemohl jsem na ně koukat. Odvrátil jsem zrak zpět na Yuovu mikinu a mlčel.

Suga

Nevydržel jsem to. Odpoledne jsem šel nejprve k Tanakovi. „Sbal si věci." řekl jsem prostě a ignoroval jeho otázky. Když si sbalil, vydal jsem se i s ním v patách k Asahimu. Po cestě jsem potkal Daichiho, který mi řekl, že Shimizu odsouhlasila můj plán, a já spokojeně kráčel dál. Tanaka nechápal, ale ani neodporoval. Kámen úrazu nás teprve čekal... Asahi. Chtěl jsem aby se šel nejdříve najíst, jelikož je cesta dlouhá a on celý den nejedl, ale on neodpovídal. Lekl jsem se, že se mu něco stalo a tak jsem vtrhl do jeho pokoje.

„Asahi," promluvil na mě „sbal si věci ihned! Jídlo ti vezmu s sebou když tě tak vidím." Nechápal jsem jej, ale sbalil jsem si věci a následoval jsem Daichiho do garáží. Byl tam i Tanaka, který jako jediný z těch tří měl také kufry. Nasedli jsme do auta a jeli.

Po několika hodinách jsme projeli kolem útulku, kde jsme s Yuem kupovali Akiru. „Kluci?" řekl jsem nejistě a podíval se na Sugu a Daichiho. „Ano?" zeptal se Suga a dál hrál neviňátko. Já začal brečet štěstím a Tanaka na tom nebyl jinak... Konečně jej uvidím. Když jsme konečně přijeli domů, vyběhl jsem z auta rychlostí blesku, rozrazil jsem dveře a běžel chodbou ve které jsem potkal Shimizu, která začala brečet. Objala mě a hned běžela za Tanakou, který stál za mnou. Už jsem chtěl otevřít dveře, ale ty se otevřely samy...

Stál v nich Yu. Byl bledý, vyhublý a neupravený, ale stál tam!

Nishinoya

„To je sen... Zase sen, zdá se mi to... Určitě." začal jsem se přesvědčovat. „Lásko... To není sen." řekl Asahi se slzami v očích a objal mě. „Tolik si mi chyběl." řekl jsem a začal jsem brečet. Chvíli jsme tak stáli a stáli bychom ještě dál jenže můj organismus zaprotestoval a podlomily se mi nohy. „Yu!" vykřikl Asahi a ještě pevněji mě chytil. „Jsi v pohodě?" jen jsem kývnul hlavou. „Jsi strašně vyhublý... Ty si vůbec nejedl." podíval se na mě smutně. „Neměl jsem hlad.." zamumlal jsem a radši koukal do země než-li na něj.

„Yu... Podívej se na mě." on jen zakroutil hlavou a dál koukal dolu. „Notaak." řekl jsem něžně a nadzvedl mu prsty hlavu. Měl slzy na krajíčku. „Pojď sem." řekl jsem a objal ho. „Už jsem tu ano?" chytil jsem jej pod zadkem a vyhoupl si ho do náruče, jak malou koalu. On obmotal ruce a nohy kolem mého těla a začal vzlykat do ohbí mého krku. „Už bude vše v pořádku. Jsem tu s tebou, takže začneš hezky jíst ano? A teď se vysprchujeme, dáme malou véču a půjdeme spát ju?" jen kývl hlavou a nechal se dál nést jako koala až do koupelny.