Partners In Crime✅

5. Noční můra

Byl jsem doma v mých deseti letech. Ne, už zase! Slyšel jsem křik otce a pláč matky. Zase ji bil. „Nech ji na pokoji!" zařval jsem na něj. „Yu jdi pryč! Uteč!" Volala na mě. Ne, dneska ne! Z kapsy jsem vytáhl kapesní nůž, který jsem nedávno ukradl a rozeběhl jsem je proti tátovi.

„Nech ji být!" vyskočil jsem a chtěl ho bodnout, jenže on mě chytil za krk a začal mě škrtit. Když na něj moje matka zařvala, aby mě nechal, hodil se mnou o zem. Cítil jsem strašlivou bolest nad klíční kostí. Nůž se mi nad ni zabodl a díky pádu se posunul, takže jsem tam měl dlouhou řeznou ránu.

Otec znovu začal řvát na matku, že je to kurva a začal ji zase mlátit. Vstal jsem a snažil se něco udělat, ale on mě zase odhodil na zem. Uhodil jsem se do hlavy. Nemohl jsem vstát. Táta do mě párkrát kopl a já nemohl dýchat.

Zase začal mlátit matku. Chtěl jsem vstát, ale nemohl jsem. „Ne! Mami! Nech ji!" řval jsem z plných plic a jen sledoval jak ji mlátí, i když je v bezvědomí. „Mami! M-Mami! Promiň. Promiň." opakoval jsem pořád dokola a brečel. „Yu. Yu." Najednou na mě začal mluvit táta a začal se přibližovat. Máma ležela mrtvá na zemi. „Nishinoyo!"

Trhnutím jsem se probral. „Konečně." přede mnou byl Asahi. Začal jsem brečet ještě víc. „Ššš byl to jen sen. Jsem tu. Už je vše v pohodě." šeptal pořád dokola a objímal mě.

Když jsem se konečně uklidnil, chtěl odejít, ale já ho nenechal. „Zůstaň... Prosím." podíval jsem se na něj sklíčeně.

Asahi se jen usmál. „Neboj, nikam ti neuteču." Řekl, vzal mě do náruče a někam mě nesl. „K-kam mě to neseš?" zeptal jsem se. „Neboj, uvidíš." Řekl a šel dál dlouhou chodbou. Došli jsme k nějakým dveřím. Asahi je otevřel a mně to došlo. Byl to jeho pokoj.

„Do tý postele bychom se nevešli. Má je větší a pohodlnější." Řekl a uložil mě do ní. Sundal mi mikinu, kterou jsem měl stále na sobě. Byla celá promáčená od slz a potu. On si sundal triko, lehl si, přikryl nás a mě si k sobě přitáhl.

Objal mě a já s rudými tvářemi usl v jeho objetí.