Ráno jsem se probudil první a tak jsem pozoroval spícího Yua. Byl tak roztomilý. Nedalo mi to a musel jsem si ho vyfotit.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pokračoval bych v sledování Yua dál, ale můj žaludek se rozhodl jinak. Ke snídani jsem udělal tousty a k tomu vzal pomerančový džus.
Probudilo mě otevírání dveří. Stál v nich Asahi a v rukou měl naši snídani. „To si nemusel." Řekl jsem a udělal mu místo na sednutí. Dal jsem mu pusu na tvář a s přáním dobré chuti jsme se nasnídali.
Po snídani jsem se stavil ještě za Saeko. „Ahoj Asahi!" zvolala. Jak může být tak hyperaktivní po ránu? Nechápu... „Ahoj Saeko. Chtěl bych se tě zeptat na něco." „Jen se ptej!" řekla s úsměvem na tváři. „Já jen, že jestli opravdu nevadí, když koupím to štěně Yuovi." „Jasně, že nevadí! Už to tady chce něčím oživit." „Děkuju." řekl jsem už mezi dveřmi a šel zpět za Yuem.
Když se Asahi nevracel, tak jsem přemýšlel, co si vezmu na sebe. Nakonec zvítězilo bílé upnuté triko, černé rifle a riflovka. Ještě jsem si trochu poupravil vlasy a s mobilem v ruce čekal na Asahiho.
Málem jsem začal slintat, když jsem otevřel dveře a uviděl ho. „Sluší ti to." řekl jsem s úsměvem a políbil ho. „Jen se převleču a můžeme vyrazit." Řekl jsem a tak i udělal.
Když se převlékl, tak mě chytil za ruku a šli jsme do garáží. „Ó můj bože! Tohle všechno patří vám?" zeptal jsem se a podíval na Asahiho. „Omyl. Tohle všechno patří nám." řekl a já se nemohl vynadívat. ,,A pro co vlastně jedeme?"
,,To je překvapení." Řekl jsem a šel k mustangu krásné černé barvy a nasedl do něj. Když nasedl i Yu, vyrazil jsem směr město mě tolik známé.
GOMEN'NASAI! Jo jsem strašný člověk, protože jsem dlouho nevydala kapitolu😭 jenže jsem psychicky na dně kvůli devatenácti malým spratkům😭 *Ďáble pomož mi!* A ne, nevymlouvám se... Je to pravda😭 pokusím se teď psát ale asi to nevyjde... Budete asi muset ještě chvíli počkat pak bude vše v cajku a budu vydávat kapitolky😇
