Shimizu se vrátila pozdě v noci. Slyšel jsem ji. Ležel jsem v posteli, drbal Akira a tupě zíral do stropu. „Co mám bez něj dělat?" povzdechl jsem si a převalil se na druhý bok. Nasál jsem jeho vůni z prostěradla a jen tak dál ležel a tupě zíral do stěny.
Usnul jsem až někdy nad ránem, ale dlouho jsem nespal. Zdály se mi různé noční můry, kde Asahi vždy umřel.
„A DOOOST!" zařval jsem když se mi zdála pátá noční můra. „Já to nedávám." Řekl jsem už o něco tišeji a rozbrečel se. Jsem bez něj ani ne den a už to nezvládám... Jak ubohé.
Po snídani jsem vzal Akira a šel jsem si zaběhat. Po sprše jsem se šel naobědvat a pak rovnou na střelnici. Po střelbě fitko a spát.
Takhle to trvalo první tři dny. Pořád jedno a to samé dokola. Jen pláč byl častější. Se Shimizu jsem nemluvil... Radši jsem se jí vyhýbal. Už jsem nebyl ten usměvavý Yu. Byla ze mě troska.
Bylo mi Nishiho strašně moc líto. Celé dny se trápil a mě to nedalo. Čtvrtý den jsem vzala mobil a konečně zavolala Saeko. „No? Co se děje Shimizu?" „Co se děje? Kde jste? Říkala jsi, že to bude jen na den, dva a už to jsou čtyři dny! Nishi se mi tady hroutí! Nebaví se se mnou! Co tam k sakru děláte?! Vždyť i já mám co dělat abych se nehroutila." poslední větu jsem zašeptala a rozbrečela jsem se. „Shimizu, omlouvám se, ale bude to na dýl. Je to složitější, než jsem si myslela. Vidím to tak na měsíc a půl ne-li dva." když to řekla, tak jsem se rozbrečela ještě víc. Hovor jsem ukončila a mobil položila vedle sebe. 'Měsíc a půl nebo dva.' opakovala jsem si pořád dokola. Za tu dobu se vše může posrat. Hlavně když nepokoje jsou díky Shiratorizawě, která se spojila s Aoba Johsai. Saeko to musí rychle vyřešit nebo jsme v hajzlu...
Tak je tunak další kapitola😊
Vaše Švanda 🖤
ČTEŠ
Partners In Crime✅
FanficNishinoya a jeho tři přátelé se dostanou do přestřelky která nevypadá moc dobře. Pomůže jim někdo?
