legolas and aragorn || oneshots / POZASTAVENO

Jsi to totiž ty...

Všechny přípravy na bitvu byli dokončeny a oni teď měli nějaký čas před bitvou volno. „Nakonec jsem přišel včas" pousmál se Aragorn, když se se svým dlouholetým přítelem procházel po hradě. Vlastně ho už jako pouhého přítele nebral. Legolas byl velmi krásný a atraktivní. Jeho elfský původ ho činil ještě krásnějším. Když elfský princ rozmlouval se stromy, mluvil s nimi jako kdyby byli jeho děti. S něžným úsměvem na rtech jim naslouchal a Aragorn začal žárlit už i na ně.

Když ho ten vrrk stáhl dolů do řeky, myslel si že nepřežije. Jeho poslední myšlenka, než se praštil hlavou o kámen a ztratil vědomí, patřila právě tomuhle krásnému elfovi. Když ho voda vyplavila na břeh a on se vyškrábal Bregovi na záda, chyběl mu. Byl už zvyklí s ním trávit čas a právě v téhle chvíli si dokázal připustit, že se do Legolase zamiloval. Když se vrátil, šel první za Legolasem. A teď se spolu procházeli vylidněnými chodbami hradu. 

„Včas na co?" vytrhl ho z myšlenek ten líbezný hlásek patřící zlatovlasému princi vedle něj. „Když jdeš za láskou, nejdeš pozdě nikdy." pousmál se Aragorn a koutkem oka se na Legolase podíval. Ten sebou lehce trhl, že to nešlo skoro zaznamenat. „Večernice je tady?" Ptal se překvapeně zlatovlásek a v jeho hlase šla zaznamenat kapka zklamání. Aragorn ho však bedlivě poslouchal a všiml si toho. Sám pro sebe se pousmál. „Ne, Arwen tu není" užíval si překvapený obličej svého společníka. Pak se nadechl a pokračoval. „Nejspíš jsem ji ani nikdy tak nemiloval, řekl jsem jí to před odjezdem z Roklinky." Pokrčil rameny.

Legolasovo srdce zaplesalo radostí. Že by měl přece jenom šanci? V duchu si dal pohlavek. Nechtěl už naději, už se jí vzdal. Věděl že by ho Aragorn nikdy nemohl milovat a akorát se tím trápil. Srdci však poručit nelze. Říká se, že se elfové dokáží zamilovat jen jednou za život. Legolasovi se Tauriel opravdu líbila, ale nemohlo to překonat ten cit, který se rozhořel v jeho srdci pokaždé, když s Aragornem mluvil, díval se na něj, nebo na něj pouze myslel. Snažil se nic na sobě nedat znát a ptal se dál, i když to možná vědět nechtěl. Nebo maličká část jeho já stále doufala. 

„Je to Éowyn?" ptal se elf dál. „Není" pousmál se Aragorn a sledoval Legolase jak přemýšlí. „Znám ji?" zeptal se znovu, protože ho nikdo jiný nenapadal. 'Znáš ho' napadlo Aragorna. „Dalo by se to tak říct..." zamyšleně odpověděl. „Někoho takového jsem hledal celý život. Má čistou duši, jako z křišťálu, přesto umí velmi dobře bojovat. Nevím jak jsem se mohl zamilovat, ale připustil jsem si to teprve nedávno." usmíval se Aragorn a do Legolasova srdce se zabodávaly dýky smutku. Viděl, že je jeho přítel tak šťastný. Asi by to už měl vzdát.

Aragorn ho stále sledoval a nemohl si nevšimnout, o co je elf skleslejší. „Kdo to teda je?" zeptal se Legolas z posledních sil a už ho veškerá naděje opustila. Aragorn byl dobrý pozorovatel, proto si jeho smutku všiml ale musel uznat, že ho dokáže skrývat dobře. Aragorn se zastavil a když se na něj elfský princ zvědavě otočil, přistoupil blíže k němu. Stále se jemně usmíval a lehce Legolase pohladil po tváři. Úsměv se mu ještě víc rozšířil, když se jeho společník zachvěl. 

Díval se mu hluboko do očí, než sklouzl pohledem na jeho rty, které musí být tak jemné na dotek, a pak svůj pohled opět přesunul výš a opět se mu díval do očí. Legolas si v jeho očích všiml nějaké emoce, neuměl ji pojmenovat, ale díky ní byl jeho pohled velmi pronikavý. „Ani Arwen ani Éowyn." zašeptal kousek od jeho rtů. „Jsi to totiž ty" pak se jemně vpil do jeho rtů a zavřel oči. Legolas strnul ale pak se uvolnil. Hraničář po chvíli pohnul rty a Legolas to po něm opatrně zopakoval. Motýlci v břiše poletovali jako splašení a jeho srdce tlouklo, jako kdyby právě uběhl maraton. 

Aragorn si ho přitáhl za boky k sobě a jazykem přejel přes jeho spodní ret. Legolas pootevřel ústa, do kterých Aragorn vklouzl jazykem. Když se jejich jazyky napůl cesty setkali, unikl Legolasovi tichý sten, který byl navíc umlčen dalším polibkem. Když se museli odtáhnout kvůli nedostatku vzduchu, opřeli se čely o sebe a prudce oddechovali. Opět se jejich oči setkaly a ty Aragornovi byly naplněny štěstím. Legolas se pod jeho pohledem zachvěl a lehce zčervenal, když mu Aragorn zašeptal: „Vždy jsi to byl ty"

Legolas si nervózně zkousnul ret, čehož si Aragorn okamžitě všiml a přesunul pohled na jeho rty. Pak se vrátil zpátky k očím. Opět se na něj přisál rty a začal mu dravě brát dech a zlatovlásek se nadšeně zapojil do polibku. Aragorn ho po chvilce přirazil na stěnu a bylo mu úplně jedno, jestli je někdo uvidí. Teď to byl jeho princ, jen jeho. Legolas zasténal a víc se na Aragorna natiskl. Vždy si přál tohle udělat. 

Dlouho ho miloval a ujištění, že je na tom Aragorn podobně, ho přeplnilo štěstím a on teď zářil jako sluníčko. Zapletl mu prsty do vlasů a přitáhl si ho do dalšího polibku, přesyceného láskou.

840 slov. Chtěl by někdo něco nějakou kapitolu 15+? Vím že to přečetlo málo lidí ale až vás bude víc, projdu si komentáře u téhle kapitoly. Předem upozorňuji že jsem nikdy nic takového nepsala, takže to pro mě bude taky výzva.