legolas and aragorn || oneshots / POZASTAVENO

Po tolika letech

Aragorn vypráví svému synovi různé příběhy. Hlavně ty, které chce mladý princ slyšet. Což je většinou o něm samém a krásném elfském princi. Eldarion věděl že sňatek jeho otce a matky byl domluvený. Dědeček Elrond si to přál. Přesto spolu Arwen a Aragorn vycházeli dobře a stali se z nich dobří přátelé. Aragorn však nikdy nezapomněl na svého elfa. Na toho který se s ním loučil.

Říkal že musí jet, že ho něco volá. Jeho šestý smysl. Jeho smysl pro tyto chvíle. Buší mu do hlavy, nedá mu spát. Ať jde dál, až za severskou pláň. Sám trnitou cestou, bez živé společnosti. Takhle se mu to zdálo. Noc co noc. Nemohl spát, něco ho vábilo. Pak už to nevydržel a musel odejít. Opustil ho. Nechal ho tu samotného. Když se loučili, řekl Aragornovi aby na něj počkal. Tehdy mu řekl že na něj počká, jak dlouho bude třeba. 

Miloval svého prince, ale nechal ho jít. Viděl na něm že už tomu nedokáže odolávat. Tak ho nechal jít. Po nějaké době si vzal Arwen. Bylo to výhodné a nechtěl by si vzít nějakou cizí princeznu. Stačila mu jeho přítelkyně. Věděl že ho Arwen miluje, ale nedokázal jí to oplácet. Jeho srdce i po tolika letech stále patřilo Legolasovi.

Pak se mu narodil syn, Eldarion. Byl mu velmi podobný, jak v obličeji, tak i chováním když byl ještě malý klučina. Měl také elfské rysy, jelikož jeho matka byla elfka. Aragorna ale nejvíc překvapily jeho oči. Byla to velká náhoda, ale jeho oči postupem času získaly krásnou modrou barvu. Jako nejhlubší oceán a zároveň krásná modř na obloze. Měnily barvy, dalo by se říct. Každé emoci náležela jedna barva. A žádná nebyla stejná.

Je to zvláštní úkaz. Za svůj život potkal jen pár takových, a vždy to byli elfové. Začínal si ale příliš brzo uvědomovat že mu jeho oči připomínají Legolase. Ten měl také modré oči, jež s každou emocí měnily odstín. V tu dobu ho začala svazovat samota. Obrazně řečeno. Chodil po chodbách a jeho lidé se mu s úctou klaněli, měl tu nejlaskavější ženu jakou si mohl přát, měl zdravého a silného následníka trůnu. Stejně si připadal víc osamocený než kdy předtím.

Když Legolas odjel, zaplašil ten pocit samoty. Teď, když si choval svého tříměsíčního synka, na něj zaútočila plnou silou. Princovi oči se na něj smály, barvou letní oblohy. Zastesklo se mu po Legolasovi. Kdy se asi vrátí? A vrátí se vůbec? Bál se jeho reakce. Přeci jen, oženil se a měl dítě. Sice pro království, ale stejně to udělal. Začal častěji chodívat do knihovny. V jedné z knih, byly úžasné kresby. Válka o prsten.

Z toho co se malíř dozvěděl, nakreslil krásné obrázky. Hlavní roli na nich hrálo společenstvo. Aragorn se málem rozplakal když otočil stránku a viděl výjev z jednoho boje. Legolas na něm byl zachycen jak seskakuje z hradeb s napnutou tětivou. Úžasné jak to malíř dokázal zachytit, i když se jejich dobrodružství neúčastnil. Hobiti mu to určitě podrobně popsali. Na spoustě dalších obrázků našel jak sebe, tak hobity, tak i Legolase. Knihu si odnesl k sobě do komnaty a už ji nevrátil.

Ani nevěděl jak, ale dokázal se s tím smířit jedině povídáním příběhů. Proto když chodíval Eldarion spát, vyprávěl mu příběhy. Příběhy které se povídají, zkušenosti svých známých, i situace které zažil on sám. Jednou povídal jen o Legolasovi. A Eldarion poslouchal. Miloval ty večery kdy k němu otec přišel, sednul si na postel a vyprávěl příběhy. A Aragorna dost překvapilo jak si jeho syn z vyprávění zamiloval právě elfa kterému daroval srdce.

Jednou mu ukázal i tu knihu, aby věděl jak jeho přátelé vypadají. Eldarion by je tedy všechny poznal, i když oni samotní jej neznají. Jednoho dne, kdy zrovna byly ve městě trhy, se král s královnou a teprve šestiletým princem procházeli ulicemi města a zkoumali co je kde ke koupi. Všichni tři byli oblečeni do normálního oblečení, žádné vznešené látky. Malý princ s jiskřičkami v očích běhal od jednoho stánku k druhému a fascinovaně si prohlížel zboží. 

Jeho matka ho s úsměvem pozorovala, načež se otočila na Aragorna. Milovala ho, ale věděla že ji má rád pouze jako přítelkyni. Brala to v pořádku, byla ráda alespoň za to krásné přátelství. Věděla že Aragorn nepřestal na jejich elfského přítele myslet. Věděla že k němu chová stejnou lásku jako před lety. A žárlila? Ne. Jen bývala smutná ve chvílích, kdy Gondorský král jen koukal do prázdna a jeho oči se leskly slzami. 

V té chvíli, kdy se na svého manžela dívala a přemýšlela, si nevšimla že jim Eldarion odběhl z dohledu. Ten stále s úsměvem pobíhal ulicemi. V jednu chvíli se zastavil na místě a překvapeně otevřel ústa. Kus od něj stál nějaký zlatovlasý elf a uvazoval krásného bělouše. Eldarion ho znal až moc dobře. Už kolikrát ho v otcově knize viděl. Poznával jeho luk, rysy jeho tváře a překvapeně si uvědomil že okolo sebe má opravdu tu pozitivní auru o které mu říkal otec.

Jakmile se probral z překvapení, rozběhl se ke světlovláskovi jako by mu snad měl utéct. Legolas zaslechl zvuky bot a otočil se. Překvapeně zůstal stát když se mu kolem pasu obmotaly malé ručky a nějaký malý kluk ho pevně objal. Váhavě ho jednou rukou objal, nanejvýš zmaten. Pak se od něj to dítě odtrhlo s doširoka otevřenýma očima, ve kterých bylo vidět tolik nadšení, že se Legolas divil že mu tu neposkakuje na místě.

„Legolasi!" to se podivil ještě víc. Odkud ho tenhle klučina znal? Hnědovlásek si všiml jeho zmatení a zasmál se. „Omlouvám se, asi mě neznáte. Já jsem Eldarion, moc jsem vás toužil poznat. Otec mi toho o vás tolik vyprávěl!" nadšeně mluvil a měl co dělat aby nezačal křičet štěstím. Přeci jen, viděl naživo elfa které chtěl poznat ze všech lidí na světě nejvíc. „Otec bude nadšený až zjistí že jste se vrátil!" pořád mluvil a Legolas stále nechápal. O co tu jde? 

Eldarion ho s širokým úsměvem chytil za ruku a táhl ho k místu kde své rodiče viděl naposled. Zmatený Legolas se nechal táhnout. Na to jak byl ten kluk tak malý dokázal vyvinout neuvěřitelnou sílu. „Tati! Tati! Někoho jsem našel!" Aragorn zrovna vybíral nějaký hezký hrníček, když zaslechl hlas hlas svého syna. Legolas se zastavil a s Eldarionem to škublo. Ublíženě se na něj podíval a pak zmateně nakrčil obočí. Legolas ho nevnímal, jen se zatajeným dechem zíral na Aragorna, jež se otáčel za hlasem svého syna.

Hrníček mu vypadl z rukou a s třeskotem se rozbil o zem. Ani jeden to ale nevnímal a Legolas stál jako přikovaný. Aragorn jako ve snu pomalu přistoupil k elfovi. Nevšímal si Eldariona jak kolem nich nadšeně poskakuje, dokud ho nezavolala Arwen jež mezitím zaplatila kupci za rozbitý hrnek. Usmívala se ale stejně upřímně jako její synek. Přidřepla si k němu a oba s úsměvem od ucha k uchu sledovali jak se ti dva vrhli tomu druhému do náruče. Tiše plakali a tiskli se k sobě. Nepotřebovali mluvit, stačila jim pouhopouhá přítomnost toho druhého.

1155 slov. Prosím neukamenujte mě! Tentokrát nemám žádný dobrý důvod proč nevycházely kapitoly... Prostě jsem líný prase xd. Takže se moc omlouvám všem! 

Jak se těšíte na Vánoce? Upřímně mě dost štve, že u nás není žádný sníh 😥 jak to vypadá u vás? A co by jste chtěli dostat pod stromeček? Já už dostala od kamarádek dvě knížky, ponožky a úplně nejvíc ňuňatou mikinu 😙