legolas and aragorn || oneshots / POZASTAVENO

Shledání 2/2

Aragorn se se dvěma vojáky z Jordanovi družiny, i s ním samotným, vplížil do rozlehlé zříceniny. Musel uznat, že schovávat se tedy umí. Zbytek oddílu čekal venku, aby jim pomohli kdyby se něco zvrtlo. „Rozdělíme se a prohledáme celou zříceninu. Půjdu se porozhlédnout po tomhle patře" sdělil jim tiše Aragorn. „Dobře, já s Ethanem půjdeme do vyšších pater, Matt půjde s tebou" přikývl Jordan. Obezřetně se rozhlédl a kývl na zrzka co měl jít s ním. Následně se potichu rozběhl ke schodům které opatrně vyběhl, Ethan ho následoval.

Chvíli schody ještě starostlivě sledoval pohledem, pak se ale otočil a tiše se rozešel chodbou. Jordan mu za ten měsíc stihl přirůst k srdci, bral ho jako přítele. Matt, voják se špinavě blonďatými vlasy, se vydal za ním. V ruce držel napřažený meč, který byl schopen kdykoliv použít a za opaskem mu visely dvě dýky. Pohyboval se neslyšně, jak ho jeho hraničářský život naučil. Nakoukl do každé místnosti, nic ale nenašel.

Začínal být nervózní. Co když Legolase nenajde? Co když tu Legolas vůbec není? Snažil se nevnímat poplašnou myšlenku, která vytanula někde v zákoutí jeho mysli. Co když je Legolas mrtvý? V duchu si dal pohlavek. Legolas žije, ví to. Musí žít. Zrovna se chystal vejít do další místnosti, zarazil se však hned na prahu.Chodbami se rozezněl tlumený výkřik. Oči se mu rozšířili poznáním.

Rychle vyrazil chodbou dál, už nedbal na nenápadnost. Hledal jakýkoliv vchod do podzemí, věděl, že je jeho princ někde tam. Vchod však nemohl najít. Zoufale se podíval na Matthiase, když zaslechl další tlumený výkřik. Bylo v něm tolik utrpení a bolesti až mu naběhla husí kůže. Co mu ti hajzlové dělají?! „Jdi doprava" rozhodně sdělil Mattovi „snaž se najít jakýkoliv skrytý vchod." Nižší muž kývl a rozešel se chodbou na opačnou stranu.

*****************************

Dneska to byla rozžhavená čepel. Když skončil, jen se zadostiučiněním hleděl na kdysi hrdého elfa, který se nyní bez výrazu choulil na zemi. Celkem ho i obdivoval, po tom všem mučení, stále mu nic neprozradil. Už chtěl něco říct, když se ozvaly kroky, které se rychle blížily. Zvědavě vyšel z cely a čekal. Za rohem se vynořil nějaký člověk. Ušklíbl se, byl to jeho rádce a pomocník. Jeden z mála lidí v této pevnosti. Většina byly skřeti.

Sem dolů ale nikdy moc nechodil. „Pane" lehce se uklonil hlavou a zastavil se kousek od něho. „Danieli, stalo se něco?" přemýšlivě naklonil hlavu na stranu. „Můj pane. Je tu Aragorn, Isildurův dědic." bleskl pohledem k zničenému elfovi. „Přišel si pro svého přítele." Po téhle zprávě mu v těch děsivě černých očích vzrušením zajiskřilo. „Výborně, věděl jsem že přijde" nadšeně odpověděl a vešel zpátky do cely.

„Slyšels elfe? Přišel si pro tebe tvůj přítel. Budoucí král Gondoru nemýlím-li se?" ušklíbl se a nevědomky si začal s nožem v ruce pohazovat. Když Legolas nereagoval, potměšile se ušklíbl. Pak se otočil a vyšel z cely. Se zavrzáním zavřel dveře, nezamkl je však. „Ještě se uvidíme, to se neboj" uchechtl se a odešel. Daniel ho následoval.

Mezitím se elf v cele namáhavě nadzvedl na rukou a překuli se víc do rohu. Dál ode dveří, i když věděl, že na něj stejně dosáhne. Povedlo se mu Legolase zlomit. Už nikdy nebude jako dřív. Už ztratil naději na záchranu. Zapomínal na všechno a na všechny které znal. Vlastně už pomalu zapomínal i sám na sebe. Co že to vlastně říkal? Budoucí král Gondoru? Před očima se mu zjevil obraz pohledného muže. Havraní vlasy mu spadaly na ramena a v bouřkově šedých očích mu jiskřilo.

Kdo to vlastně je? Byl si jistý že ho odněkud znal. Měl pocit jakoby ho znal celý život. Snažil se ze své mysli vytáhnout vše co oněm věděl. Najednou jím projelo poznání. Rozechvěně se nadechl a stiskl víčka k sobě. Aragorn. Jak na něj mohl zapomenout? Věděl že ho miluje, ale věděl, že se změnil. Netušil co se stane, jestli opravdu přijde.