legolas and aragorn || oneshots / POZASTAVENO

Te amore

Aragorn byl korunován králem Gondoru. Teplý vánek mu jemně cuchal vlasy a on vypadal dokonale. Vlastně vypadal dokonale kdykoliv. I když byl zablácený, se zacuchanými vlasy a oblečení od krve, i v těchto chvílích vypadal nádherně. A Legolas si to uvědomoval až s bolestnou přesností. Byli nejlepší přátelé, už od té doby, kdy ho jeho otec poslal na sever aby Aragorna vyhledal. 

Spoustu věcí spolu přetrpěli a nikdy je nic nerozdělilo. Když vzniklo společenstvo a on tam tak stál, všímal si, že je pro něj Aragorn čím dál tím víc krásnější. Aragorn ho vždy udivoval. Měl zajímavý charakter, jaký nikdo koho kdy poznal neměl. Má svou vlastní osobnost jako každý jiný, ale na něm to šlo poznat obzvlášť. Měl tolik dobrých vlastností, které uměl využívat.

Je chytrý. Dokáže najít řešení v každé těžké situaci a vždy si díky tomu si poradit s nepřízní osudu. Vždy si dokázal najít nějakou kličku. Dokázal se taky rozmýšlet v rekordním čase. Když měl jen pár vteřin na rozmyšlenou, neváhal a udělal první věc která mu připadala správná. 

Je silný a spolehlivý. Jak fyzicky tak psychicky. Dokáže přechodit jakékoliv zranění. Dokáže se přizpůsobit jakýmkoliv podmínkách. Byl oporou pro ostatní, když Gandalf spadl do propasti v Morii. Vedl je dál, dokud nebyli v bezpečí, i když to i pro něj musela být rána. Ne nadarmo mu Gandalf věřil. Jen zřídkakdy podléhá únavě a vyčerpání. 

Je odvážný. Nikdy Aragorna neviděl zaváhat, když šlo o jeho přátele. Vtrhl by kvůli nim bez zaváhání do jakékoliv bitvy. Kdykoliv bylo třeba bojovat, neváhal a bojoval jako by to bylo naposled. Díky své odvaze občas ztrácel rozum, ten však ihned zase nabyl a snažil se najít nějaké východisko. Velmi statečný bojovník.

Je krásný. Jakoby už nestačilo kolika skvělými vlastnostmi oplýval. Vlasy v barvě havraního peří jež mu v uklidňujících vlnách splývaly podél tváře. Šedé bouřkové oči, kterými se na něj vždy tak laskavě díval. Bledá pleť, jež vždy tak krásně kontrastovala s jeho vlasy. Jeho postava. Dokázal se pohybovat neslyšně jako stín, nebo bojovat s těžkým mečem v bitvě. 

Jde vlastně o muže, který nikdy nezradí své přátele. Zasvětil svůj život boji proti zlu a Melkorovým stvůrám a jeho samotná osoba vzbuzuje v nepřátelích děs a hrůzu. Jeho přátelé však ví jaký je, a to jen proto že jim dovolil to vidět. Pro ně je Aragorn laskavý a obětavý přítel. Vlastně... pro Legolase je víc než jen to. 

Legolas ho miluje. Zalíbil se mu, už když ho poprvé spatřil. Překonali spolu tolik překážek a Aragorn ho považuje za svého nejlepšího přítele. On by však chtěl víc. Chtěl by cítit jeho tělesné teplo, tisknout se k němu v láskyplném objetí a líbat ho, dokud jim nedojde dech. To všechno jsou však jen představy, nikdy se to nesplní.

I kdyby ano, nemohli by spolu být. Aragorn je teď král Gondoru, musí si najít ženu a zajistit tak pokračování svého rodu. A Legolas se jednoho dne stane králem Zeleného hvozdu. Není možnost, jak by tohle mohli přejít. Musel se smířit s tím, že stráví celý svůj život sám. Přesto v něm žil malý plamínek naděje. Proč?

Večernice mu vstoupila do snu. Seděli spolu na lavičce na louce a Arwen povídala co je nového v Roklince. Říkala, že poznala nějakého elfa. Černé vlasy a zelené oči. Failon se prý jmenuje. Docela ho zarazilo jak o něm básnila. Myslel si že miluje Aragorna. V tom snu na něj jen udiveně pohlédla. Řekla mu, že ona nemiluje ho a on nemiluje ji. Vždy byli velmi dobří přátelé, nic víc.

Dost ho to zaskočilo a tenkrát se mu v hlavě začala objevovat ta myšlenka. Arwen je opravdu líbezná, proč by ji Aragorn nechtěl? Je to snad kvůli někomu jinému? Třeba... Plamínek naděje v jeho nitru se rozhořel a on doufal, i když věděl jak je to pošetilé. Arwen se jeho vnitřní bitvě jen smála a pak se ho zeptala jestli ho miluje.

Bez zaváhání odpověděl že ano, pak se ale zarazil. Nervózně se na Arwen podíval a čekal co řekne. Usmívala se a její oči zářili vzrušením. Nadšeně zatleskala a podivně se zahihňala. Legolas byl rád že to vzala takhle, stále však nechápal to nadšení. K čemu mu to bylo? Chvíli jen tiše přemýšlel a pak se s ním Arwen rozloučila.

Probudil se a přemýšlel nad tím podivným setkáním. Pak jen smutně zavrtěl hlavou, aby vyhnal vtíravé myšlenky a opět se nechal šustěním listí uspat. To ale nevěděl že Arwen tu noc navštívila ještě někoho. Něco málo mu řekla a povzbudila ho. Pak také odešla, věděla však, že druhý muž pochopil. 

Teď když si Aragorn všiml Arwen a přišel k ní, Legolase bolestivě bodlo u srdce. Byl to jen sen. S úsměvem jí něco vykládal ale Legolas nerozuměl co. Pak se Arwen usmála a něco mu řekla. Byl to jen sen, opakoval si v duchu a nepřítomně se díval na město. Zatímco se Legolas věnoval svým myšlenkám a nevnímal svět, Aragorn s Arwen mluvili o něm.

„Neměl by jsi to tajit. Tvoji lidé tě mají rádi, šli by za tebou kamkoliv. Nebudou tě odsuzovat." Když tohle Aragornovi řekla, podíval se na Legolase. Zamyšleně tam stál a vypadal jako vždy překrásně. Vypadal jako nějaká krásná nadpřirozená bytost, vlasy jež se podobali paprskům jarního slunce mu lehce vlály ve větru. Usmál se na Arwen a kývl. Ta vypadala že se snad štěstím zblázní. Pak od ní odešel a přešel blíž k Lassiemu.

Když si Legolas všiml že u něj stojí, nechápavě se na něj zadíval. Aragorn se pousmál. Věděl že se Arwen ve snu zjevila i Legolasovi, aby sesbírala všechny informace a dala je dohromady. Arwen totiž hned co je poprvé viděla, věděla že oni dva k sobě patří. Teď o citech modrookého elfa řekla Aragornovi, který se nakonec odhodlal. 

Jemně vzal překvapeného Legolase za bradu a něžně ho přede všemi políbil. Ze stran se ozvalo sborové zalapání po dechu. Čeho se tu právě stali svědky? Aragorn to ale ignoroval. Snažil se vtisknout si tenhle okamžik do paměti. Legolas měl pocit že mu srdce vyskočí z hrudi. Opravdu se tohle děje? Opatrně, jakoby se bál že si to Aragorn rozmyslí, ho chytil za ruku a polibek opětoval. 

Gondorský král se tomu jen pousmál, stiskl mu ruku a než se odtáhl ještě ho naposledy políbil. Chvíli bylo ticho, které však přerušila Arwen, jež začala s úsměvem od ucha k uchu tleskat. Ostatní se k ní přidali. Měla pravdu. Vybrali si ho jako krále a půjdou za ním kamkoliv. Nebudou ho odsuzovat. Široce se na všechny usmál a věděl, že tohle je ten nejšťastnější den jeho života.

Legolas na tom nebyl jinak. Nikdy ve svém životě, a že to byl dlouhý život, se necítil šťastněji. Nemohl tomu uvěřit, ale když se na něj Aragorn otočil a z jeho očí čišela bezbřehá láska... uvěřil. „Te amore, Legolas" zašeptal Aragorn tyto slova jen pro něj. Legolas měl pocit že brzo omdlí. „Te amore, Aragorn" pousmál se a uchechtl se, když tím Aragornův úsměv ještě rozšířil. Poté ho Aragorn znovu políbil za nadšeného jásotu lidí kolem nich. 

Arwen se na ně s úsměvem dívala. Byla na ně pyšná, za to že dokázali čelit tolika věcem sami. Teď jsou ale už spolu, silnější než kdy dřív. Vždycky mezi nimi byla ta vzájemná přitažlivost. Oni ale byli oslepeni pocitem, že ho ten druhý určitě nemá rád, tak to ignorovali. Ale zvládli to, ona jim jen trošku pomohla. Podívala se na stranu na černovlasého elfa, který ji sledoval s láskou v očích. Usmála se na něj a on jí úsměv oplatil. Ona si také našla lásku.

1246 slov. Kdyby někdo nevěděl... Te amore = Miluji tě. Možná dneska, možná zítra vyjde další kapitola. Nevěděla jsem jestli do tohohle časového úseku zařadit tu smutnou, nebo tu s happyendem. Každopádně je tu ta šťastná ❤