legolas and aragorn || oneshots / POZASTAVENO

Dobrá předtucha

Společenstvo prstenu vyšlo z Roklinky. Tedy bez Aragorna. Nějaká neodkladná záležitost. Nebyl ani na Elrondově radě, měl se ale připojit později. Byl pro ně velmi cenným spojencem. Tím pádem neznal Gimliho, Boromira, ani Legolase. Už putovali několik dní, Aragorn se k nim měl dneska připojit. Už se snášela tma, ale hraničář nikde.

Gimli s Boromirem a čtyřmi hobity seděl u ohně a hlasitě vykládal historku z jedné bitvy. Gandalf kouřil opodál a s úsměvem je sledoval. Frodo se od nich na chvíli odpojil. Poodešel pár metrů od ohně, prošel kolem Gandalfa a postavil se vedle světlovlasého elfa. Až na Gimliho řehot a pochechtávání jeho společníků bylo ticho. Legolas vypadal zamyšleně, nechtěl ho rušit. 

Ticho přerušil modrooký elf. „Něco se blíží" pronesl zastřeným hlasem, stále zahloubaný v myšlenkách. Jako by si to říkal pro sebe, a ne hobitovi který si zrovna ztrápeně povzdechl. Bral Legolasovi předtuchy vážně, už kolikrát se vyplnily. Nechce se mu už ničemu čelit, přál si aby ten prsten nikdy nedostal. Přál se na všechno zapomenout a žít si poklidný život v kraji. Proč vůbec toužil po takových dobrodružstvích? Nebylo o co stát. Stále v pohybu, váš nejlepší přítel je strach. Strach že to nezvládnete, strach že zklamete.

„Něco špatného hádám..." zabručí si pro sebe. Legolasovi to ale neuniklo a lehce omámeně mu odpověděl. „Ne..." zadívá se na Froda. „Je to něco krásného. Cítím to" odvrátil pohled na ztemnělou oblohu, zavřel oči a usmál se. Frodo se na něj lehce překvapeně podíval. Myslel si, že jeho společník dokáže vycítit jen zlé věci co přichází. Ale asi se spletl. Nejspíš to nebylo zdaleka vše co o tajemném elfovi nevěděl.

Nechal tam Legolase s jeho myšlenkami, ale k ohni se už nevrátil. Místo toho se zastavil na půl cesty a posadil se na kmen vyvráceného stromu, na kterém už seděl Gandalf s dýmkou. „Gandalfe... Nezdá se vám, že se Legolas chová..." začíná konverzaci hobit a snaží se najít dobré slovo. „nějak... jinak?" dokončí svou větu a tázavě se zadívá na čaroděje. 

Gandalf vytáhl dýmku z pusy a zkoumavě se na něj podíval. „Ano, je jiný než normálně. Co ti řekl?"

„Že se něco blíží. Jen ne nic zlého, ale krásného. Nevím co tím myslel" pokrčil Frodo rameny.

„Vskutku?" zamručel si pro sebe Gandalf. „No, uvidíme co přinese zítřek" usměje se a na náznak toho že skončil si vložil dýmku do úst a začal kouřit. Tmavovlasý hobit se tedy zvedl a odešel blíže k ohni. Poslouchal příběhy které ostatní vyprávěli a ohříval se u ohně. Už byla úplná tma, když si k ohni přisedl i Gandalf a nakonec i stále zamyšlený Legolas. Pak Gandalf zavelel a oni začali kolem ohně ulehat ke spánku. 

První hlídku měl Legolas, po něm měl jít Boromir. Frodo usnul téměř okamžitě, byl z jejich cesty velmi vyčerpaný. Ráno ho čekalo dost bolestivé probuzení, jelikož mu Pipin omylem šlápl na nohu. Tím že zakřičel vzbudil všechny ostatní, kteří teda ještě nebyli vzhůru. Legolas seděl na stejném místě jako včera a Boromir od něj zrovna odcházel se zamračeným výrazem. 

Důvod byl prostý: Legolas ho nevzbudil na hlídku, tudíž byl celou noc vzhůru. Jelikož byl elf, nijak to nevadilo. Boromir byl ale naštvaný že se třeba sám od sebe nevzbudil. Gandalf sledoval východ slunce a pak se natočil k nim. „Dnes budeme odpočívat. Jestli Aragorn do poledne nepřijde, vyrazíme." zase se otočil ke slunci a nad něčem dumal. Což vůbec nebylo divné, jelikož Gandalf přemýšlel snad až nezdravě moc. 

Legolas odešel někam do lesa, že prý potřebuje přemýšlet. Gimli chvíli nadával proč ho teda budili když zůstávají a pak si šel nabrousit sekyru. Všichni si hleděli svého a užívali si vzácných chvil volna. Pár hodin před polednem se ze strany odkud přišli vynořil statný muž. Vlnité havraní vlasy mu splývali podél tváře a pohled ocelově šedých očí se zastavili na nich.

„Chodče!" vykřikl Smíšek když muž došel k nim a běžel ho i s Pipem přivítat. Frodo se Samem mu s úsměvem šli naproti a ostatní počkali až k nim dojdou. Gandalf se na něj shovívavě usmál. „Vítám tě Aragorne, jsem věru rád že nemusíme pokračovat bez tebe."

„Omlouvám se za to zpoždění. Tlupa skřetů se hnala vašim směrem, musel jsem je odlákat na sever." vysvětloval Aragorn, mezitím co Pipinovi pořádně rozcuchal vlasy. „No, asi bychom vás měli seznámit" postavil se Gandalf. „Tohle je Boromir, syn správce Gondoru a tady Gimli, syn Gloinův." představil mu čaroděj Boromira i mrzutého trpaslíka, který jen něco zamručel na pozdrav. Gandalf se ohlédl směrem k lesu. „Chybí nám jeden společník... Nu což, před polednem se vrátí" usmál se a posadil se k vyhaslému ohništi. 

„Aragorne pověz nám, jak jsi odlákal ty skřety?" dychtivě se dožadoval vyprávění Pipin, takže se všichni usadili a naslouchali hraničářovu příběhu. Chvíli před polednem začali balit a uklízet. Aragorn zrovna popotahoval popruhy Samova batohu a sledoval Gandalfa, který se k němu po chvíli otočil. „Ještě poslední úpravy a vyrazíme, Legolas tu bude každou..." odmlčel se čaroděj a podíval se kamsi za hraničářova záda. 

„Á tady ho máme" spokojeně se pro sebe usmál. Aragorn se stále s batohem v ruce otočil. Překvapeně hleděl na elfa, který stál asi dva metry před ním. Nevnímal když mu batoh vypadl z ruky, ani když Gandalf znovu promluvil. Vnímal jen tu ztělesněnou dokonalost před sebou. Bělostná pleť bez jediné vady, zlaté vlasy které čechral jemný vánek, krásné modré oči. A to si myslel že už je proti elfí kráse imunní. 

V tu chvíli mu přišlo jakoby se celé místo rozjasnilo. A oni dva si hleděli do očí, oba ztraceni v tomhle okamžiku, oba uchváceni tím druhým. Nikdo jiný pro ně teď neexistoval. Jen Aragorn a Legolas. Legolas a Aragorn. Dvě duše co se hledali a našli se. Dva naprosto rozdílní muži kteří na sebe čekali celý svůj život. Až doposud. 

Frodo to sledoval s úsměvem na rtech. Byl to krásný okamžik. Paprsek světla prosakující temnotou této doby. Pohledem vyhledal Gandalfa který se také usmíval. Opíral se o svou hůl a spokojeně, snad i vševědoucně se usmíval. Když si všiml že na něj Frodo zírá, mrkl na něj. Frodo se smíchem zavrtěl hlavou a dobaloval si. Tohle se blížilo? Frodo se už jen sám pro sebe usmál. Možná to do zítřejších dnů vnese trochu světla.

1023 slov. Dělejme že se před tím Aragorn s Legolasem nikdy nepotkali, ju? Přece jen je to fanfikce 😉. Řekla jsem si, že po minulé kapitole by to zase chtělo něco sladkýho, tak to tu máte ☺. Zase se chci omluvit a zase chci poděkovat. Omlouvám se, nemohla jsem psát protožeee... Škola. Jak nečekané. A poděkovat bych chtěla za více než 200 ⭐. udělalo mi to velkou radost 🥰. Všem přeji hodně štěstí se školou. Jak se těšíte na Vánoce? já jsem natěšená jako malý dítě! 🎄🎁 Máte už nakoupené dárky? Musím se přiznat že já zatím ani jeden... To budu ještě 23. 12. lítat po obchodech a hledat dobrý dárky... Což je u mě vlastně typický 😂