legolas and aragorn || oneshots / POZASTAVENO

Nikdy nezapomenu

Byl jasný den. Svítilo sluníčko a všichni měli dobrou náladu. Jak by ne když se dnes jejich král žení? Jediný Legolas nebyl šťastný. Miloval Aragorna. Miloval ho od první chvíle kdy ho potkal. Hned věděl že mu propadl a už se z jeho propasti nedostane. Pomáhal mu, bojoval s ním, povzbuzoval ho, ale on si bere někoho jiného. 

Vždy chtěl aby byl Aragorn šťastný. Vždy ale doufal, že bude šťastný s ním. Lámalo se mu srdce pokaždé, když Aragorn o Arwen mluvil. Měl Arwen rád. Byla milá, chytrá a byla to jeho přítelkyně. Tohle ale bolelo, i když za to nemohla. Všechny ty věci které si spolu protrpěli. Všemožné situace kterými si prošli, Legolase víc a víc ničily. 

Tolikrát spolu bojovali a Aragornovi se nikdy nic zlého nestalo. Přesto se při každém boji ohlížel, jestli je v pořádku, jestli mu nemá pomoct, nebo jestli nemá skočit mezi něj a jeho nepřítele. Kdyby to bylo třeba, Legolas by to bez zaváhání udělal. Kdyby měl Aragorn zemřít, a jen on sám to mohl zvrátit, tím že se za něj obětuje... Nezaváhal by. Okamžitě by si vybral. Za cenu vlastního života by chránil ten Aragornův.

Láska je nemilosrdná. Nikdo si to nevybere, osud si s námi dělá co se mu zachce. O lásce se pějí písně, skládají básně a vyprávějí příběhy se šťastným koncem. Ale není taková jako se zdá. Je to mrcha. Nevíte proč ale víte že danou osobu chcete bránit. Chcete jí být na blízku a nikdy ji nepustit. I kdyby to byl váš největší nepřítel, láska by váš pohled na něj změnila. 

Taky je ale bolestivá. Nikdy nevíte co se stane, doufáte, že k vám ten člověk přijde a řekne vám 'miluji tě'. Doufáte že řekne, že mu chybíte a chce s vámi strávit zbytek svého života. Doufáte že v jeho očích uvidíte ten pověstný plamen lásky, který jste vždy chtěly vidět v očích milované osoby. Proto teď, když si dali Aragorn s Arwen první manželský polibek, tvářil se šťastně, avšak uvnitř umíral. 

Nedokázal to snést. Kdyby si mohl vybrat, nechal by se třeba stokrát utopit, třeba tisíckrát seknout rozžhaveným železem, jen aby necítil tohle. Ta bolest v jeho nitru byla příšerná. Nešlo to. Všechny zranění ke kterým přišel, všechny rány z bojů dohromady, nebolely tak moc, jako když se mu tříštilo srdce. Jakoby mu do něj někdo lil rozžhavenou lávu. Jakoby do něj někdo bodal nožem z té nejtvrdší oceli, zas a znova. 

**********************

Rozhodl se ale zůstat. Chtěl mít Aragorna na blízku, alespoň jako přítele. Také měl pořád to nutkání jej chránit. Další rána byl Aragornův syn Eldarion. Další důkaz jejich lásky. Všechny ty věci nějak přetrpěl s úsměvem na rtech a zůstal v Gondoru, jako nejlepší přítel krále. Musel mu být na blízku, i když ho to současně i ničilo. 

S Eldarionem se dost sblížil. Malý klučina, který se tak moc podobal Aragornovi, vymýšlel jednu neplechu za druhou. Pořád se smál a Legolas mu často s jeho vtípky pomáhal. Sám, když byl ještě malé elfátko, nebyl jiný. Eldarion si ho oblíbil, a považoval ho za svého nejlepšího přítele. Legolas byl rád, tenhle nezbeda ho vždy dokázal vytrhnout ze zlých myšlenek. Stejně to bolelo.

Láska je klam. Někteří mají to štěstí, že se zamilují do osoby, která miluje i je. Legolas to štěstí neměl. Ale zvládl to. Asi si zvykl, nebo mu už bolest otupila smysly. Jeho srdce po králi však stále nevýslovně toužilo. Ovšem nejhorší okamžik v jeho životě, ho teprve čekal. Byl zrovna pryč z království, za svým otcem, králem Zeleného hvozdu, když uviděl nad branami vyvěšené černé vlajky.

S poplašnou myšlenkou, někde vzadu v jeho mysli, pobídl koně k trysku, ještě za jízdy z něj seskočil. Utíkal chodbami a jak nedával pozor, málem srazil Eldariona. Vždy vysmátý princ měl teď oči plné smutku a po tvářích mu stékali slzy. „Co se stalo?" s neblahým tušením se zeptal. Eldarion se rozechvěně nadechl „On... otec..." prudce ho obejmul a rozvzlykal se. Legolas ztuhl. Ne... To se nemohlo stát!