legolas and aragorn || oneshots / POZASTAVENO

Odloučení 1/2

„Aragorne!" křičel Legolas, když se na něj vrhla další tlupa skřetů. „Legolasi!" vykřikl hraničář hlasem plným zoufalství, když jeho prince jeden skřet praštil kamenem po hlavě, a on se bezvládně zhroutil na zem. Už chtěl běžet za ním, někdo jím však trhl nazpátek. „Nebraň se! Nemůžeme mu pomoct! Je nás málo!" křičel na něj dotyčný a on se bránit přestal.

Věděl, že má pravdu. Bylo jich málo na to, aby mohli něco podniknout. Přesto měl ale uvnitř sebe pocit, že ho zklamal, že zklamal svého prince. Se slzami v očích sledoval, jak Legolase berou a odnáší, pryč od něj. Teď rozzuřeně přecházel po místnosti, ve které se konala porada. „Musíme ho zachránit!" vtekle se otočil na krále Théodena, který si unaveně promnul obličej. 

„Nemůžeme zbytečně zahazovat životy mých lidí pro jednoho elfa, Aragorne. I když je to zrovna Legolas" opakoval mu už po několikáté, ale Aragorn si umanutě stál za svým. „Musí být nějaká možnost! Najít ho a dostat se tam tajně, stačí pár lidí!" zoufale se díval na krále. Ten si jen povzdechl a vstal. „Legolase mám rád, je velmi schopný bojovník, ale vždyť my ani nevíme kde jsou! Nikoho na smrt posílat nebudu" mezi slovy se nadechl a když se Aragorn opět snažil protestovat, vrhl po něm král napůl naštvaný a napůl soucitný pohled. „Je to mé poslední slovo" otočil se, až za ním zavlál plášť a vyšel ze sálu.

Aragorn si frustrovaně vjel rukama do vlasů a povzdechl si. Miluje Legolase a vědomí, že nemůže nic dělat pro jeho záchranu, ho užíralo. „Pane?" ozvalo se nesměle za ním. S nevyřčenou otázkou v očích se otočil na vojenského poručíka. Ten se pro jistotu rozhlédl, jestli tu ještě náhodou není král, jakoby dělal něco zakázaného. „Mohu vám pomoct pane. Mám svůj skromný oddíl a mohu vám pomoct prince vypátrat." Řekl a bylo na něm vidět odhodlání pomoct svému králi. Aragorn nebyl král, věděl však, že se jím stane. Lidé ho milovali a teď mu to přišlo vhod. 

V odpověď kývl. „Bude mi ctí poručíku... Eh..." došlo mu že nezná jeho jméno. „Jordan pane, jmenuji se Jordan" zodpověděl mu otázku a pousmál se. Rád pomůže svému veliteli. „Dobře tedy. Bude mi ctí poručíku Jordane. Jsem rád že mi pomůžete." pousmál se na něj a odešel. Do žil se mu vlila nová energie. Najde ho. Najde a zachrání svého prince. Jediného, kterého kdy miloval. Vytrhne ho ze spárů smrti, i kdyby měl zemřít.

*****************************

Byl v nějaké špinavé celé, zapáchající zatuchlinou a krví. Na rukou měl připevněné těžké okovy, které se mu zařezávaly do zápěstí. Přesto však vypadal klidný. Uvnitř sebe se ale bál. Ne o své bezpečí, ale o Aragorna. Miloval ho a on mu jeho lásku oplácel. To byl ten problém. Věděl, že se ho Aragorn pokusí zachránit, a nic mu v tom nezabrání. Bál se, že ho chytí a něco mu udělají. O sebe se nebál. Věděl že mu provedou něco strašného, něco po čem už nebude tím kým býval. Dokáže to však snést, pro něj. 

 Ponurou chodbou se rozezněli těžkopádné kroky. Legolas hrdě zdvihl bradu a pohled měl ledové klidný. Když se otevřely dveře, celkem to zlatovláska překvapilo. Čekal dalšího odporného skřeta, jakých tu je spousty, tohle byl však člověk. Nelíbil se mu. Čišelo z něj zlo. V ruce držel dlouhý ostrý nůž, politý nějakou neznámou tekutinou. Na tváři se mu zrančila čirá nenávist. Legolas měl na tváři stále neproniknutelný výraz. „Tak elfe... co mi povíš?" ušklíbl se černovlasý muž a začal svým nožem pomalu otáčet v rukou.

Chtěl po něm informace, to bylo jasné. Chtěl vědět o všech plánech proti temnému pánovi. Legolas mlčel. „Nic? Nu což... však já ti rozvážu jazyk" psychopaticky se usmál a rozešel se blíž. Legolas věděl, že se mu nadcházející chvíle líbit nebudou. A měl pravdu. Po několika říznutích, kdy se kapalina dostala pod kůži a on měl pocit, že je jeho tělo v jednom ohni, se ztichlou chodbou ozval jeho první bolestný výkřik.

*****************************

Už to byl skoro měsíc, co Legolase neviděl. Skřeti jakoby se stáhli. Nyní jsme měli větší šanci na poražení Saurona. Občas jsem někde zaslechl kousek rozhovoru, ve kterém mluví o mém princi. Že prý byl dobrý bojovník, že je jim líto že někdo takový zemřel. Těmto rozhovorům se snažím vyhýbat. Legolas není mrtvý, cítím to, někde uvnitř sebe vím že žije. Zatím se nám nepodařilo je vypátrat. K večeru by se měli vrátit dva špehové. Poručík Jordan si myslí, že už by jsme to mohli najít. Všechny stopy vedou tím směrem.

Těším se až zase Lassieho uvidím. Až ho sevřu v náručí a budu mu do ouška šeptat zamilovaná slovíčka lásky. Zachráním ho. Vím jistě že není mrtvý, proto taky vím že ho zachráním. „Pane" ozval se Jordan. „Moji špehové se vrátili" Aragorn k němu stočil pohled plný očekávání. „A našli ho" po těchto slovech se mu srdce zatetelilo radostí. Našli ho! „Dobře, vyjedeme večer. V noci se tam vplížíme a osvobodíme ho" řekl pevným hlasem. Poručík jen kývl a odešel připravit svůj oddíl.

Aragorn ve svém pokoji osaměl. Našli ho. A zachrání ho. Zachrání toho elfa kterému daroval své srdce. Pousmál se a odešel do stájí. Musí se na cestu pořádně připravit. 

*****************************

Dveře do cely se se skřípáním otevřely. Legolas se vyděšeně podíval na muže, který v nich stál. Je tu zase. Tentokrát držel v ruce bič a opět se psychopaticky šklebil. „Takže... dneska mi něco povíš?" Legolas už to nezvládal. Věděl, že mu nic neřekne. Nikdy by nezradil všechny ty lidi kteří věří v lepší Středozem. Byl už ale na dně. Každý den za ním chodil a ptal se ho. A každý den si taky přinesl nějakou mučící pomůcku. Jednou ho hodil do místnosti plné ledu, jindy do místnosti ve které téměř i vzduch hořel. 

Bylo tu už rozžhavené železo, škrcení, topení či obyčejné mlácení. Jeho vězniteli ohledně těchto věcí fantasie nechyběla. Přesto na něj nikdy nepromluvil. Jen křičel bolestí. Nejhorší však pro něj bylo odnětí svobody. Už tu byl přibližně dva týdny a věděl, že už to mezi těmi čtyřmi stěnami nezvládne. Černovlasý muž se zle zachechtal když zavrtěl hlavou. Musel vidět strach v jeho očích. Už nedokázal vykouzlit ten neproniknutelný výraz. Jeho věznitel věděl že má strach, věděl že cítí bolest. Ale zároveň v nich viděl i odhodlání. „Dobrá tedy" ušklíbl se „budeme pokračovat" zvedl ruku s bičem a prudce sním švihl. 

1052 slov. Rozhodla jsem ze z toho nakonec udělat povídku na dvě části, jelikož netuším jak bych to měla zkrátit. Předem ale upozorňuji, že to nebude končit něčím jako 'žili spolu šťastně až do smrti'. Mám zlé období, takže teď moc pozitivně nepřemýšlím a dost se to odráží i na mých nápadech. Tenhle se mi ale celkem zalíbil, takže uvidím, jak se bude líbit vám. Jak si myslíte že to skončí?