They don't need to understand

Nejlepší kamarád Andy

Procházel jsem chodbou v patře. Šel jsem zavřít okno na konci chodby, protože se setmělo a tím pádem i ochladilo. K oknu jsem nedošel. Zastavil jsem se na u pootevřených dveřích Jackyina pokoje a zaposloucha se. Já vím, že se to nedělá, ale potřeboval jsem zjistit, s kým si povídá, když jsou všichni dole.

"Ahoj, jsem Jacky. Jen Jacky. Přišla jsem s Black Veil Brides."

Na chvíli bylo ticho. Pak si povzdechla.

"Takhle se to říká snadno. Horší to bude zítra. Pořád si říkám, že to bude dobrý, protože jsem s kluky, ale ani u nich nevím, čeho jsou schopní. Když jsem přišla do děcáku, taky jsem si myslela, že ta bolest přestane. Jenže i děti jsou ďáblové. Od těch dvou kluků mám na zádech jizvu jako krávu. Proto nenosím krátké trička a odmítám se oblékat do plavek. Já vím, že jsem tím asi ranila CCho, ale nikdy ji nikomu neukážu. Je velká, je vidět a vypadá jako kříž. Zůstane to jen mezi námi, Andy, nebo tě rozříznu a vyndám z tebe tu vatu."

Když padlo moje jméno, lekl jsem se, že si mě všimla, ale pak říkala něco o vatě. Položil jsem dlaň na dveře a ještě je trochu otevřel, abych měl lepší výhled.

Ležela na posteli. Hlavu měla položenou na těle plyšového medvěda. Na prsty si namotávala nějaký provázek.

"Jsi můj jedinej nejlepší kamarád, Andy, i když jsi jen plyšová hračka pro děti."

Dveře jsem zase přivřel a zavřel okno.

"Večeře!" zvolal zezdola Jake.

Jacky vystartovala z pokoje rychlostí blesku.

 Došel jsem pomalu za nimi a posadil se ke stolu. Nevím, kdo vařil, ale vypadalo to divně. Prvně jsem měl v plánu, že se toho ani nedotknu, ale když jsem viděl, jak se Jacky láduje, usoudil jsem, že to bude dobrý. Nebyl jsem si ovšem jistý, jestli to náhodou není jedovatý.

"Tak to sněz," nakázal mi Jake. "Nedělal jsem to proto, aby ses na to díval."

Pořád jsem tomu nevkládal moc důvěry.

"Jacky?" podíval jsem se na jedinou dívku u tohoto stolu. "Chutná ti to?" zajímal jsem se.

"Je to vynikající," odpověděla s plnou pusou. Na jejím talíři nebylo už skoro nic, zatímco na tom mém bylo ještě všechno.

Pokud jí ta večeře chutná, tak by mě nemusela zabít. Sice vypadá, jako by to někdo už snědl a vrátil zpátky horem, ale protože začínám mít hlad, přestanu myslet na to, jak to vypadá.

Po večeři jsme se přesunuli na gauč k televizi. Až na Jacky. Ta běžela k sobě do pokoje. Po chvíli se vrátila se šedým svetrem na sobě a šla rovnou na terasu. Všiml jsem si, že tohle dělá pokaždé, když s námi má někam jít. A nejenom s námi. Předem se řekne, že se někam půjde a je to dobrý, ale kdyby se jí to řeklo chvíli před tím, nikam jí nedostaneme.

Hodiny odbily jedenáctou. V obýváku jsem zbyl já a Ashley, ale ten usnul. Taky jsem byl unavený, jenže Jacky se ještě nevrátila.

Zvedl jsem si z pohovky a šel ven. Než jsem vzal za kliku, z kapsy kalhot jsem vyndal krabičku cigaret a zapalovač. Otevřel jsem dveře, které vydaly skřípavý zvuk.

"Pššš!" ozvalo se z dřevěné lavičky.

"Promiň," šeptl jsem. Došel jsem k zábradlí, co oddělovalo terasu a zbytek zahrady. Z krabičky jsem vyndal cigaretu a zapálil ji.

Ostražitě sledovala každý můj pohyb. Připomínala mi kočku, která pozoruje svou kořist, než do ní zasekne drápky a rozsápe na kousky.

Odlepil jsem se od zábradlí a do popelníku na stolku vedle lavičky vhodil dokouřenou cigaretu. Vrátil jsem se na původní místo. Vylovil jsem ještě jednu.

Její obočí vzlétlo vysoko do čela. "Co ti na tom chutná?"

"Nevím," pokrčil jsem rameny. "Chceš to zjistit?" natáhl jsem k ní ruku v níž jsem držel krabičku.

"Ne, díky," odmítla a usmála se na mě.

Úsměv jsem jí samovolně opětoval. Možná to bylo proto, že se smála zřídka. A nebo kvůli tomu, že když se usmála, objevily se jí ve tvářích dolíčky a ty se mi opravdu líbí.

Dokouřil jsem i druhou cigaretu a připravoval se na cestu do postele. Jenže Jacky stále seděla.

"Jdeš? Měla by ses vyspat. V deset máme bejt ve studiu," oznámil jsem

"Kolik je hodin?"

"Po jedenáctý."

Bylo na ní vidět, že se jí nechce, ale zvedla se. Pustil jsem ji do domu a s přáním dobré noci zmizela ve svém pokoji.

Chtěl jsem se jí zeptat na ty kluky, co jí ubližovali, jenže jsem věděl, že by mi neodpověděla a ke všemu by se uzavřela. Po té dlouhé cestě důvěry jsem to nechtěl riskovat.

Zajímalo by mě, jak ta jizva vypadá, Už jsem si všiml těch mnoha jizev, co má na rukách a jsem si stoprocentně jistý, že si je neudělala sama.