They don't need to understand

Studio

Jacky:

"Jacky, vstávej," slyšela jsem mužský hlas u svého ucha. "Za chvilku musíme jít."

Rozlepila jsem víčka a zamžikala jsem, abych zaostřila obličej, co se nade mnou skláněl.

"Vstávej, sluníčko," usmál se na mě Ashley.

"Nemůžu tu zůstat?" zakňučela jsem otázku, na kterou bych strašně ráda slyšela kladnou odpověď, a přehodila si přes hlavu přikrývku. Nikam se mi nechce. Nejtadši bych zůstala tady a povídala si s Andym. Ne s tím živým, ale s medvěděm. Vím, že mi nemůže odpovědět. A tím pádem vím, že všechno, co mu řeknu, nikomu neprozradí.

Proč jsem ho pojmenovala stejně jako Biersacka?

Vlastně ani nevím. Možná proto, že jsem ho dostala od něj. A nebo proto, že Andy je pěkné jméno.

"Nemůžeš," odvětil Ash a přešel ke dveřím. "Máš půl hodiny. Pak už opravdu musíme vyrazit." Odešel.

"Už jdu," zabručela jsem do prázdného pokoje. Došourala jsem do koupelny, kde jsem provedla ranní hygienu a postavila se před skříň. Vzala jsem černé džíny s děrami na kolenou a černé džíny bez děr.

"Tak, co myslíš?" otočila jsem se k posteli, kde ležel medvěd.

"Ty v levý ruce," ozvalo se ode dveří.

 Nadskočila jsem leknutím. Pustila jsem oboje kalhoty a ruce položila na osušku, která zakrývala moje tělo. Zrak jsem upřela na černovláska mezi dveřmi. Díval se s úsměvem od ucha k ucgu.

"Mohl bys odejít?" požádala jsem ho slušně.

"Moh'," přikývl souhlasně.

Chvíli jsem čekala, až zmizí. Jenže se stále neměl k pohybu. Stál na stejném místě a ještě se bokem opřel o rám dveří.

"Když jsi jenom v tomhle, můžu se ti podívat na záda?"

Andy:

Proč jsem se na to zeptal? Chtěl jsem odejít. Místo toho tu pořád stojím a ke všemu jsem se zeptal, jestli mi ukáže záda. Co mě to napadlo?

"Co prosím?" vykulila na mě oči.

Chtěl jsem se otočit a bez odpovědi zmizet, ale jakmile jsem se odlepil od futer, nohy mě zanesly k ní. Sstál jsem několik desítek centimetrů před ní. Halila ji jen bílá osuška.

V zrcadle na dvířkách skříně jsem si mohl všimnout světlého proužku kůže, který začínal na pravé lopatce a zkoseně mizel pod látkou.

"To bych chtěl vidět," ukázal jsem na odraz.

Čekal jsem, že se otočí a bude se zajímat co, ale nestalo se tak. Víc si obmotala ruce kolem těla. Obočí svraštila do jedné linie.

"Tys včera... Tys mě poslouchal?" vyjekla pobouřeně.

"Já... no... ehm..." Najednou jsem nevěděl, co mám říct. Opustila mne veškerá slova. Zahanbeně jsem sklopil hlavu.

"Vypadni!" křikla a ukázala na dveře.

Teď jsem si to slušně posral. Proč jsem radši nemohl držet hubu?! Někdy bych si nejradši jednu vrazil. Tohle ale nebyla ta chvíle. Teď, bych se nejradši umlátil k smrti. Já jsem takovej debil!

Sebral jsem se a opustil její pokoj. Došel jsem dolů za kluky a sesunul se na gauč. Čekali jsme, až se Jacky připraví a budeme moc vyrazit do studia.

Jacky:

Natáhla jsem na sebe ty neroztrhané džíny, šedé tričko s lebkou a černou slabou mikinu. Vlasy jsem si spletla do dvou copů. Na své dlouhé tmavé řasy jsem nanesla řasenku. S hlubokým výdechem jsem mohla vyjít na chodbu.

"No konečně," usmál se Jinxx, jen co jsem vešla do obýváku. 

"Tak pojď," vzal mě CC okolo ramen a vedl mě do garáže, Kde stojí hned několik luxusních aut.

Nasedl jsem k CCmu na sedadlo spolujezdce a nechala se odvézt do studia, kde bude několik cizích lidí, ale to je úplně nepodstatné. A já budu několik hodin sedět a budu se kousat nudou.

Celou cestu jsem přemýšlela, jak mohl poslouchat za dveřmi. Jak dlouho tam stál? Co všechno slyšel? A proč tak strašně chtěl vidět tu jizvu? Nechci a nebudu se s ní chlubit.

Auto zastavilo před budovou za městem, která vypadala jako normální rodinný bungalov. Vystoupila jsem.

Jen co se nohy dotkly země, narostla ve mně panika. Nejradši bych vzala nohy na ramena a utekla pryč. Kdybych to udělala, zůstala bych zase na ulici, protože vůbec nevím, kde jsme a kudy se jde do vily.

"Jdeš, Jacky?" houkl na mě Jake od dveří domu.

"Asi jo," řekla jsem si pro sebe. Doběhla jsem k nim a někoho vzala za ruku, abych si dodala odvahy.

"Bude to sranda," oznámil mi CC a stisk ruky mi opětoval.

"Bude to sranda," zopakovala jsem, ale moc tomu nevěřila.

Vstoupili jsme do místnosti s plno přístroji, stolků s tlačítky a třemi muži.

Sevřel se mi žaludek. Představa, že tu budu zbytek dne a spoustu dalších s osmi muži, se mi moc nezamlouvala. Vlastně vůbec se mi nelíbila! Byla jsem jediná dívka tady.