They don't need to understand

Staří dědci

Andy:

Už jsme tu zavření dva týdny. Jedině, kdy opustíme tenhle dům je, když se jdeme vyspat do toho našeho nebo jdeme naplnit naše kručící žaludky. Ale zatím to jde všechno celkem v pořádku. Jacky už normálně komunikuje. Ale v tom jejím smyslu slova normálně. Což znamená, že při příchodu pozdraví, během několika hodin dokáže odpovědět na několik otázek, ale jen když je odpověď ano ne, a při odchodu se rozloučí.

Seděl jsem na sedačce. Nohy jsem měl natažené na nízkém konferenčním stolku. Jednu ruku jsem měl přehozenou přes opěradlo za Jacky a druhou ťukal do mobilu, který držela. Hrály jsme pexeso, co měla v mobilu.

"Těsně vedle," usmála se Jacky a během chvilky byla obrazovka prázdná. Má dokonalou paměť. Aa taky je dost vyčůraná. Z těch pěti her, co jsme hráli, jsem ani jednou nevyhrál.

"Ještě tě to baví?" otázal jsem se. Mě už totiž ne.

"Bavilo by mě to, kdybys pořád neprohrával. Tohle není žádný hraní," postěžovala si a mobil odložila na konferenční stolek vedle mých nohou.

"Můžu já za to, že podvádíš?" otázal jsem se a zamračil se na ní. Není možný, aby věděla, kde jaký obrázek je, když je ještě nikdo neotočil.

"Já nepodvádím," obořila se na mě. "Nemůžu za to, že máš prd paměť a neumíš prohrávat."

"Já neumím prohrávat? Neprohrával bych, kdybys nepodváděla."

"Nepodvádím!" 

"Podvádíš, protože se stačilo otočit jen šest kartiček z těch dvaceti, co tam byli, a ty si je všechny našla."

"Abys věděl, tak nepodvádím, ale počítám. Ve všem je schovaná matika. Když jí umíš použít, jde to samo," zazubila se na mě a rozcuchala mi vlasy.

"Hej," křikl jsem na ni a upravil si je do původního tvaru.

"Takhle vypadáš jako blbeček," zasmála jsem se.

"Starším by se měla prokazovat úcta. To znamená, že jim nebudeš nadávat," napomenul jsem jí.

Vedle mě se ozval smích. Jake sotva popadal dech a Ashley se k němu přidal.

"Co je tu k smíchu?" zajímal jsem se.

"Jo, Jacky," řekl Jake a zhluboka se nadechl, aby mohl pokračovat a nesmál se. "Starším se má prokazovat úcta. Obzvláště takovým strarým dědkům jako je tady Andy, viď." Poplácal mě po rameni a znova propukl v záchvat smíchu.

"Ha, ha," pronesl jsem naštvaně a vztyčil na něj prostředníček.

Z druhé strany se ozval Jackyin hlas.

"Starým dědkům by se měla prokazovat úcta. To znamená, že bys na Jakea neměl ukazovat sprostý gesta."

Tak teď jsem se musel začít smát i já. Právě použila Jakeovu poznámku o starých dědcích proti němu. Jenže taky mě zase napomenula jako malý dítě.

"Všichni se chováte jak mimina," oznámil Jinxx a přisedl si k nám na sedačku.

Jacky:

Ležela jsem na sedačce ve studiu. V jedné ruce jsem držela sáček křupek, co jsem si koupila, když jsme šli z oběda, a druhou jsem si do pusy dávala příděly.

"Díky," ozval se hlas a v sáčku zmizela něčí ruka. Podle Batmana jsem usoudila, že to rozhodně bude Andy.

"Hej!" vyjekla jsem, když jsem uviděla, jeho plnou hrst mých křupek.

"Poděkoval jsem," pokrčil rameny a poodešel dál. Chtěl se posadit a vůbec mu nevadilo, že v těch místech, kam hodlá složit svůj zadek mám nohy.

Rychle jsem je pokrčila a on si v klidu sednul. Zajímalo by mě, co by dělal, kdybych tam ty nohy nechala. Sednul by na ně? Vždyť by mi je zlomil.

"Já se slušně zeptal a nedostal jsem ani drobeček," postěžoval si CC a natáhl ke mně ruku.

Zalovila jsem v pytlíku a hodila po něm dva kousky.

"Tak málo?" vytřeštil na mě oči.

"Andy ti přispěje, když si to ukradl," usmála jsem se na Andyho.

"To ti stačí," řekl a podal CCmu jednu křupku. Ten zbytek si nacpal do pusy.

Protože jsem tu byla jako první, natáhla jsem pokrčené nohy a přehodila jsem je přes Andyho klín. 

"Pěkný boty," usmál se a cvrnknul mi do špičky černočervených conversek.

"Já vím," oplatila jsem mu úsměv a dala si do pusy zbytek sáčku křupek, kde mi jich po jeho zásahu moc nezbylo. "Byly by hezčí, kdyby leželi na tom gauči a ne na tobě."

"A nejsi nějaká drzá?" zajímal se a na mých holení přistály jeho dlaně, které začaly hřát. Něco vevnitř mě se sevřelo a já nevěděla, jestli se ve mně probouzí panika nebo jsem se zbláznila a cítím klid.