They don't need to understand

Minulost nebo budoucnost?

Omlouvám se za hóóóóódně dlouhou neaktivitu, ale za prvý nebyla inspirace a za druhý nebyl čas, protože jsem se stala opravdu závislá na anime a taky hlavně yaoi mangu. Ale pokusím se znova být věrna Wattpadu a vám, co čtete moje povídky. Jestli někdo takový zbyl. 

Sign of Dragons ale ještě bude chvilku stranou. Nějak se mi to nepovedlo a není o čem psát. Ale možná bych mohla začít s něčím novým. Ještě nejsem rozhodnutá. Nebo dopíšu SOD a tím skončím svou spisovatelskou kariéru. 

Andy:

Dívala se na mě překvapenýma zelenýma očima. Sklonila hlavu a tichým hlasem pronesla: "Promiň." Pak okolo mě prošla a vyběhla na zahradu za domem.

"Jdi za ní," pobídla mě mamka. "A vezmi jí kabát, jinak tam zmrzne."

"Dobře," přikývl jsem. V předsíni jsem na sebe hodil bundu a vzal Jackyin kabát. Vyšel jsem na verandu a rozhlédl se. 

Stála u zábradlí. Ruce měla omotané kolem svého těla, aby jí nebyla taková zima, a stejně se třásla mrazem. Nebo to nebylo zimou. Došel jsem k ní a přes ramena jí přehodil kabát. 

"Moc se ti omlouvám," podívala se na mě. "Nebylo asi nejrozumnější utéct, ale zpanikařila jsem. Nevím, jestli je to nejlepší věc, ale vždyť o mně skoro nic nevíš. To, co jsem vám řekla o svém životě není zdaleka všechno. Je ještě spousta vzpomínek, které jsem nikomu neřekla. A vlastně ani nevím, jestli je chci-"

"Uklidni se," vzal jsem jí za paže. Mluvila rychle a bylo na ní vidět, že je velmi nervózní z nastalé situace. "Mě můžeš říct všechno."

Na chvíli nastalo ticho. Vzájemně jsme se dívali do očí, ale poté je sklopila k zemi. "Zabila jsem." špitla.

Než jsem se stačil nadechnut, abych se zeptal na více detailů, zvedla hlavu. "Když mi bylo čtrnáct, Matt si přivedl domů kamaráda a on po mě vyjel. Chtěl mě přivázat ke židli. Než jsem si stačila uvědomit, co se děje, držela jsem nůž. Jenže už byl zabodnutý v jeho hrudníku a do jeho trička se vsakovala krev, která byla i na mojí ruce." Po tvářích jí stékaly slzy. Nechtěla o tom mluvit. Možná si myslela, že jí za to odsoudím. Jednala v sebeobraně. 

"Potom mě Frank zavřel ve sklepě, kde jsem byla zavřená celý měsíc vedle toho mrtvýho kluka.Byla tam zima, tma a hroznej zápach. Jedla jsem jen jedno jídlo denně. Ani nevíš, co bych dala za to, kdyby mě kvůli tomu, co jsem udělala, chtěla zavřít policie do vězení. Měla bych se tam mnohem líp."

"Jacky," oslovil jsem ji jemně.

"Kdybych seděla za mřížema, nemohl by se ke mě dostat Frank. Vlastně bych vás nikdy nepotkala a nemusela se bát, že vám Matt nějak ublíží. Bojím se, protože vím, čeho všeho je schopný."

"On ti něco říkal?" zarazil jsem se. 

"Napsal mi, že se mám vrátit k nim, nebo vám něco udělá," popotáhla a rukávem si otřela stále tekoucí slzy.

Jacky:

Seděla jsem na gauči zabalena v dece, a s mým oblíbeným kakaem v ruce, jsem podstoupila výslech. Dívala jsem se, jak Andy prochází od jedné strany obývacího pokoje na druhou s mobilem u ucha. Volal na policii a popisoval jim Matta. Snažil se, co to šlo, aby jim pomohl co nejvíc a oni ho ho co nejdřív chytili a dostali za mříže.

"Všechno dobře dopadne," usmívala se vedle mě sedící Amy a dlaní mě hladila po zádech. Dost mě to uklidňovalo. 

"Děkuji. Budu čekat," ozval se Andy po delší odmlce, kdy asi poslouchal policistu na druhým konci. Dřepl si přímo přede mě. "Vždycky když se stane něco takovýho, řekni mi to. Můžeme to vyřešit aniž by se někomu něco stalo. Dobře?"

Přikývla jsem na souhlas. 

I když jsem ještě před chvílí říkala, že bych byla radši, kdyby mě zavřeli a já nikdy nepoznala kluky, jsem ráda, že mě tehdy CC nenechal na ulici, ale vzal si mě k sobě. Ačkoliv jsem Andymu hned nepadla do oka, opravdu jsem se do něj zamilovala. Strávili jsme spolu spoustu času a doufám, že v tom budeme pokračovat.

Aniž bych stačila něco říct, Andy mi vzal levou ruku a na prsteníček mi navlíkl stříbrný prstýnek s menším kamínkem. Byl opravdu krásný.

"Chci si tě vzít. Budu tě střežit jako oko v hlavě až do konce života," usmál se na mě a pohladil mě po tváři. 

I mě se na tváři objevil úsměv a s přikývnutím hlavy jsem řekla: "Ano."

KONEC

Děkuji za podporu.