They don't need to understand

Kdo umí prohrávat?

Jacky:

"Vedle. Já zkusím F6 a trefila jsem, že jo?" podívala jsem se na Ashleyho na druhé straně pokoje, který se mračil jak na mě, tak na papír ve své ruce.

"Jo a potopila's mi i poslední lodičku," postěžoval si. Papír zmuchlal do kuličky a hodil do koše u dveří, ale minul a papír se odkutálel.

"Můžu si s tebou taky zahrát?" zajímal se Andy a posadil se na postel, kde jsem se uvelebila já. Jenže já seděla opřená o polštáře v čele a on se posadil naproti mě. Nevím čím to je, ale na Andyho Sykes neštěkal. Když si tam chtěl sednout Ash, aby nerušil Jake zkoušejícího na kytaru a CCho, který mu do toho bubnoval o desku stolu, nedovolil mu to a štěkal, jakoby ho někdo mučil.

"Myslíš, že ti to půjde, když ani neumíš hrát pexeso?" zeptala jsem se a podala mu čtverečkovaný papír, kde jsem měla všechno předkresleno. Ještě jsem mu nabídla nějakou knihu s pevnými deskami jako podložku.

"Pexeso hrát umím, ale s tebou je to jako hrát šachy. Nikdy nevím, co mám dělat a než se zorientuju dostanu šach mat," usmál se a čmáral něco na ten papír, co jsem mu dala na hru.

"Můžeme začít?" otázala jsem se. "Už se nemůžu dočkat, až budeš pod vodou."

"Nevyhraješ," oznámil velmi sebevědomě. "Začínám a zkusím C8."

"Vedle," ušklíbla jsem se posměšně. "Schválně jestli se trefím, když zkusím F5."

"Vedle."

Andy:

Jinxx nás všechny vyhodil z jeho hotelového pokoje, aby si mohl lehnout a spát. Všichni se rozešli do svých postelí, ale já vyrazil ven. Na menší noční procházku s pěknou holkou a jejím psem.

"Nechápu, proč bych s tebou měla někam chodit," bručela Jacky a vlekla se vedle mě po hotelové hale ven. "Ashley sice nikdy nevyhraje, ale aspoň nepodvádí."

"Ash je Ash a Andy je originál," zasmál jsem se a věnoval jí vodítko, na němž pobíhal Sykes.

Vyšli jsme na ulici a zamířili někam. Přiznám se, že tohle město vůbec neznám, ale snad se neztratíme. Podíval jsem se na Jacky. V pěsti drtila vodítko a stále se ohlížela. To samé dělala, když jsem spolu šli koupit cigarety, co mi vyhodila. A taky zkusím to, co jsem udělal i tehdy a trochu jí to uklidnilo. Než jsem se, ale stačil nadechnout, ozvala se Jacky: "Nebude ti vadit, když se tě chytnu?"

"Ne," odpověděl jsem s úsměvem.

Vodítko trochu uvolnila ze svého pevného sevření a dlaň druhé ruky vložila do mé. "Děkuju," špitla.

Přesně tohle jsem jí chtěl nabídnout, ale předběhla mě. Začíná se hodně zlepšovat. Myslím, že ještě pár týdnů, možná měsíců, a bude jako každá normální holka. I když nemusí. Mám ji rád takovou jaká je. Vlastně ji nemám rád, ale miluju jí, jenže mi to je k ničemu.

"Ty neumíš prohrávat, že jo?" vybafla na mě po chvíli ticha, kdy jsme kráčeli po tmavé liduprázdné ulici.

"Umím," nesouhlasil jsem. "Jenže s tebou prohrává pořád a už mě to nebaví," oznámil jsem.

"Protože neumíš nic hrát a neumíš prohrávat," zakončila Jacky téma: Proč jsem měl o loď méně a ona prohrála.

"Víš, vypadá to spíš, jako kdybys ty neuměla prohrávat."

"Já prohrála svoje dětství," zašeptala smutně a mě došlo, že jsem měl radši držet pusu.

"Promiň, neměl jsem nic říkat."

"To je dobrý," řekla s úsměvem na tváři, ve kterém jsem nerozeznal, jestli je skutečný nebo předstíraný, abych se tolik netrápil. "Vlastně jsem v životě vyhrála tu největší cenu."

"Jakou?" zajímal jsem se.

"Vás. Jste ti nejlepší lidi, co jsem kdy poznala. Mám vás ráda a vy zase máte rádi mě. Mám kde bydlet, co jíst, dokonce i postel na spaní a hlavně mi nikdo neubližuje. Všichni se o mě staráte jako o princeznu z pohádky a já ani nevím, jak vám za to poděkovat."

"Stačí, když budeš opravdu šťastná a neopustíš nás," odvětil jsem. Pustil jsem její ruku, objal ji okolo ramen a věnoval ji polibek do vlasů. Bál jsem se, že se jí to nebude líbit a odtáhne se ode mně, ale ne. Nic proti tomu nenamítala a ve mně narostla větší šance úspěchu, že spolu třeba začneme i chodit. Opravdu moc bych si to přál. Ale jestli se mi to splní nebo ne, je daleko ve hvězdách.

"Jsem moc šťastná a opouštět vás nemám v plánu," zasmála se Jacky a mě zahřálo u srdce.