They don't need to understand

Rozhovor

Andy:

Už tu na nás čekal producent a další dva chlápci. Vypadali v pohodě. Což se nedalo říct o Jacky.

Oni se představili nám a my jim. Potom přišla řada na brunetku, která přišla se skupinou, ale vůbec do ní nepatří.

"Já jsem Jacky," pípla sotva slyšitelně. V obličeji byla pobledlá. Všiml jsem si, jak křečovitě svírá CCho ruku. "Byla bych ráda, kdybyste..." odmlčela se a zhluboka se nadechla. "Kdybyste dělali, že tu vůbec nejsem."

Musel jsem se usmát. Právě řekla jednu větu a jedno souvětí sama od sebe. Ta holka se lepší. Sice vypadá, že každou chvíli zkolaboje, ale sama na ně mluvila.

"Nechceš na vzduch?" zajímal jsem se, když se jí začal rychleji zvedat hrudník.

Prvně dělala, že mě neslyší. To, co měla v hlavě, bylo pravděpodobně horší a horší, tak nakonec přikývla. Pustila CCho, otočila se ke dveřím a zmizela.

"Za chvilku se vrátíme," oznámil jsem a šel za ní.

"Můžeš mě nechat na pokoji!?" zavrčela Jacky. Mračila se na mě.

"Chtěl jsem se ti omluvit." 

"Za co? Za to, že posloucháš, co bys neměl? Nebo za to, že se zajímáš o věci, do kterých ti nic není?"

"Za všechno," odpověděl jsem. Hlavně za to, že jsem se asi zamiloval.

"Tak toho nech!" křikla rozčileně.

"Slibuju, že už se to nikdy nestane."

"Nic neslibuj! Všichni něco slíbíte, ale nikdy to nedodržíte!" Vřel v ní vztek. "Max mi taky slíbil, že budeme kamarádi až do smrti. Že na mě bude dávat pozor. Pak se začal bavit s Adamem a byl ten hlavní, kdo si na mě vybíjel zlost."

Nemohl jsem pochopit, jak tak krásná holka dokázala vydržet tohle všechno. Tolik bolesti. Tolik zklamání se v lidech. Tolik ran na těle i na duši. A přece se pořád snaží dělat, že se nic nestalo.

"Možná by bylo lepší, kdybych odešla," řekla, jako by to byla jen nějaká maličkost.

"Kdybys odešla, ublížila bys klukům. Hlavně CCmu," odvětil jsem jí. A mě bys přímo zabila.

Protestně kroutila hlavou.

"Možná, jsem ze začátku nebyl zrovna dvakrát nejmilejší. Jenže jsem si zvyknul, že tam jsi taky. Nikdy jsem nikomu nezpíval na dobrou noc. A doufám, že to nebylo naposled," podíval jsem se jí do očí.

Její zamračený obličej se povolil a nyní byl bez výrazu. Abych řekl pravdu, trochu jsem se jí bál.

Jacky:

Dívala jsem se na něj a snažila se pochopit, co jsem mu řekla. Nebo spíš, proč jsem mu to řekla. Proč jsem mluvila o Maxovi? Bylo to kvůli tomu, že jsem byla na Andyho naštvaná, protože včera slyšel, jak jsem si povídala s plyšovým Andym? Nebo kvůli tomu, že jsem mu to chtěla říct? Proč bych mu to ale chtěla říct? Může mu být jedno, jaký jsem měla život. Je to moje věc. Jen moje minulost.

"Co takhle dělat, že jsem včera z tvýho pokoje neslyšel ani slovo a tím pádem neproběhl tenhle rozhovor?" usmál se Andy rozpačitě.

Nevím. "Myslím, že to bude lepší."

"Můžeme dovnitř?" otázal se. Pohlédl na dům a zase na mě.

Abych řekla pravdu, radši bych zůstala tady venku a dívala se na ten krásný zelený trávník. Třeba by se mi povedlo zhmotnit kytku, co bych si představovala. Jenže to by se stejně nestalo. Takže by to byla stráta času. A taky není zrovna nejtepleji. 

Vrátili jsme se do domu. Všichni něco probírali a Andy se k nim přidal. Posadila jsem se na prostornou rohovou sedačku z nějakého černého meteriálu, který byl hodně podobný semiši.

Rozhodla jsem se, že si zahraju nějakou hru na mobilu, co jsem dostala od CCho. Před tím jsem měla je jeden. Když jsem byla v dětském domově, dostala jsem nějaký hodně starý, se kterým šlo akorát volat a s těží napsat textovka. Kdyby jste měli hodně velkou trpělivost, napsali byste jí. Dostala jsem ho jen proto, že jsem chodila do školy ve městě několik kilometrů od toho, kde jsem bydlela v jednom malým pokoji ještě s dalšími třemi dětmi. 

Odemkla jsem obrazovku, odkud se na mě dívali kluci. Tu tapetu mi nastavil CC. Dal mi tam nějaké fotky a písničky, kdybych se někdy nudila. Já sama neměla potřebu si tam nic přidávat. Bohatě mi stačilo těch pět set fotek Black Veil Brides a všech jejich písniček. A to taky bylo všechno, co jsem tam měla. Ovšem až na na několik her, co rozhodně na štěstí nebyly s Black Veil Brides.