They don't need to understand

Sykes

Andy:

Zrovna jsem dodělával poslední toast, když v tom vběhl do kuchyně CC: "Já pro ní pořád nic nemám!"

"Já taky nic nechci," ozvala se Jacky a CC nadskočil úlekem.

"Ty už nespíš?" vykulil na ni oči a nevinně se usmál.

"Nespím," odpověděla. "Protože mě někdo vzbudil," dodala a podívala se na mě podmračeným pohledem jejích zelených očí.

Asi jsem se opravdu znovu zamiloval, ale jsem si vědom, že do nesprávné osoby. V duchu doufám, že by časem mohla být schopna větších citů, ale pravděpodobně toho nebude nikdy schopna kvůli tomu, jak se k ní lidé chovali. I teď si můžu gratulovat, že s ní můžu mluvit a občas na ní sáhnout, vzít jí za ruku, jako před několika desítkami minut, když jsem ji vedl do garáže. Ale jinak se většinou drží v zadu. Někde v koutku a pečlivě pozoruje okolí, jako kočka, která hodlá bránit koťata, aby jim nikdo neublížil. Jenže ona nehlídá koťata, ale sama sebe.

"A jakto, že ty taky ještě nespíš?" otočil se CC na mě.

"Musel jsem být první, kdo jí dá dárek," pochlubil jsem se mým brzkým vstáváním.

"Co jsi dostala?" zajímal se Jacky. Asi aby se mohl inspirovat. Na můj dárek stejně mít nebude.

"Tohle," ukázala ke dveřím, do kterých se zrovna nahrnulo štěně s čumákem u země. Rychle zvedlo hlavu, aby se podívalo, kdo se v místnosti nachází, a opět se dalo po stopě, až se zastavilo u lednice.

"Pes?!" vyjekl překvapěně a snad i naštvaně CC.

"Víš," začala Jacky a podívala se na to přerostlé dítě od bubnů, "co by mi udělalo velkou radost? Když už mi chceš mermomocí něco koupit k narozeninám, tak bys mohl dojít do knihkupectví a koupit nějakou knížku, která je určená pro mladistvé čtenářky. Nechci nic úchylnýho a ani naučnýho. Takže žádnou červenou knihovnu a žádný enciklopedie a životopisy a takový podobný. Kdybys nevěděl, co se pod tím skrývá."

Položil jsem před ní talíř s toasty s burákovým máslem Skippy, které já osobně úplně zbožňuju. Chtěl jsem se rozdělit i se CC, ale ten mě odmítl.

"Nemám čas. Musím zjistit, kde je nebližší knihkupectví."

"Dva bloky odtud na východ. Po cestě potkáš ještě jedno, ale to nestojí za nic. Mají tam děsně málo knížek," odpověděl jsem. Otočil jsem se k lednici, sáhl dovnitř a vyndal párek, co zbyl ze včerejší večeře. Klekl jsem si ke štěněti.

"Za chvíli se vrátím," křikl CC a zmizel mi ze zorného pole.

"Sedni," řekl jsem a párek namířil na chlupatou kuličku. Neposlechl, tak jsem zkusil jiný povel. "Popros."

"Nech ho," ozvala se Jacky. Vstala ze stoličky a došla ke mně. Vytrhla mi uzeninu z ruky. "Ještě kvůli tobě bude mít trauma," vyčetla mi a párek štěněti normálně nechala vzít do tlamy.

"Takhle ho nevychováš," oznámil jsem a vyhoupl se na rovné nohy.

"Vždyť je to ještě štěňátko," namítla Jacky a hladila psíka po páteři, zatímco nožička párku mizela v jeho žaludku.

Přemístil jsem k talíři, kam jsem si udělal snídani a zakousl se do toastu. "Můžeš toho psa teď nechat na pokoji a najíst se?" zajímal jsem se, když jsem zjistil, že snědla jen jeden kousek.

Jacky:

Po snídani jsem si sedla na gauč a zapnula televizi. Byla jsem si stoprocentně jistá, že Ashley a Jake budou spát alespoň do jedenácti. To je u nich takových osm devět hodin. Zatím co Jinxx je oproti nim ranní ptáče, takže je vzhůru nejdříve v půl desáté. Dřív ani jeden nevytáhne paty z postele.

Nohy jsem si složila pod sebe a natáhla se pro štěně, které se snažilo vyšplhat nahoru. Měla bych mu dát nějaké jméno, ale nevím, jaké. CC není nejlepší volba.

Projížděla jsem programy, až jsem skončila u nějaké kriminálky. Byl tam detektiv a jeho žena. Byl tam záběr na bíločerného psa.

"Sykes nezní špatně," zamyslela jsem se a podívala se na svou bílou kuličku, jež se mi uvelebila na klíně a klidně oddechovala.

"Cos povídala?" přišel ke mě Andy a posadil se vedle.

"Že už pro něj mém jméno," usmála jsem se. "Jmenuje se Sykes."

"Sykes jako Oliver Sykes?" vykulil na mě modré oči.

Opětovala jsem mu stejný pohled, protože jsem vůbec nevěděla o kom mluví. "Sykes jako tamten pes," ukázala jsem na obrazovku.

"Dobře," pokrčil rameny. "Vydím, že už jste se skamarádily, takže odpoledne můžeme vyrazit do parku," zazubil se na mě.

"Co?!"