Lovkyně Medvědů

Sledována

  Dneska.
  Dneska byl ten den, kdy vyjde ven z nory a představí se smečce.
  Swift se opatrně postavila. Nohu měla zvednutou a přitaženou k tělu. Pořád tam byla holá místa, a celá tlapka byla ošklivě pokroucená.
  Občas to ještě bolelo, a pořád dostávala mák.
  ,,Tak co? V pohodě?" Zazubil se povzbudivě Cookie.
  Měla dva bílé léčitele ráda. Duffy, ten byl více klidný a spořádaný typ. Mohli jste šému se vším svěřit, a vždycky znal tu správnou bylinu.
  Cookie, ten měl pořád pozitivní náladu. Byl to ten, který ji celou dobu povzbuzoval, dělal různé blbosti a vtípky, a vždy Swift dokázal rozesmát.
  ,,Ano. Pojďme." sebevědomě štěkla. A tak Cookie odhrnul kůži.
  Swift vykulhala ven. Ocitla se v jakési chodbě mezi dvěma zdmi.
  Nejdříve si nemohla zvyknout na přímé sluneční světlo, ale nakonec se rozkoukala.
  Opatrně kulhala po vyšlapané cestičce, až vyšli přímo u brány, odkud sedadlo dohlédnout na nádvoří, s obrovským pelechem pro celou smečku a skálou.
  Na skále, tam se rozvaloval Alfa...
  Swift doskákala až pod obrovský kámen, a sedla si tiše pod ni.
  Smečka se sešla okolo. Přikrčila se, nikdy neviděla tolik psů pohromadě. Byla z nich nervózní...
  I jedna matka, se třemi štěňátky, se přišla podívat. Jack. A zbytek psů, co ji zachránil, jejichž jméno neznal.
  Duffy si důležitě odkašlal.
  Obrovský kolos se šedou srstí a klopenými ušima se líně převalil.
  Vedle něj se usadila hnědá, velká fena s nebeský modrýma očima. Nejdříve si Swift prohlížela docela udiveně. Pak se ale podívala stranou a nasadila kamenný výraz. Musela to být Alfova Beta. Možná i družka...
  ,,Ty jsi Swift, viď?" zabručel Alfa povýšeně.
  ,,Ano, Alfo," zabušila slabě ocasem do země. ,,A moc ti děkuju, že jste se o mne postarali..."
  Alfa se zamračil. ,,Neřekl jsem, že můžeš zůstat. To se ještě neví." zavrčel tak, že se zvuk vrátil v ozvěně. Swift se přikrčila. ,,To se rozhodne dnes večer. Předstoupíš a já ti povím, co s tebou bude."
  ,,Ano, Alfo." Sklopila pohled. Co si myslela? Že ji celá smečka přivítá s otevřenou náručí? Ji? Cizí fenu! A teď ještě chromou.
  Celá smečka se rozcházela. Jack jako jediný zůstal. Doklusal k ní. ,,Pojď, za někým tě vezmu."
  Alfa se ještě otočil. ,,A když už jsi u hlídání té mrzačky, vem ji s sebou na hlídku. Podáš pak hlášení, jak moc je nám platná."
  Jack se zamračil. ,,Ale Alfo, vždyť sotva chodí-"
  ,,Vyjádřil jsem se snad JASNĚ!" Zavyl vztekle a odešel do pelechu.
  Jack si povzdechl. Swift posmutněla. Tohle nebylo tak, jak si smečku představovala. Měla držet při sobě...
  ,,To neva," zabručel Jack. ,,Vezmu tě na něco kratšího. Ale teď pojď, do pelechu."
  Vedl ji k padlému stromu v rohu hradu, kde se překrývaly větve s kůžemi zvířat. Jack se protáhl dovnitř a Swift vkulhala za ním.
  Panovalo tam šero, občas někde vysvitl bod sluníčka z venku. V těchto paprscích tančily částečky prachu a ladně se pohybovaly k zemi.
  Swift se špatně kulhalo má měkkém povrchu. Sykla bolestí.
  ,,Vedu ti ji." Zachmuřeně kývl Jack.
  ,,Ach, ano. Nazdárek, štěně."
  ,,D-dobrý den..." Vykoktala Swift a udiveně hleděla na jednookého bílého dobrmana s jizvami snad úplně všude.
  Jack pak podepřel psa a ten si stoupnul. Swift uviděla ten problém. Jeho přední tlapy byly zvláštně pokřivené, a psovi se zle chodilo.
  Jack ho vyvedl zase ven. Swift za nimi vykulhala a sedla si tak, že si natáhla zraněnou tlapku. Nešla jinak natočit...
  Pes si lehl, a Jack se posadil k nim.
  ,,Já jsem Zelenoočko." Pousmál se pes.
  ,,J-jsem Swift."
 

  Swift poskakovala vedle Jacka, a měla výrazně lepší náladu, když si promluvila s tím psem. Byl chromý, ale vůbec si z toho nic nedělal.
  Pak se k nim přidal další pes. Ten, který ji nesl na zádech do tábora. Isaac se jmenoval.
  Nejdříve to nepochopila, ale nakonec nějak vyfigurovala, že Zelenoočko s Isaacem byli druzi. Což jí přišlo ze začátku strašně zvláštní, ale hlavně proto, že se s tím ještě nesetkala. No... Zvykla si. Byli fajn, oba dva.
  Swift už začínaly bolet svaly. Nebyla zvyklá držet své tělo takto.
  Jack si toho všiml a zastavil. Stáli uprostřed rozlehlé traviny, v malém důlků, kde rostl strom. Hrozně pokroucený a zamotaný do sebe. Jack jí vysvětlil, že se to tady jmenuje Zkroucený strom.
  Pořád se díval tam dál, ke stromům v dálce. Jakoby něco hledal...
  ,,Chceš tam jít? Zvládnu to." Zabručela pobaveně.
  Jack zavrtěl hlavou. ,,Ne..." Zdráhavě zavrtěl hlavou.
  ,,Jdeme?" Zvedla se povzbudivě. Píchlo ji v noze, ale zakryla bolestnou grimasu křečovitým úsměvem.
  Jackovi se viditelně ulevilo. Vydal se směrem k lesíku, a vysvětloval. 
  ,,Chodím občas navštívit své staré přátele přes řeku.  Je to kočičí klan."
  ,,A... promiň, že se ptám, ale jedno Klokino štěně je černobílé. Je Kloki tvá družka?"
  Jack se zarazil a pak se srdečně zasmál. Swift se nervózně ušklíbla. Udělalo jí ale radost, že se tak zasmál. Bylo to poprvé, co ho takhle viděla.
  ,,Ne! Kloki je družka Korana! Já mám za řekou u koček druha..."
  Swift se udiveně odmlčela. Pak ze sebe vyrazila: ,,Kolik gayů je u vás ještě?"
  ,,Už žádní, myslím," zašklebil se.
  Vešli do stínu stromů.
  Swift na sobě ucítila jakoby pohled.
  Otočila se, ale nic neviděla.
  Jack si povzdechl a skoro neslyšitelně zabručel: ,,Nedívej se tam. To je Amber od nás. Sleduje nás. Je taková pravá tlapa Medvěda."
  Swift sebou při slově medvěd trhla. ,,T-to je jméno?"
  ,,Tak se jmenuje Alfa."
  ,,A-aha... " Pak se zamýšlela a nedalo jí to. ,,Proč má se mnou takový problém?" Zavrčela potichu.
  ,,Nevím... Je docela bručoun. Ale není se co divit. Je takový zahořklý od té doby, co zemřel náš Alfa Tig. Jeho bratr..."
  ,,Co?"
  ,,Medvědovi se nepodařilo zachránit ani Tiga, ani jeho maličkou dcerku. Oba se utopili, tedy pokud už se dřív nezabili pádem ze skály. Štěně jsme bohužel nenašli. Ale Medvěd jako Alfa..."
  ,,Je zvláštní." Doplnila ho Swift.
  ,,Zvláštní?!" Zasmál se Jack, jak vstupoval do řeky a na nášlapné kameny. ,,To je slabý výraz. Ale pokud chceš... Chápu, že si ho teď rozhodující chvíli nechceš znepřátelit."
 
  Museli ještě chvíli lesíkem, než se před nimi rozprostřela loučka s plochým kamenem.
  Kočky otočily hlavu. Swift se trošičku přikrčila.
  Jack přátelský pozdravil dva mourovaté velitele. ,,Ahoj Jiskro! Ahoj Smrčku!"
  Oba kývli na pozdrav. A nechali návštěvníky tak.
  Jack se pátravě rozhlédl okolo, a pak se mu pohled rozjasnil tak, jak to ještě  neviděla.
  Přilehl si ke spícímu zrzavo-bílému kocourovi s jizvou na čumáčku a potrhaným uchem.
  Jack jej jemným olíznutím probudil. Kocour zamrkal a pohled mu zjihl.
  ,,Ahoj, Fido," usmál se Jack.
  Swift si povzdechla. Nikdo ji tady neznal, a všichni si ji podrobně prohlíželi. A hlavně její nohu.
  Pokusila si ji přitáhnout víc k tělu, ale bohužel, zlomenina se ozvala, a tím, že Swift nevykřikla, aby na sebe neupozornila, se jí málem zatmělo před očima.
  Povzdechla si a taky se rozhlédla. Zavětřila, odkud jde ta bylinná vůně, a  vydala se tím směrem. Protáhla se do maličkého keříku, a tam slízla pár zrnek máku. Léčitel jí je s radostí nabídl.
  Hned, jak se cítila líp, doploužila se zpět za Jackem. Teď u nich seděla i Jiskra se Smrkem.
  Jack si právě smutně povzdechl. ,,Omlouvám se, Smrčku, ale jsem si jistý. Swift by nelhala. Vím, že tě Sněženka vychovala..."
  Chvíli bylo ticho, než se ozvala Jiskra. ,,A jak se má moje nej nej kámoška Minnie?"
  ,,Já nevím. Pořád se přes Tigovu smrt nedostala, a taky ji trápí to štěně. Ještě, že jí zbyl alespoň pejsek. Už brzy bude začleněn do normálního lovení."
  ,,A co Medvěd?"
  ,,Hele..." zamyslel se Jack. ,,začíná zavádět staré tradice. Je to odporné, musel jsem být u toho, jako hlavní válečník."
  Jiskra se otřásla.
  Jaké tradice měli na mysli?
  Přišlo jí hloupé tahat informace jenom z něj, a tak se rozhodla, že počká do tábora za Duffym. Ten by mohl vědět...