Lovkyně Medvědů

Zásady Lovce

  Nula stála, jakoby zamrzlá na místě, a srst se jí ježila hrůzou.
  Jack seděl u svého druha, zatímco ses nepřítomným pohledem díval na mrtvolku.
  ,,Ty...tys ho zabil." Zabručel. Nebyla na něm znát žádná emoce. A to Nulu děsilo. Co to bylo? Jackova reakce byla strašidelná. Jakoby se s tím...smířil?
  Ne, to se jí jen zdálo. Je v šoku.
  Vlčí Alfa se šklebil na Jacka, kterému se začaly ježit chlupy na zátylku. Napjaly se mu svaly.
  ,,Tys ho zabil!" Zavyl tak, že ozvěna rezonovala chodbou s ohlušující a děsivou silou.
  Nula nebyla schopná pohybu. Jen na pár vteřin.
  A pak se to stalo.
  Jack vyrazil, A se šíleným svitem v očích se vrhl na dvakrát větší zvíře, než byl on sám.
  Trvalo pár sekund, než se divoké, umírající klubko dvou zápasníků odtrhlo od sebe a Jack byl zakousnutý do vlkova krku.
  Nula stála jako přimražená.
  Čekala jsem z povídaček, že bude dobrý bojovník. Ale tohle je šílené.
  Byla vyděšená. Tlapky jí málem neunesly.
  Jack, pořád ještě tesáky zabořené ve vlčím mase, hluboce zavrčel. ,,Tentokrát tě neušetřím, a můžeš si být jistý, že životy ti jsou k ničemu!"
  Jack sebou s mocným trhnutím škubl.
  Nule přistál na obličeji šplíchanec horké krve, a zatmělo se jí nevolností před očima.
  Jenže on ještě nekončil.
  Dál jej drásal a trhal.
  Až vlkův pohled ztratil jiskru, a tělo ochablo, anebo zmučené chrchlání utichlo.
  Jack stál, šklebil se, s očima široce rozšířenýma, že kterých stékaly slzy a vpíjely se do krví zbrocené srsti. Prudce oddychoval.
  Nula se tiskla ke hrubé skále, neschopná se pohnout, jak jí hrůza prostupovala celým tělem.
  Ublíží mi...?
  Třásla se a třásla, ale Jack si jí nevšímal. Že zastřeným pohledem se vrátil zpátky k nehybnèmu tělíčku svého druha. Lehl si, a smutně do něj šťouchl čenichem, který zanechal na kocouří tlamičce rudou šmouhu.
  Jack tiše zanaříkal.
  Nula bojovala s nutkáním utéct z toho ohavného místa. Ale nakonec se zhluboka nadechla a přišla blíž. Snažila se nedívat na tu krev všude okolo...
  ,,Mrzí mě to..." Zakňučela.
  Jack se na ni podíval, a jeho pohledu se odrážela jen bezmoc mísící se s prázdnotou. Bodlo ji u srdce.
  Pořád si nebyla jistá, jak se k němu má chovat. Byl nejistý a zároveň odvážný. Sarkastický a nepříjemný, ale i milý. Vypadal na jednu tlapku tak silně, ale na tu druhou... Spíš zlomeně.
  ,,Ehm... Budeš tady, nebo...nebo ti mám pomoct ho pohřbít?"
  Jack chvíli nereagoval, a tak to chtěla zkusit znovu, ale nakonec se zvedl. ,,No... Asi ho pohřbím na Loveckém hřbitově, kousek za hradem..."
  Jeho hlas postrádal jakékoliv emoce.

  Nula na sobě cítila všechny ty šokované pohledy, a ježila se jí srst.
  Vcházeli do hradu. Ona, se šplíchancem zasychající krve na obličeji, on od krve prakticky celý, a nesl na zádech kocoura. Snažil se dívat do země, a Nule bylo jasné, že to bylo, aby se nerozbrečel.
  Ozýval se šokovaný šepot, a lítostivé komentáře.
  Ale Nula ztuhla, když se ozval Alfa. ,,Co to má znamenat?!"
  Nula sebou trhla. Všichni se přikrčili.
  Jack se poprvé podíval zpříma do očí, a to právě Medvědovi. Jakoby mu bylo vše jedno.
  ,,Můj druh je mrtvý. Chtěl jsem ho pohřbít na našem území. Byl tady s námi dlou-"
  ,,Ano náhodou!" Zahřímal Alfa. Jack ani neucuknul.
  Nula musela obdivovat Jackovu odvahu. Tohle by si ona nedovolila.
  Alfa vrčel. ,,Jasně jsi dostal zákaz, chodit za nimi! A co jsi udělal! No! Tohle!"
  ,,Nebyl jsem tam. Náhodou jsem na něj narazil, jak bojuje s vlčím Alfou." Vzdorovitě zamručel Jack.
  ,,No to je náhoda, co? A kde je Alfa?!" Teď se zdál Medvěd trošičku vyvedený z míry.
  Jack ani nehnul brvou, když to uznámil. ,,Zabil jsem ho."
  Medvědovi se mihl v očích strach. Poprvé. A nebo se jí to jen zdálo? Ne. Opravdu tam něco zahlédla. Proč?
  Medvěd se prudce obrátil na Nulu. ,,A tys tam co dělala?!"
  Sklopila zrak na packy. Vem to čert. Řekne mu pravdu. Chtěla být jako Jack.
  ,,Byla jsem u koček. Došlo ke rvačce a Fido utekl. Běžela jsem za ním. Ale nestihla jsem to."
  Neslyšela žádnou odpověď, a zvedla oči k Alfovi. Lekla se. Byl rozzuřený.
  ,,Takže. Teď. Mě. Oba. Dobře. Poslouchejte." Zavrčel a Nula věděla, že je zle. ,,Tu chcíplou zmrzačenou veverku, kterou označujeme jménem Fjodor hodíte do řeky, a nebo to doneste kočkám. Pak mi oba najdete toho černého knírače, co jsem dostal hlášení, že tu je, a ulovíte mi ho." Nula se zhnuseně otřásla. No jasně. Starý Lovecký zvyk. Který se snažili Alfové potlačit. A Medvěd zase vrátit.
  ,,Nula se může vrátit, až ho vyřídíte. Jack vypadne."
  Nejděsivější bylo to, že nikdo nic nenamítal. Nule došlo, že se ho báli.
  Jack krátce přikývnul.
  Cože?! On prostě jen kývne?
  Vzhlédla k Betě, s nadějí, že pomůže.
  Zase jen od Nuly odvrátila pohled.
  To jsem tak nechutná? Co proti mě má?
  Naježila se, a za naprostého ticha s Jackem zahanbeně opustila hrad.
 

  Právě odcházeli z tábora koček. Byla už noc. Jack nesl Fida pořád na ramenou. Kočky se s ním rozloučily. Nula viděla to kotě. Dopadlo špatně. Přes celý obličej mělo jizvy.
  Sklesle znova došli k řece.
  Nula se roztřeseně zeptala: ,,Nechceš ho tam hodit, viď že ne?"
  ,,Ne." rozhodně zakroutil hlavou. ,,Pohřbít ho tam, kde jsem ho poprvé potkal. A to musíme na druhý břeh."
  ,,Chceš mi povědět, jak jste se potkali?"
  ,,No...tak jo." Neochotně začal hrabat. Nula mu moc pomáhat nemohla, ale i tak se snažila. Udržet však rovnováhu na třech nohách dalo práci.
 

  Bylo tak pozdě... Nula už toho trmácení měla dost. Bolela ji noha a Jack byl v mizerné náladě.
  ,,Budeme ho fakt zabíjet?" Roztřeseně se znovu optala.
  Jack byl ale myšlenkami úplně někde jinde. Pochmurně se vlekl podrostem.
  ,,Už jsem ti to říkal. Já ho budu muset zabít, abys ho mohla dostat do tábora a neměla problém. Nemusíš to dělat ty. A u mě... Už je to jedno."
  ,,Moc mě to všechno mrzí... Ale určitě si najdeš novou, skvělou smečku!" Zkusila to zachránit.
  ,,Ale já nechci novou, chápeš to?!" Odsekl jí rozzuřeně. Z očí mu vytryskly slzy. ,,Zachránili mě, byli tady pro mě, když mě Akim vyhnal! Bojovali se mnou proti němu! A to hned několikrát, i když se vrátil jako přízrak! Jsou to mí přátelé, moje rodina! Udělal bych pro ně cokoliv, i umřel!"
  Nule lámalo srdce, vidět ho takto. Byl bez naděje.
  ,,A několikrát jsem pro ně fakt umřel! Vždycky jsem se tolik snažil, a doufal, že až se vzdám pozice Alfy, bude tady Tig, který to zařídí! Ale ten je mrtvý, stejně jako... jako..." Zarazil se. ,,Sakra, já už ani nevím, kolik našich zemřelo, a kolik jsem já zabil psů a koček! "
  Nula se vyčerpaně posadila. ,,Já jsem vůbec netušila, jaké to bylo... Že je to tak nebezpečné a těžké, být se smečkou. Chtěla jsem být jako ty," přiznala.
  Jack se kysele zašklebil. ,,Ale když mě takto vidíš, tak už nic moc, co?"
  ,,Asi ne... Ale věnoval jsi jim celý svůj život! Tolikrát jsi pro ně riskoval! Jsi hrdina! Tak proč... Proč nevyzveš Alfu na souboj?"
  Jack se zamyslel. ,,Protože ho odmítne, a smečka bude taky proti."
  ,,Ale jak to!" Zvolala.
  ,,Jsou s Minervou. Ta je Beta. Jenže... Z nějakého důvodu ona přehlíží všechny problémy."
  Nula kývla. ,,Chová se hrozně."
  Ale musela to udělat.
  ,, Jacku. Tak zůstaň mimo jakékoliv území, a já zkusím zjistit, co se děje, ano? A dostanu tě zpátky! Tohle totiž nejsou zásady Lovce, abychom někoho nevinného vraždili. Zásady Lovce jsou ty tvoje. Slibuju, že ti pomůžu. Teď jsi moje smečka."
  Poprvé za dlouhou, předlouhou dobu se na jeho tváři objevil úsměv.

  Znovu upozorňuji, že tento příběh navazuje na předchozí sérii Dokážeme Cokoli, což znamená, že ten, kdo to nečetl, by mohl být trošičku ztracený, o co jde.