Lovkyně Medvědů

Takže...kde vlastně jsem?

  Jakoby občas vnímala nějaké vzdálené cizí hlasy. Se zavřenýma očima střídavě přicházela k sobě a upadala do bezvědomí.
  Cítila suché listí a byliny.
  Známá, uklidňující vůně.
  Ještě se necítila na to, aby otevřela oči. Užívala si té příjemné únavy. Ještě se jí pořádně nevybavovalo, co se stalo, než usnula.
  Normálně dojedla a šla spát? Povídala si předtím s Cookiem, jako každý večer? Ne...
  Stiskla víčka horečnatě k sobě, jak se snažila se rozvzpomenout.
  Byla jsem na hlídce... S Medvědem. A pak jsem uviděla ty oči a pak...
  To už oči prudce rozevřela bleskově se zvedla.
  Hlava se jí zamotala, měla ji jako střep. ,,Auuu~" zaskučela a opatrně se znovu položila. Zrak se jí rozmazával.
  ,,Moc se nehýbej," poručil jí laskavý, hluboký hlas nějaké feny. Cítila, jak ji jemně zatlačila zpátky do pelechu. Zkusila se vymanit z jejího sevření, ale byla slabá, tak nakonec poslechla. Zatím to vypadalo, že jí nechcou ublížit.
  Celý svět byl rozmazaný... Chtěla se podívat, na ni, na to, kde je, ale nešlo to.
  Fena jí podstrčila nějaké hořké byliny. Už je jedla. U Duffa. A tak se nebála a spolkla je.
  Nic necítila. A chtělo sejí znovu spát...

  Trhla sebou, a s radostí zjistila, že už vidí. Tentokrát opatrně pohnula hlavou do strany, a začala si prohlížet jakousi... noru.
  Všude byly roztříštěné bylinky, a skoro to bylo, jakoby byla zpátky v hradě, ale tam být nemohla. Zradil ji její Alfa. A neznala tu fenu, co na ni mluvila. A okolo nebyl kámen, ani skála, prostě to byla jen jeskyňka vyhloubená v půdě...
  Zamžourala do šera, kde leželo klubíčko světlé srsti. Přímo v té noře, na opačném konci, jakoby svítilo.
  Zaostřila. Údivem jí spadla brada, nebyla schopná slova. Ten, koho viděla... To přece nemohl být. Ale byl to on.
  Jsem mrtvá?
  Pes, pokrytý jizvami, se vesele pousmál. V jeho zelených očích poskakovaly rošťácké jiskřičky.
  ,,Jak ses vyspala?" Pronesl vážněji.
  ,,Zelenoočko!" Vyjekla nevěřícně. ,,Co-"
  Povzdechl si a jeho lišácký úsměv vymizel zcela úplně. Tušila, že je tu problém.

  Takže Zelenoočka se chtěl Medvěd zbavit. Z nějakého důvodu. A výměnou za lovení na Loveckém území, které budou pokládány za nájezdy, si smečka vlků bere nové členy...
  Ano. Byla ve smečce vlků. Zamrazilo ji, když to poprvé slyšela. Ještě žádného neviděla. Pořád tady byli sami. A přinutila se zůstat v klidu jen proto, že Zelenoočko vypadal v klidu.
  Pořád měla v živé paměti, jak na ni vyběhli, jak zírala do těch chladných očí.
  Znovu se otřásla.
  Je možné, že se tenkrát zbavil Alfa i Jacka... Ale...
  ,,Jack!" Vyjekla a zvedla se. Podlomily se jí nohy, ale nakonec to ustála. ,,Musím za Jackem! Slíbila jsem mu, že ho dostanu zpátky ke smečce..."
  Zelenoočko vyrazil a podepřel ji. ,,Hej! Co to povídáš! Vždyť přece je ve smečce..."
  ,,Není!" Zavrčela rozhořčeně Nula. ,,Alfa ho vyrazil, po tom, co umřel..." Zarazila se, když viděla překvapení na psově tváři.
  Vždyť on ani neví, co se stalo. Že se Fido přidal k Měsíční smečce.
  ,,Je Isaac v pořádku?!" Vyjekl Zelenoočko.
  ,,No...je." s těžkým srdcem si vzpomněla, jak byl zničený, když mu Alfa řekl, že je jeho druh mrtvý.
  Ten odporný zrádce.
  ,,Byla jsem navštívit kočky, a Fido se dostal do souboje. Napadl... Někoho. Protože ho týrali. A pak utekly a u Měsíčního kamene se setkali s Jackem, ale narazili na Alfu vlků. Vlk..."
  Sledovala narůstající zděšení v Zelenoočkově tváři.
  ,,Vlk..." Zhluboka se nadechla. Zbytek vychrlila rychle, jakoby o nic nešlo. ,,Zabil Fida. A Jack pak zabil Vlka."
  Tlapky se jí teď třásly. ,,Medvěd nenechal Jacka pohřbít Fida u hradu, a tak ho pohřbil u řeky. A pak Jacka vyhnal."
  Zelenoočko si vyčerpaně sedl. ,,Tohle... je síla. Byl jsem pryč jen chvilku... Chtěl bych říct Jackovi, že je mi to líto. "
  ,,Jo. A já mu něco slíbila." Hořce zavrčela.
  Zelenoočko se zarazil. Posunul se k Nule blíž, a šeptal. ,,O tom, že jsi byla u smrti vlčího Alfy, senesmí nikdo dozvědět, ano? Jakmile vyjdeš ven, ticho po pěšině. Zabili by Jacka. Možná i tebe. Nevíš, jak moc si ho vážili..."
  Nula nepřítomně přikývla. ,, A kdo si oni myslí, že to udělal? " Bylo to na ni moc, ale snažila se to pochopit.
  ,,Nejdřív si mysleli, že medvěd, co ti i...udělal to s tou nohou."
  Nula nehnula ani brvou, a nedala najevo, jak moc se jí to dotklo, i když to nemyslel nijak zle. Pořád ty zmínky bolely.
  ,,Ale pak došli k závěru, že medvěd se do tak malého prostoru nenacpe, a že to musela být jiná vlčí smečka z hor. Takhle se od té předchozí oddělila, a dlouho se snažila najít místo, kde může zůstat. Ti druzí vlci... Byli bestie."
  Nule došlo, že se opravdu bude muset snažit, aby se nepřeřekla.
  ,,Platí. Budu mlčet."

  V tu chvíli vešla do nory mohutná, chundelatá vlčice, s šedou srstí, občas hnědou a zrzavou.
  Její oči byly tak laskavé, že skoro zapomněla na to, že by se jí měla bát.
  Zelenoočko hrdě štěkl. ,,Už je vzhůru, Nascho!"
  Jakoby nic.