Lovkyně Medvědů

K ničemu

  Swift vlezla do Duffyho doupěte. Měla otázku.
  Duffy tam byl sám, což se jí hodilo. Vyčerpaně si lehla na pelech.
  ,,Á, tady jsi!" usmál se léčitel a přisunul jí mák na bolest. ,,Tady máš, a dostaneš teď obklad. Lehni."
  ,,No, vlastně jsem se přišla na něco zeptat, ale do toho." Odfrkla si a položila hlavu. Byla unavená.
  ,,Povídej."
  ,,No, od někoho jsem slyšela, že prej Medvěd zavádí staré tradice... Mohl bys mi říct, o co jde?"
  Duffy ztuhl a honem zkontroloval chodbu před vchodem, jestli nikdo neposlouchá. ,,Tohle je choulostivé téma..." Otřásl se.
  ,,Nikomu to nepovím, že to mám od tebe."
  ,,Neříkej vůbec nic," přísně se na ni podíval.
  Swift si povzdechla. ,,Dobrá. Takže?"
  ,,Když jsem sem přišel, smečka lovila psy, kteří se zatoulalo na území. Byla to Alfova zábava. Proto se jmenujeme Lovci." Nervózně šeptal.

  Swift vzbudilo hrubé šťouchnutí. ,,Vstávej, štěně!"
  Zamžourala do tmy. Vždyť byla noc!
  Jack nad ní stál. Čekal, až se postaví.
  A tak jí nezbylo, než se zvednout a následovat ho. Co chce?
  Copak něco dělá za Alfovými zády?
  Následovala ho na nádvoří. Ne.
  Stála tam v měsíčním světle celá smečka.
  Na kameni seděl Alfa, spolu s mladým psem, možná jejího věku. Pes měl hnědou srst, černou masku a tlapky. Zelené oči mu svítily vzrušením.
  Alfa tiše promluvil. ,,Tenhle pes se snažil ze všech nejvíc být dobrým členem. A tím je. Minervo, vycvičila jsi svého syna dobře. Odteď je to právoplatný člen a přijme smečkové jméno. Všichni tě odteď budou nazývat Marley."
  Pejsek zavyl, a přidala se celá smečka. Někteří mu přišli pogratulovat, a volali na něj jeho novým jménem.

  Konečně se rozhostilo ticho. Alfa se znechuceně zašklebil. ,,Máme tady bohužel ještě jeden problém na vyřešení." pohrdavě shlédl na Swift. Ta se instinktivně přikrčila.
  ,,Swift." zavrčel a všichni na ni stočili pohled. ,,Jsi tady, spíš v našich peleších a jíš naše těžce ulovené jídlo. Jenže nedokážeš přispět. Jsi nám k ničemu."
  Swift sebou trhla.
  Nedokázala se na nikoho podívat. Slyšela nějaké tiché námitky od Jacka, ale bohužel. Nikdo jiný se nepřidal.
  ,,A-ale Alfo! Já nedokážu sama lovit! Umřu!" zakňučela zoufale. ,,Určitě pomůžu alespoň s něčím."
  Zadívala se na Minervu, sedící vedle Alfy. Ale ona jen smutně odvrátila zrak.
  Bylo jí, jako když ji někdo nakopne do žeber. ,,Tolik jsem o vás slyšela!" vyjekla. ,,Tak moc jsem chtěla patřit do téhle smečky, a chtěla vás všechny poznat!" Zavyla.
  Nic.
  Ticho.
  Žádná odezva.
  Sbírala síly na to, aby mohla odejít.
 
  ,,Mohla by mi pomáhat na hlídce na hradbách. Lovcům se to stejně nechce dělat. " Zazněl postarší hlas z tichého davu.
  Swift se překvapeně ohlédla. Stál tam Zelenoočko, a hrdě se díval Alfovi do očí.
  Medvěd si unaveně povzdechl, ale bylo vidět, že usilovně přemýšlí. Podrážděně a poněkud nepříjemně vyštěkl. ,,Tak dobrá! Budeš měnit podestýlku a obcházet hradby. Štěně, vyskoč sem. Začlením tě."
  Swift se zatetelila očekáváním. K jejímu zklamání ale nepřednášel žádná rituální slova. Nic. Jen zavrčel jeden příkaz.
  Swift bylo, jakoby ji někdo nakopl do břicha.
 
  ,,Odteď se budeš jmenovat jinak. Swift znamená rychlá a to se k tobě nehodí. Od tohoto okamžiku ti budou všichni říkat Nula."

  Nastalo zaražené ticho. Nikdo jí negratuloval. Jak by taky mohli.
  Byla ponížená a zničená před celou smečkou.

  Nula.

  Jsem nula.