Lovkyně Medvědů

Učednice

  Nula zamžourala do ranního sluníčka. Vlažně ji pošimralo na vouskách, než vykročila do písčitého dolíku, ohraničeného balvany a keři.
  Celý tábor se teprve probouzel, a s Naschou po boku se tedy necítila tak pod tlakem, jako kdyby musela vejít hned mezi všechny a sama.
  Sedly si a chvíli si jen tak užívaly ticha a klidného mumlání vstávajících, a nakonec j nám přikulhal i Zelenoočko.
  ,,Dobré ráno," vesele prohodil. Nulu napadlo, jak se asi právě má Isaac. Je tam tak sám, a myslí si, že je Zelenoočko mrtvý... A musí tam existovat s tím odporným Medvědem...
  Trochu se při té myšlence naježila, a musela se silou vůle přinutit, aby jí srst slehla.
  Vlci začínali vylézat z pelechů. Byli...obrovští. Různé odstíny šedi, černi a stříbrné se prolínaly na jejich srsti a míchaly se s písčitými, hnědými a zrzavými odstíny.
  Nula si všimla, že staří vlci vylézají z jednoho pelechu, dospělí z druhého a mladí a odrostlá vlčata ze třetího...
  Všichni si ji se zájmem prohlíželi, i když ji určitě viděli, když ji sem v bezvědomí dotáhli. Cítila, jak se všechny ty pohledy upírají na její zkroucenou nohu.
  Přikrčila se. Trvalo jen chvilku, než se pohledy odvrátily, protože na největší skálu vystoupala ladná, štíhlá vlčice. Její srst se stříbrně leskla, a zářila svou bílou barvou. Vypadala moudře a chytře, její pohled hrdě přejel celou smečku. Musela to být Alfa.
  Nula ale nabrala pochybnosti, když se za ní vynořit tmavý, temně vyhlížející bojovník. Byl mnohem větší než ta vlčice, a pod hustou srstí mu hrály svaly. Byl to kolos.
  Nula trošičku nechápala uspořádání smečky, když se k ní přimotal Zelenoočko a tiše zašeptal: ,,To jsou naši Alfové. Chovej se uctivě!"
  ,,Alfové? Dva?!" šeptem se optala. Zelenoočko přikývl. ,,Jo. To je Alfa pár, který vede, jsou to druhové. Pak jsou Betové, tři, zbytek bojovníků, léčitelka a Omega. To se všechno naučíš, neboj!" povzbudivě se usmál a Nula byla ohromně vděčná, že tady je s ní.
  Alfin pohled sjel dolů na Nulu a ta se instinktivně přikrčila. Cítila na sobě i tvrdý pohled tmavého Alfy.
  ,,Dnes, ještě předtím, než si rozdělíme úlohy na tento den, bych chtěla mezi námi přivítat novou tvář. Ahoj, štěně."
  Nula si nebyla jistá, jak má reagovat. Má ji opravdu pozdravit nazpátek?
  ,,A-ahoj...?" nesměle to zkusila. Alfa se na ni, k jejímu velkému zmatení, usmála. A ten strašidelný Alfa pokýval chvalitebně hlavou. To Nule dodalo trochu odvahy, ale jen na chvíli.
  ,,Řekni, měla jsi jméno, štěně? U nás se často dávají jména s významem."
  Nule došlo, že tohle bude teď asi její nový domov. Zhluboka se nadechla, a přichystala se na tu potupu, když jim prozradí, jak ji Medvěd pojmenoval.
  ,,Jsem...byla jsem..." Rozhlédla se. Musí, stejně by se to dozvěděli. ,,Jmenuju se Nula."
  Smečkou se prohnala vlna šumu. Alfa se soucitně otočila na svého druha. Ten pronesl: ,,Myslím, že by nebylo na škodu dát ti jiné jméno, tohle bylo velmi necitlivé." jeho hlas zahřměl. ,,Pojď tady nahoru."
  Nahoru? Tohle Medvěd nikdy nepovoloval. Asi se bude muset naučit hodně nových pravidel.
  Ale i tak nepředpokládala, že tady zůstane. Musela ještě pomoct Jackovi. A nějak vyřídit Isaacovi, že jeho druh žije a má se očividně lépe, než když byl u Lovců.
  Vyškrábala se nahoru a shlédla na smečku. Tlapky se jí roztřásly rozrušením.
  Stříbrná Alfa začala pronášet slova, taková, která si Nula přála slyšet už tenkrát při pojmenování u Lovců.
  ,,Měsíční smečko. Shlédněte prosím na tuto mladou fenu, která se teď stává jednou z nás. Vybírám jí jméno, které se k ní hodí. Štěně, vypadáš trošku jako jedna z nás. Tvým novým jménem bude Rieka. Znamená to síla vlka."
  A k Riekinému radostnému překvapení vlci začali výt, volat na ni jejím novým jménem a gratulovat jí. Zahlédla i dva učedníky, kteří se protlačili dopředu. Byl to vlk, hnědo-šedý, a modrošedá, krásná vlčice. ,,Ahoj!" Zavolali na ni a Rieka k nim seskočila. ,,Ahoj," pozdravila je a usmála se.
 
  ,,Takže, kdo si myslíte, že bude Rieky učitel?" začala ta modrá vlčice. Jmenovala se Cia. Znamenalo to měsíční, nebo tak něco. Rieka našla oblibu v ptání se na jména vlků, kteří jí starostlivě a trpělivě každý vysvětlil, co znamenají. Například, Ciin táta byl také jejím učitelem, byl to ten temný Alfa. Jmenoval se Ragnar, což znamenalo něco jako bojovník seslaný bohy. Ten druhý učedník se jmenoval Jorah. Znamená to brzký déšť, a jeho učitel, Kavan, znamenal vrcholek hory.
  Dnes měli učedníci jen zůstat v táboře a pomáhat Nasche a Zelenoočkovi v léčitelské noře.
  Nascha vstoupila (její jméno znamená sova, a k moudré léčitele se skvěle hodí), a zjevně slyšela náš rozhovor. ,,Nejsem si jistá, jestli se Rieka bude moct zařadit do normálního výcviku."
  Chvíli bylo zaražené ticho, a Rieka zase pocítila v hrudi ten těžký pocit zklamání. ,,Pitomá noha," zavrčela popuzeně. ,,Vždycky mi to akorát dělá všechno těžší!" rozzlobeně vyhrábla další lístky z podestýlky.
  Ti dva nic neříkali, ale Naschu to nevyvedlo vůbec z míry. ,,Říkala jsem si, ať se tady nemusíš jen tak poflakovat okolo, že bych si tě vzala jako učitelka."
  Rieka na ni vykuleně obrátila pohled. ,,J-já? Jako léčitelka?"
  ,,No, u toho ti nemusí nějaká noha vadit." pozvedla jedno obočí.
 

  Byl už večer, a všichni tři se sotva potáceli, když vycházeli z léčitelské nory. Riece docházelo, proč měl Duffy u sebe ještě Cookieho. Bylo tam tak moc různých povinností, které se musely stihnout!
  No... Ale alespoň by se opravdu mohla nakonec uplatnit.
 
  Bylo pozdě v noci, a hvězdy zářily. Rieka jen tak posedávala na mýtince a pozorovala je, s pokřivenou nohou zvláštně nataženou, aby se jí pohodlně sedělo.
  Venku už bylo jen pár vlků.
  Přemýšlela, co právě teď dělají u Lovců. A jak se s celou situací popral Jack a taky, jak se daří tomu kotěti, které Fjodor zranil...
  Ze zasnění ji vytrhlo zvučné zavytí, které svolávalo všechny, co se už usadili v peleších, zase ven.
  Rieka zmateně pozorovala, jak se všichni zase vysoukali ven. Co hodlají dělat?!
  Na skálu tentokrát vyskočil první velký temný Alfa, a až za ním jeho družka.
  ,,Smečko." Zabručel. Jeho hlas se odrážel od skalek a balvanů okolo. ,,Dostal jsem skvělý návrh od naší věrné léčitelky Naschy. Vím, že jí teď pomáhá v noře Zelenoočko, ale potřebovala by učedníka. Nebo učednici."
  Smečka souhlasně zavrčela. Riece proudilo v krvi nadšené očekávání. Konečně. Bude mít místo, a bude se moct podílet na celém fungování smečky.
  ,,Rieko, předstup. Souhlasíš s tím, aby ses stala učednicí léčitelky, a pomáhala se starat o naše nemocné a starší?"
  Rieka horlivě přikývla. Stěží se jí podařilo udržet se v klidu. ,,Ano, Alfo." hlas se jí třásl.
  ,,Nascho. Udělují ti tedy tvou učednici. Předej jí své veškeré vědomosti a nauč ji pomáhat zraněným. Věřím, že bude z Rieky skvělá léčitelka."
  Nascha popošla dopředu a dotkla se Riekiného čumáčku. A bylo to. Z Rieky byla konečně právoplatná učednice.
  Všichni k nim popošli a zase jí gratulovali, až byla ze vší té pozornosti nesvá. Nesměle přijímala všechny gratulace, když vtom přátelský štěkot protrhlo zavytí plné hrůzy, ze kterého tuhla krev v žilách.
  Všichni se otočili ke vchodu, zatímco se malá skupinka, hlídka z dnešního večera, dopotácela dovnitř tábora. Jazyky jim vysely z tlam, všichni úplně udýchaní a vysílení. Měli na sobě krvavé šrámy, a hrozivě hluboké rány po obřích drápech.
  Když se Nascha prorvala davem vlků, a Rieka v jejím těsném závěsu, odhalila hradba těl jednoho stříbrného vlka, který ležel na zemi v prachu a tiše naříkal. Jeho oči byly skelné a pohled nepřítomný.
  Riece se udělalo zle, když si všimla jeho pokroucené zadní nohy.
  ,,Medvěd," vyrazil ze sebe jeden vlk s odřenýma ramenem, než se zhroutil do písku.