The Crawfords family✔️

11.

CARMEN

Konečně bylo po všech šarádách, alespoň na nějakou chvíli. Od našeho vánočního večírku, který se konal v lednu uběhl měsíc. Nechápu proč se vánoční večírek konal v lednu, ale podle otce to bylo originální a byl si jist, že plno lidí nebude mít co na práci.

,,Ano?" Zvedla jsem telefon, který mi neúprosně vyzváněl celé ráno. ,,Ahoj Carmen, tady Aideen." Nemusel se mi představovat, věděla jsem podle hlasu kdo je to.  ,,Ahoj Aideene, proč mi voláš takhle brzy ráno?" Řekla jsem vyčítavě: ,,promiň, nechtěl jsem tě vzbudit." Zasmál se. ,,ale nerad bych kdyby náš hovor uslyšel otec." Pronesl chladně: ,,možná mám napíchnutý telefon, bylo by nebezpečné se mi svěřit po telefonu." Dodala jsem: ,,právě proto bych tě velmi rád vyvezl na kafe, u otce to zařídím, ještě dnes." Pousmála jsem se: ,,ráda tě uvidím." Ještě pár minut jsme probírali nedůležité věci a poté hovor ukončili.

Můj mobil přistál na nočním stolku. Zahrabala jsem se do přikrývky a snažila se znovu usnout.

Vrzli dveře, to bylo šílené dnes ráno: ,,máš vstávat."  Přicupitala Sydney s menším úsměvem na tváři: ,,proč?" Řekla jsem nepříjemným hlasem. ,,Otec s námi u snídaně chce něco probrat." Pročistila si svůj krk a odešla pryč.

****     ****

Sestoupala jsem schodiště do hlavní haly a zamířila do jídelny. Všichni zde seděli: ,,konečně." Řekl frustrovaný otec  a přivolal služebnou, která začala nosit na stůl.

,,Za týden je zásnubní hostina, kde bude Melody s jedním vlivným Sicilským mužem." Začal. Věděla jsem, že to jednoho dne přijde. Melody o něm totiž mluvila na vánočním večírku, v mé mysli se znovu objevil smutný pohled Melody. ,,Přál bych si, aby vše proběhlo bez problémů co se týče vašeho chování, budete zdvořilé k Sicilským mužům," pročistil své hrdlo: ,,nebudete s nimi zůstávat v osamění, stále jsou pro nás hrozbou, alespoň do té doby než se oficiálně ožení s Melody jejich šéf." Matka mrkala a zlehka se usmívala.  ,,Takže vám radím dobře, žádné problémy!" Jeho dunivý a přísný hlas se rozezněl jídelnou, šel z něho strach. 

Sydney byla ztuhlá a neopovážila se zvednout oči do centra dění.

****      ****

,,Ale je to naposledy co jí s tebou pouštím samotnou, věřím, že sestru ochráníš." Pronesl otec chladně. ,,Carmen se nic nestane."  Rozloučila jsem se s otcem a následovala Aideena k jeho autu, které mi otevřel. Vklouzla jsem do kožené sedačky jeho sportovního vozu a na moment se cítila volně. Přešel okolo kapoty a usadil se k mé levici a na místo řidiče vozu. ,,Tak do jaké kavárny pojedeme?" Nadzvyhl vyzívavě obočí a vyjel z otcova panství. ,,Nechám to na tobě." Usmála jsem se.

Aideen nastavil své rámě za, které jsem se přichytila. Dovedl mě k menší kavárně, která měla motiv starého zámku a otevřel skleněné dveře.

,,Objednej mi prosím latté s bábovkou. " pousmála jsem se na svého bratra a vydala se hledat útulné místo k sezení v klidu.

,,děkuji." Usmála jsem se když Aideen přišel s naší skvěle vonící kávou a mou bábovkou.  ,,O čem jsi tedy chtěl semnou mluvit?" Vsunula jsem si do úst první kousek lahodné bábovky.  ,,Musíme potichu, vsadím se, že otec za našimi zady vyslal Damona." Pokroutila jsem hlavou a porozhlédla se: ,,neuvidíš ho, je to tvůj stín, pamatuješ?" Dobíral si Mě? Že on může mít svobodu, ale já ne. Neodpověděla jsem.  ,,Je to na dlouhé vyprávění, ale pokusím se to celé zkrátit." Prohledala jsem jeho nečitelný výraz. ,,Tak začni." Pobídla jsem ho. ,,Náš otec byl domluven s Drewem, že mě vykopnou, snažili se o To, abych to vzdal a zradil mafii. Proto  s vámi nebydlím. " chápavě jsem přikývla, věděla jsem proč Aideen kdysi odešel, musel, kvůli otci.  ,,Ale nenechal jsem věci jenom tak, zařadil jsem se pod velení Logena, ale poté mě oslovil někdo jiný. " zněl tajemně: ,,Přidal jsem se k nim..."  prerušila jsem jeho proslov: ,,Ale to znamená zradu."  Opřela jsem své tělo do nepohodlné židle. ,,Ano znamená to zradu a proto se nikdo nesmí dozvědět, že ta krysa jsem já." Přikrčil své obočí: ,,tak proč mi to říkáš? Nebojíš se, že vše řeknu otci?" Nadzvedla jsem obočí a vrátila se zpět ke stolu, tedy blíže.  ,,Neudělala bys To, věřím ti. Tobě a Sydney, nikomu jinému." Tyto slova byli povzbuzující a hřali mé zanedbané srdce. ,,Máš pravdu, Neudělala." Zklopila jsem zrak ke své poloprázdné kávě: ,,na oplátku pomohu já tobě, někdy." Mrkl, ale připadalo mi v jeho výrazu, že mi neříkal vše: ,,něco mi tajíš." Prohledala jsem na novo jeho tvář: ,,ale vůbec ne." Pokroutila jsem očima. ,,Na tom  vánočním večírku u Cupra jsem se obával, že se ti něco stane, byl jsem spojený s muži, který vás napadli. " nevěřícně  jsem na něho zírala, hlodalo mnou zhnusení, ale zároveň chápavost. ,,Vím co si myslíš, ale vám bych nikdy nic neudělal. Byla to past na otce." Pronesl: ,,nezdařilá." Pokroutila jsem svou hlavou.

Rukama jsem si přešla přes obličej: ,,chtěla bych domů." Jeho výraz byl najednou provinilý.

Nechtěla jsem, aby se takto cítil. Chápala jsem jeho odpor k otci.