The Crawfords family✔️

17.

CARMEN  - po nějakém tom měsíci.

Seděla jsem ve školní lavici a snažila se vnímat historii, kterou učitelka zrovna žvanila.  Ovšem myšlenky jsem měla vzdálené od předmětu, od školy a dokonce i daleko odemně.  Jak mi to otec mohl udělat? Provedla jsem něco neslýchaného?

Zazvonilo na konec hodiny

V šatně jsem oblékla svůj  kašmírový kabát a vyrazila ke vchodu, do uší jsem zabodla sluchátka a pustila svou  oblíbenou písničku, kterou jsem si za poslední dny oblíbila.

Jako obvykle na mě před vchodem čekalo zaparkované otcovo auto, které mě mělo poklidně odvést domů. Obešla jsem ho a věnovala se své písničce, křupajícímu sněhu pod mýma nohama a svobody, kterou jsem si pár metrů od auta s bodyguardy mohla dovolit. 

Okamžitě vyjeli za mou osobou, jak to bylo nečekané.

Zahla jsem za roh. Neviděla jsem Jasona a ani svého bratra celou věčnost. Začala jsem si pomalu uvědomovat, že za pár dní mi bude osmnáct let, Aideen, který slíbil, že si mě odvede. Pomalu jsem se smiřovala s tím, že si vezmu nejmladší hlavu Bosse Jasona McCanna. 

Chybělo mi pár kroků a byla bych doma, kdyby vedle mé osoby nezastavilo černé auto, které patřilo bodyguardům, zřejmě se báli natolik mého otce, že mě potřebovali dostat do auta.   Nevěnovala jsem jim pozornost a pokračovala ve své chůzi.

,,Slečno Willards, nastupte si prosím." Uslyšela jsem, zrovna když se mi přepínala hudba.

Můj pohled se zabodl do přijíždějícího Range Roveru: ,,prosím rychle." Zaprosil.  Strhla jsem sluchátka a vběhla na zadní sedačky. Damon se rozjel, když se ozvali výstřeli z toho auta za námi.  Vylekalo mě to, bála jsem se o svůj život i když  copak na tom v mé situaci záleží?

Zahl za roh a za další, další. Lítala jsem po zadních sedadlech a snažila se krčit, když prolétla kulka zadním sklem a s třetla se s Damonovou paží, který vykřikl a zachytil se za bolavé místo. ,,Damone, klid. To nic není, přichytím to, jen nás dostaň domů." Zavzlykala jsem, moje oči byli naplněny slzami ze strachu.  ,,Carmen, podrž volant." Rozkázal. Udělala jsem jak říká a snažila se nějak koordinovaně hýbat s volantem jak jsem to vždycky viděla.

Damon vytáhl svou zbraň a začal střílet.

Volantem jsem zahla k nám do ulice, přičemž mě pohltil maličký pocit úlevy.  ,,Damone!" Křikla jsem, když se otevírala železná brána do našeho zimního sídla.  Chytl zdravou rukou volant a odstavil auto na příjezdové cestě

,,pomoc!" Zakříčela jsem hlasitě a pomohla Damonovi vystoupit z auta. Přiběhl  Ramon, Liam a můj otec.  ,,Co se stalo?" Ozval se Liam, který si prohlížel krvavou ránu ze, které můj lačný žaludek nebyl moc nadšený.

,,někdo v šedém range Roveru jel za námi, poté střílel a prostřelil zadní sklo." Řekla jsem s histerií v hlase. Přispěchala k nám i má  matka a ujala se mě. Byla jsem ráda za její přítomnost, ale stále jsem trvala na tom, že chci odejít sama do svého pokoje.