The Crawfords family✔️

45.

CARMEN

O 8 měsíců později:

Můj osobní kadeřník se snažil vytvořit můj účes na sestřinu svatbu. Byla jsem v osmém měsíci těhotenství a bylo docela namáhavé se jakkoliv hýbat. Kadeřník po půl hodině práce odstoupil

Sbalil své nástroje do tašky a usmál se: ,,vypadáte nádherně." Také jsem na své tváři vynutila úsměv, tento muž byl můj osobní kadeřník po celou dobu co žiji v New Yorku. Těšila jsem se jak bude vypadat má sestra, pojedeme dřív do sídla McCannových. ,,Děkuji." Snažila jsem se postavit a kadeřník mezitím zmizel. Vyšla jsem ven z pokoje a uviděla Jasona stát před velkým zrcadlem upravujíc svou černou kravatu, vypadal impozantně, měl bílou košili jasnou jako sníh a černé sako a kalhoty v uhlíkové barvě, velice tmavá černá. Usmál se na mě zkrze zrcadlo a naše pohledy se uzamkli. Pomalým krokem jsem se došoupala ke svému manželovi zatímco on se otočil a sledoval mě nejistým pohledem. ,,Jsi v pořádku?" Přikývla jsem, připadala jsem si jako funící velryba: ,,zdržíme se jen chvíli." Oznámil mi milým tónem a pokračoval ve svém doupravování. Odešla jsem k nám do ložnice a přešla do šatny, kde jsem vytáhla své nové šaty, které jsem si na tuto příležitost pořídila, sice obepínali mé bříško, ale stále vypadají dobře.

Doupravila jsem svůj make-up. A zamířila dolů ke vstupní hale.

,,oro, buď na sebe opatrná." Řekla na oko varovným, ale přesto milým tónem v hlase Sophia. S úsměvem jsem se na ní podívala: ,,Samozřejmně, že budu." Pokusila jsem se o italštinu. To těhotenství mi úplně vymývalo mozek. ,,postarám se o ní." Řekl Jason také italsky a přitiskl se ke mně. Sophia přikývla a dotkla se mého ramene. ,,Nádherná žena jsi." Na jejím obličeji se vryly vrásky. Nedalo mi to a hormóny mi také nepomáhaly. Usmála jsem se: ,,děkuji." Objala jsem jí v rámci možností přes mé bříško. Jason poté něco zašeptal směrem k Sophii a obtočil kolem mého pasu ruku, vstoupili  jsme do výtahu a já se nuceně zapřela. Obřad bude ve tři hodiny a bylo něco málo po jedné. ,,těším se na svou sestru." Usmála jsem se směrem k Jasonovi, má sestra bude v New Yorku semnou, bude sdílet radosti s mým dítětem. ,,Vaši přijedou před třetí." Ujasnil mi věc na, kterou jsem ani nepomyslela. ,,Dobře." Pokrčila jsem rameny a zadívala se na výtahovou podlahu, můj zrak se na moment zamlžil a můj dech se zrychlil. 

Vystoupili jsme z výtahu v podzemní garáži a se šouravým krokem se táhli k autu, držela jsem se Jasonové ruky a snažila se uklidnit své tělo. Hlava byla neposlušná, Jason otevřel dveře s podezřelým výrazem. Nasedla jsem jak jinak než s jeho pomocí.  Do mého břicha vystřelila bolest, stáhla jsem tlačítkem okénko do čtvrtiny.  Jason nastoupil a střelil mi zvláštní pohled: ,,Děje se něco?" Vynutila jsem na své tváři jasný úsměv, ale falešný: ,,Ne, vše je v pořádku." Pohladila jsem své bříško a uvelebila jsem se do kožené sedačky. Jeho výraz mi dal najevo, že mi to moc nevěřil. Nastartoval a konečně jsme vyjeli.

***

Vstoupili jsme do hlavní haly, Pattie měla na sobě lososové večerní šaty s vysokými podpatky, běhala a zařizovala, aby bylo vše podle plánu.  Vyřítila se k nám, musela jsem držet na své tváři úsměv a schovat svou Pro zatím ustálenou bolest za maskou. ,,Oh, konečně vás vidím." Usmála se a natáhla ruce na Jasonovi ramena, poté přitiskla polibek na jeho čelo a přesunula se ke mně. Podívala se na mé bříško a její úsměv nabral jasnější odstín: ,,Mia cara, kdy se to narodí?" Optala se a objala mě. ,,V září ." Ujasnila jsem nejistě, nemohu to tušit. ,,už se těším jak si to maličké pochovám." Jason se omluvil, že dojde za otcem. ,,pojď ukážu ti vyzdobenou zahradu k obřadu, poté můžeme jít za Sydney, teď je u ní kosmetička." Usmála se. Byla jsem ráda, že s Pattie konečně vycházíme.

Dorazily jsme k francouzkým oknům od kud začínali okvětní lístky růží: červené a bílé, dva vysoké bílé sloupy, které byli ozdobeny lampamy a květinami, přes ně byla natáhnutá bílá plachta připomínající stan, na zemi byl bílý koberec a vedl rovně až k menšímu výstupku, kde se bude konat obřad. Vedle stanu bylo postaveno několik řad židlí a kousek dál byl stan s jídelními stoly, tanečním parketem a prostorem pro živou kapelu, všude naaranžované květiny a bílé velké mašle. Vypadalo to nádherně: ,,překrásné Pattie." Zasněně jsem se usmála, ale můj úsměv poklesl při výřící se bolesti v mém žaludku. ,,Děkuji, teď můžeme jít za Sy-" zasekla se při pohledu na mou tvář: ,,i přes make-up jsi bledá, Děje se ti něco? Nevolnosti by měli být pryč." Zněla nechápavě. Natáhla jsem se na židli a lehce se předklonila: ,,přinesu vodu." Řekla téměř vystresovaně a někam odešla rychlým krokem. Po chvíli došla a podala mi sklenici s vodou. Napila jsem se a poté se na ní pousmála ačkoliv to lepší nebylo: ,,lepší. " Pattie mi hodila zmatený pohled. ,,Musíš být opatrná, aby jsi neporodila dříve." Přistoupila a skoro zašeptala. Přikývla jsem: ,,musím povzbudit svou sestru."

*

Vstoupila jsem do hostinské ložnice a nestačila se divit, Sydney byla namalovaná a právě její vlasy byly přidělávány do vysokého drdolu s pár pramínkami spuštěny. ,,Pane jo." Neubránila jsem se úsměvu. Sydneyina hlava trhla mým směrem, její oči prokazovali emoci strachu a bez moci, snížila jsem svůj úsměv: ,,mohli by jste nás zde zanechat na pár minut samotné?" Pousmála jsem se na kosmetičky a kadeřnici, přikývly vyměnily si pár tichých slov a opustily místnost.

Posadila jsem se do křesílka naproti Sydney: ,,co se děje?" Její výraz se změnil: ,,bojím se noci." Očekávala jsem něco jiného, ale i to mě rozhodilo: ,,Jaxon bude milý, poprosila jsem Jasona, aby si s ním trochu promluvil." Věnovala mi vyděšený pohled: ,,to jsi udělala?" Vyjekla: ,,v klidu, bude to dobré, slibuju." Věnovala jsem jí vřelý pohled: ,,teď budeme společně v New Yorku." Její výraz se rozehřál: ,,na to se těším." Usmála se pravým úsměvem. Do dveří vešly znovu tři ženy a začaly dodělávat svou práci.