The Crawfords family✔️

38.

CARMEN

V bytě s námi zůstal jenom Xander, stále si myslím, že na mě byl naštvaný za můj útěk, znamenalo to pro něho nesplněný úkol na jeho seznamu.

Matka dolila sklenku vína, a přívětivě se pousmála: ,,Kdy navštívíme nějaké pozoruhodné destinace?"  Zadívala jsem se na Sydney, která protočila očima. Přála jsem si pro jednou setřást matku, abychom si mohly v klidu promluvit. ,,Na jak dlouho zde vlastně zůstanete?" Zajímala jsem se, matka se zatvářila zklamaně: ,,Pouze čtyři dny."  V duchu jsem se plácla do čela, kéžby otec dostal na starosti další schůzku čímž by prodloužil dobu pobytu.

Můj pohled zabloudil k zlatým hodinkám na mé levé ruce a po zjištění kolik bylo hodin, nepřipadalo v úvahu někam daleko cestovat: ,,Nestihly bychom trajekt na ostrov, mohly bychom se projít městem a vystopovat nějakou dobrou restauraci a stavit se na večeři."  Navrhla jsem. Na matčině tváři se objevilo nové zklamání, nerada chodila do restaurací, dávala přednost domácí kuchyni, nakonec ale obě přikývly  což jsem i doufala.  ,,Jen dám vědět naší hospodyni." Pousmála jsem se na ty dvě a opustila místnost.

Sophia právě vybalovala nákup ve dvou plných taškách: ,,Sophio? Jdeme s matkou a mou sestrou do nějaké místní restaurace, uvař prosím něco pro Jasona, děkuji." Usmála jsem se na ní a chystala se odejít, ale zarazila mě slovy: ,,Doporučuji italskou restauraci za dvěma bloky, Xander ví kde to je." Věnovala jsem jí vděčný úsměv. 

Oblékla jsem se do černých šatů a přehodila přes sebe krémový kabátek, nazula si lodičky a doufala, že venku nezmrznu. 

Sjeli jsme výtahem do přízemí, ale Xander chtěl pokračovat do sklepa, kde byla garáž: ,,půjdeme pěšky." Vystoupila jsem z výtahu a mávla na zpět recepčnímu.

Šli jsme dlouhou ulicí s Xanderem v závěsu: ,,Je tu moc rušno." Oznámila mi matka: ,,tohle město na žití jsem si já nevybrala. " řekla jsem trochu tvrdým tónem než jsem měla v plánu. Mrkla jsem na Syd, která měla svěšená obě ramena.

*

Objednaly jsme si pizzu, ravioli a červené víno na doporučení.  Když se matka zvedla, že si musí odskočit využila jsem situaci.

,,Sydney, copak se děje?"  Otočila jsem se k ní, jak matka zašla za roh: ,,Ale nic, co by mělo?" Zněla falešně: ,,nemusíš mě přesvědčovat o opaku." Nadzvedla jsem obočí: ,,jen budu tvá  sestra a zároveň švagrová." Uchechtla se ironicky, měla pravdu. Znělo to uhozeně: ,,měli jsme s otcem takovou menší potyčku, kdy mi dal pěstí a já jí druhou schytala o zem."  Má pusa se otevřela: ,,to je ale bastard." Zaklela jsem: ,,A náš bratr je někde zavřený a čeká se na Loganův rozsudek, nezabijí ho hned jen z jednoho důvodu a to z toho, že je jediným dědicem našeho otce."  Ujasnila mi, mé pocity se usadily v jeden nepříjemný, přešla mě chuť k jídlu a dobré náladě, ovšem to nebylo vše co Sydney mohla vědět, bylo v tom něco víc.

Matka přispěchala zpět, upila vína a podívala se mezi mě a mou sestru: ,,děje se něco? Jste obě bledé jako zeď za vámi." Podezřívavým pohledem sjela obě dvě: ,,vše je v pořádku." Prohodila jsem rukama a velice přesvědčivě přesto falešně se usmála. 

*

Vyšla jsem ven před restauraci a nadechla se podzimního vzduchu, utáhla si kabát a i přesto mi bylo chladno.  ,,Zavolám taxíka, je mi zima." 

Přistoupila jsem ke kraji silnici a zvedla paži. O patnáct minut později jsme svlékaly kabáty v mém domě. V Obýváku se rozléhali mužské hlasy, Vzala jsem Sydney za paži a proklouzla dovnitř místnosti.

Na sametové pohovce seděl Jaxon s mým manželem a otec naproti v křesílku, které  bylo posunuto ze svého původního místa. Přivítala jsem se nejpreve s Jasonem a poté i s mým otcem, kvůli slušnosti. Sydney stála ztuhlá na začátku místnosti  a vypadala velmi bledě, otec vstal na což se postavil i Jaxon s Jasonem.  

,,Můžeme" Napřáhl dlaň k mé matce, mělo to znít jako otázka, ale nebyla ní, byl to spíše slušně podaný příkaz. Matka nahodila sofistikovaný úsměv  a přikývla, vklouzla dlaní k otci a omluvným úsměvem se na nás pousmála. Mezitím Jasonova ruka přistála na mých zádech, vedl mě pryč z obýváku přes vstupní halu a zastavil se před výtahem, otec navlékl kabát sobě, Jason pomohl do kabátu mé matce a políbil její ruku.  ,,Tato spolupráce se nám skvěle vydaří, citím to v kostech." Ušklíbl se otec a podal si ruku s Jasonem.  Poté vstopili do výtahu a zmizeli pryč z dohledu.

Výrazně jsem si oddechla, jelikož tu Sydney zůstala s námi: ,,Jasone, poslyš, bude ti vadit, když dnešní noc strávim se svou sestrou? Potřebujeme si promluvit." Nahodila jsem svůj štěněčí výraz, střelil mi podezřívávý pohled: ,,nevyvedete nějakou blbost? Mám poslat Xandera hlídat váš pokoj?" Pokusil se o vtip, ale v našem světě to vtipně neznělo. ,,Můžeš mi tentokrát věřit."  Podala jsem mu svou ruku: ,,už jednou jsi odešla bez mého svolení, jak ti mohu věřit."  Sladce jsem se na něho usmála na což stiskl pevně mou ruku.