The Crawfords family✔️

42.

20.prosince

CARMEN

Nervózně jsem stiskla fotografii ve svých rukou, před méně než dvaceti minutami se ozívali Xanderovi, Jasonovi a Jaxonovi hlasy dole, určitě mu přišlo divné, když jsem ho nešla přivítat, ale brzy se dozví pravý důvod. Potřebovala jsem mít na tuhle vážnou situaci klid, aby muži zmizeli.

Sedla jsem na lože a vytočila číslo na svou sestru: ,,Ano?" Ozval se jemný hlas z druhé strany: ,,Ahoj, jak se Máš?" Nahodila jsem uvítací téma: ,,dobře a Ty? To mi voláš jen proto, aby jsi slyšela jak se Mám?" Sršelo pobavení z její strany, také jsem se neubránila menšímu úsměvu. ,,Samozřejmně, že chci vědět jak se moje sestřička má." Také jsem se zachechtala. ,,Sydney, chystám se to dnes říci Jasonovi, ale mám obavy." Vychrlila jsem, na moment se rozléhalo ticho: ,,určitě to vezme s nadčením." Snažila se mi vštipit její optimistickou tvář: ,,pokud si to doopravdy myslíš."  Zakroutila jsem hlavou a očima zabloudila na onu fotografii ležící na mém stehně, zaposlouchala jsem se do zvuků okolo, které utichli: ,,Carmen, nevysedávej u mobilu a utíkej za Jasonem ať to ví, zavolej mi později až bude po všem, zajímá mě reakce," zněla vážně a poté se zahihňala: ,,jo a přiletíte na náš každoroční vánoční večírek?" Dychtivě se optala: ,,To je jasná věc." Mrkla jsem ačkoliv to nemohla vidět: ,,snad i na večeři." Dodala jsem a poté jsme hovor ukončily.

Vyskočila jsem z postele a snažila se neomdlít. Prošla jsem dlouhou chodbou a po točitém schodišti sešla opatrně dolů, nakoukla jsem do kuchyně i do obýváku, do jídelny a nakonec se zasekla na terase, kde Jason stál zapřený o zábradlí a zíral dolů na dění kolem.

,,Jasone?" Rozevřela jsem dveře úplně a sevřela paže kolem hrudi: ,,Ano?" Otočil se a věnoval mi klidný pohled: ,,mám pro tebe překvapení." Nervózně jsem se pousmála a natáhla k němu ruku s fotografií. ,,Co je To?" Vzal jsi fotografii a nevěřícně se podíval na ní a poté na mě: ,,jsem těhotná." Nervózně jsem se usmála a doufala, že nebude naštvaný: ,,pane bože." Přistoupil ke mně a vtiskl mi polibek na rty a poté mnou zatočil ve vzduchu.

21.prosinec

Vyhrabala jsem se z příjemně teplé postele a zamířila do koupelny, polekala jsem se protože před zrcadlem stál Jason s holícím strojkem a ručníkem kolem pasu: ,,dobré ráno." Pousmál se skrze zrcadlo. ,,Dobré." Opáčila jsem mu a okamžitě se přitulila k jeho zadům, potřebuji cítit jeho blízkost. Jason dodělal svou práci a otřel si malým ručníkem tvář: ,,dojdu udělat čaj, můžeš se vysprchovat." Otočil se na mě, jako kdyby nevěděl, že jsem to také měla v plánu: ,,ty si dáš čaj?" Nadzvedla jsem pobaveně obočí, zakroutil hlavou: ,,ne, já si dám kafe, abych fungoval, ale vy můžete pouze čaj." Hřejivě se usmál a přitiskl teplou dlaň na mé bříško. Tento druh úsměvu si dovolil dát jen mě v osamění, byl to velmi ostražitý muž a toto milé chování se brzy promění zpět na chladné až dorazíme na každoroční vánoční večírek k mým rodičům. 

Zanechal mě zde samotnou. Svlékla jsem noční košilku a vlezla do sprchového koutu, voda byla příjemně teplá na vzdory zachmuřenému New Yorku, který byl temný, chladný a mírně zasněžený.

Po příjemné ranní sprše jsem obmotala okolo těla bílý ručník a ihned vyhledala toaletu, můj prázdný žaludek se párkrát otočil a mé tělo se konečně uvolnilo.  Vstala jsem s pomocí záchodu a připlazila se k umyvadlu, kde jsem si opláchla obličej, vypláchla ústa a vyčistila chrup.

*

Jason seděl v jídelně s novinami v rukou a něco zaujatě četl, měl na sobě společenské černé kalhoty a bílou košili, přes židli měl přehozené sako.
,,Od kdy tě zajímají noviny?" Vystrčila jsem obočí vzhůru. Každé ráno nám Sophia přinesla denní tisk, ale Jason se ho zřídka dotkl.  ,,Jen je tu zajímavý článek." Naposledy se věnoval novinám a odložil je stranou. Popadla jsem konvici a nalila si plný šálek čaje a ukousla francouzkou bagetu se šunkou: ,,kdy odlétáme?" Znovu jsem si ukousla: ,,za hodinu." Jasonovi zazvonil mobil, omluvil se a opustil mou blízkost.  Popadla jsem také svůj mobil a vyťukala sms pro Sydney.

For Sydney: odlétáme za hodinu.

Večer mi psala, že by byla vděčná za zprávu o tom, kdy poletíme.  Bylo něco málo po sedmé hodině.

Ukousla jsem poslední kousek bagety a dopila svůj šálek čaje, Jason frustrovaný situací přišel: ,,večírek tvých rodičů se mi vůbec nehodí." Řekl frustrovaně: ,,stalo se něco?" Byla slušnost přijít a Jason to věděl i když soudě podle jeho výrazu by nejraději pár tradic zrušil úplně.  ,,Buď klidná zlato, nechci tě stresovat." Řekl temným tónem v hlase a nahodil neutrální tvář, která se mi nelíbila, potlačila jsem povzdechnutí.

Výtah na povolení cinkl a do bytu vstoupil Xander: ,,Dobré ráno šéfe." Řekl italsky což jsem nechápala od kdy takhle mluvil, většinou používal jeho plynulou angličtinu: ,,Dobré ráno Carmen." Řekl uznale s jistým odstupem. Jason naklonil hlavu, jako kdyby se snažil přijít na to co právě Xander řekl: ,,Kde jsou zavazadla?" Optal se unaveně: ,,v ložnici." Věnovala jsem mu malý úsměv a podívala se zpět na Jasona, který se uklidnil, položila jsem ruku na tu jeho: ,,zlato copak se děje?" Použila jsem přezdívku, kterou jsem mu nikdy předtím neříkala: ,,Los Angelos a Las Vegas se do sebe pustili, okrajově do toho zatáhli i nás, ale můj informátor říkal, že naše zásilky s drogami neprojdou." Vykulila jsem oči, věděla jsem co Jason a ostatní muži dělají, ale vědění to je snad ještě horší věcí: ,,jedeme?" Ozval se znovu Xanderův hlas: ,,nalož zavazadla do auta, hned jsme tam." Nařídil Jason a pomohl mi vstát.