The Crawfords family✔️

16.

CARMEN

Probrala jsem se na vínové pohovce, která se nacházela v rohu salónku.  Skláněla se nademnou má matka a mé čelo otírala vlhčeným hadříkem. ,,Napij se vody."  Natáhla ke mně sklenku vody, kterou jsem do sebe ihned obrátila. Poté jsem proskenovala místnost, ale nikdo tam nebyl, hodila jsem tázavý pohled po mé matce, která se naoko zamračila. ,,Otec je odvedl do kanceláře, jeho matka sedí se Sydney v obýváku a povídají si."  Litovala jsem toho, že Sydney tohle všechno musela odnést. ,,Zuří otec?" Obávala jsem se odpovědi. Zlehka se pousmála: ,,To víš, že zezačátku vypadal nakloněn stresu, ale myslím si, že to bude dobré." Mrkla na mě a pomohla mi se postavit. U dveří se ozval šramot a následně se objevila špinavě blonďatá hlava ve dveřích. ,,Paní McCann je už netrpělivá." Její oči se usadili na mě, vběhla ke mně a objala mě až jsem sebou zakymácela.  ,,Je neslušné jí nechat čekat, jdeme." Propletla matka naše paže a Sydney chytla za ruku, vyvedla nás ven. Sydney se jí vytrhla a objevila se po mé levé straně, aby mě zapřela.

,,Vidím, že je ti lépe." Usmála se na mě matka muže, kterého si musím vzít.

*****.   *****

JASON

Společně s Jaxonem mým bratrem jsme navštívili otce a matku na večeři. Poupravil jsem si svou zbraň a nasedl do auta. Těšil jsem se na svou manželku, vypadala nádherně, blond vlasy, štíhlá, hezčí než ženy v New Yorku.

Zastavil jsem v podezmní garáži a výtahem dojel do vrchního patra, kde žijí moji rodiče, sám jsem zde vyrůstal.
,,Jasone."  Tleskl otec dlaněmi o sebe a věnoval mi jeho bastardský úšklebek. S nechutí jsem mu podal svou ruku a následoval ho do jídelny, kde se nacházela má matka, Jaxon.

,,Jasone co kdyby jsis vybral tu nejmladší dceru O´Willardse?"  Zkusila má matka, kterou jsem jako malý miloval, chránil mě před otcem, teď už to nepotřebuji.  Zamračil jsem se: ,,Domluva zněla, že si vezmu Carmen za manželku."  Uviděl jsem jak Jaxon ztuhl, pravděpodobně se mu zalíbila, ta nejmladší dcera. ,,To sice ano, ale mluvila jsem sní celou tu dobu co si  slečinka Carmen omdlela." Zněla ironicky, takovou jsem jí neznal.  Kamenný výraz ozdobil mou tvář. ,,Pattie přestaň! Nic ti do našich obchodů není." Spražil jí otec. Omluvila se a dále se věnovala svému jídlu. ,,Vezmu si Carmen." řekl jsem jistě.

Já se bez boje nevzdávám, jednou se něco řeklo, tak to taky platí.

Po večeři jsem musel odejít: ,,Mám ještě pár schůzek a musím něco zařídit." S těmito slovy jsem odešel ke svému autu a zmizel odsud.