The Crawfords family✔️

41.

14. Prosinec

CARMEN

Vyšla jsem z obchodu společně s Jazmyn, Xander se táhl línou chůzí za námi. 

,,Už jsi to Jasonovi oznámila?" Darovala mi vřelý úsměv: ,,zatím ne." Odpověděla jsem jistě.

Dnes jsem měla schůzku s Tessou, potřebovala jsem na to mít soukromí, proto jsem se chystala Jazmyn o něco požádat i když to znamenalo skázu pro obě dvě. 

Spadly jsme do rychlejšího kroku a v nečekané chvíli jsem jí zatáhla do malé uličky, kde se nacházela její oblíbená restaurace, tím jsem nám poskytla menší prostor: ,,Jazz, potřebovala bych tě požádat o něco velmi riskantního." Věnovala mi opět milý úsměv a pokynula mi, abych pokračovala v hovoru: ,,mám schůzku s jednou dívkou se, kterou jsem se poznala v parku před pár měsíci. Potřebuji se zbavit Xandera na malou chvilku. "  opatrně jsem se ohlédla přes rameno, abych zjistila jak daleko je od nás můj strážce, na dva metry. ,,je to nemožné, zbavit se ho." Nervózně se usmála, přikývla jsem a otevřela skleněné dveře dovnitř restaurace: ,,Dáš si s námi?" Optala jsem se Xandera, který očima projížděl celou restauraci, lidé okolo nás uhýbali pohledem a vyhýbali se nám obloukem. Zakroutil záporně hlavou a zaujmul pozici u dveří, tím nám přidal trochu soukromí. 

Číšník nás zavedl k volnému stolu pro dva: ,,dobrá tedy, co potřebuješ abych provedla." Zazubila se na mě. ,,půjdeme zpět do penthousu, převlékneme se a rozhodneme se, že půjdeme na kávu, sice venku je chladno, ale Xander musí poslouchat. Požádáš o malou laskavost a Xander se vynasnaží ti pomoc." S rozzářenýma očima sledovala můj proslov: ,,zní to šíleně, ale proč ne, alespoň si vyzkouším svůj nový kabát." Zasněně se pousmála.

Byla jsem vděčná za někoho jako je ona v mém novém životě, přinesli nám objednávku a my se s chutí pustili do jídla.

***

,,hlavně se tepleji obleč." Připomenula mi Jazmyn s úšklebkem: ,,rozkaz. Musíme rychle než se objeví Jason." Objasnila jsem a vklouzla do černých lesklých kozaček.  ,,Co je to vlastně za dívku?" Zeptala se s pohledem upnutým do zrcadla na svůj odraz: ,,místní," obvázala jsem si kašmírovou šálu kolem krku: ,,outsider?" Otočila hlavou, nesnášela jsem to slovo: ,,prosím, říkejme jí místní dívka."  Přikývla s úsměvem.

,,Můžeme?" Nakoukla jsem do obýváku, Xander vykulil oči a odložil telefon: ,,kam?" Nadzvedl obočí: ,,no přeci na kávu a navíc Jazmyn potřebuje nějakou knihu." Xander se zvedl: ,,Je tam zima."  Přikývla jsem A otočila se na podpatku, Jason je jeho šéf, musí respektovat jeho ženu.

O dvacet minut později jsem stála před kavárnou a uvažovala zda to není past, ale proč by měla být?  Xander prohledal kavárnu a s nejistotou mi povolil vstoupit, knihkupectví bylo naštěstí naproti, takže se nemusel tolik obávat, pravděpodobně se postavil doprostřed silnice, aby měl výhled.

Objednala jsem si teplý čaj a cokkies a vyhledala Tess.

Odsunula jsem židli a svlékla svůj kabát: ,,mohu?" Pousmála jsem se, Tess se šťastnou tváři přikyvovala, odložila jsem svůj kabát: ,,jsem ráda, že tě znovu vidím." Usmála se a upila ze svého hrnku: ,,doufám, že se nezlobíš, když jsem si už objednala." Věnovala mi nervózní úsměv. Bylo příjemné změnit své okolí, pro jednou jsem byla obyčejná dívka, ale také to bylo zvláštní: ,,vůbec ne." Pousmála jsem se a na stůl mi byl přinesen můj ovocný čaj. 

Začala mi vyprávět o svém děctví, rodině a dokonce i novém přítelovi, znělo to jinak než obvyklé rozhovory žen z rodiny, ovšem soukromí netrvalo dlouho, dovnitř kavárny vstoupil Xander v závěsu s Jazmyn, která přejížděla očima po lidech a jakmile mě zahlédla, tak mi věnovala omluvný pohled. Přispěchala k nám s knihou v ruce: ,,jsem Jazmyn. Natáhla ruku k Tess, která s úsměvem podala tu svou. Xandera to evidentně moc nezajímalo.