The Crawfords family✔️

22.

CARMEN 

Pročesávala jsem své vlasy mým oblíbeným kartáčem, který tu měsíc ležel ladem, bylo příjemné po delší době být opět doma, ve své posteli a s klidným sněním o tom, že nemusím brzy vstávat kvůli stěhování. 

Do mého pokoje se vkradla osoba, zaslechla jsem totiž otevírání dveří, do koupelny vkročila Sydney na což jsem si oddechla, byla v noční košilce s rozpuštěnými vlasy, takže se chystala ke spánku, jako já. 

,,Co se děje?" Nahodila jsem tázavý pohled a odložila kartáč do poličky, kam patří. ,,Dlouho jsem tě neviděla, mohu spát s tebou?" Pousmála se nervózně, otec a ani matka neměli rádi, když Sydney trávila noc semnou, mysleli jsi, že jsme už dost staré na to, abychom potřebovali být s někým. Přikývla jsem a chytla vypínač světla, zhasla jsem a společně jsme vešli do pokoje. ,,Chceš si pustit film?" Nadzvedla jsem obočí, přikývla jsem a přešla k poličce s DvD.

Přisedla jsem si na postel a zadívala se na svou sestru: ,,Copak se děje Syd?" Pokrčila rameny: ,,Když jsi byla pryč, tak jaké to bylo?"  V jejich očí jsem rozpoznala jakousi emoci o které jsem nikdy nevěděla. ,,Jiné.." Odmlčela jsem se a v mysli hledala ty správná slova: ,,Tenhle život je prostě záživnější než být na útěku, pořád se musíš hlídat a být opatrná na nepřátele, navíc svoboda je podepsaná vstupenka smrti je to zrada, jenže s Aideenem nám vyšla naše maličká lež." Přiložila jsem ukazovací prst ke rtům, ale ihned jsem si uvědomila, že je v tomto výslechu něco jiného. Chytla jsem obě její ramena a zadívala se hluboko do jejích očí: ,,Nechceš udělat něco šíleného, že ne?" Můj tón hlasu byl ustaraný: ,,Možná." Otočila hlavu do boku čímž zamezila můj pronikavý pohled, zatřásla jsem s jejím tělem: ,,Sydney, co se stalo." Setřásla mé ruce a věnovala mi zraněný pohled. ,,Pamatuješ si na toho bratra tvého budoucího manžela?" Přikývla jsem a obávala se jejich dalších slov. ,,Tak v ten den co jsi zmizela se tu objevili a on požádal otce o mou ruku." Vykulila jsem své oči a pootevřela ústa: ,,to nemůže!!" řekla jsem dost naštvaně: ,,Otec souhlasil s tím, že bych ho mohla občas navštívit, ale manželství bude tolerováno až poté co to Vám dvěma vydrží nejméně tři roky, bez jakékoliv újmy."  zamračila jsem se. ,,To je skoro do tvé plnoletosti a něco přes, otec to má chytře vymyšlené, ale určitě se něco stane a nebude tomu tak." Snažila jsem se svou sestru uklidnit: ,,Ale bude Carmen, jsem mu zaslíbená, po vaší svatbě proběhne zásnubní hostina v rodinném kruhu, aby měl nějakou jistotu, že si to otec nerozmyslí." Vztek se dral na povrch, byla jsem naštvaná na chování našeho otce. ,,Něco vymyslíme." Přitiskla jsem jí blíže ke svému tělu a pevně jí objala, nechci aby trpěla, nezaslouží si to.

***

Ráno mě probudilo sluníčko, které jako obvykle spouštělo své paprsky do mého pokoje.
Vedle mě spokojeně oddechovala Sydney, která měla naschromážděnou deku sama pro sebe. Zaculila jsem se nad tím a šla do koupelny.

Vykonala jsem veškerou svou hygienu, nalíčila se, navlnila vlasy a šla do své šatny, kde jsem vytáhla černou upnutou sukni a bílou blůzku.

Seběhla jsem schodiště a uviděla tam stát svého otce: ,,jak můžeš dát svou nejmladší dceru." Vracela jsem mu všechny ty chladné pohledy, které jsem od něho kdy dostala: ,,a co je tobě do toho." Zamračil se. ,,úplně všechno, je to má sestra. Stačí, že v New Yorku budu já." Zkřižila jsem ruce na prsou: ,,neboj se, Jaxon jí nedostane, mám to promyšlené." Mrkl na mě a s těmito slovy odešel do své kanceláře.

Byla jsem vylekaná z jeho posledních slov, co když jí potká něco horšího?

Takhle nepřemýšlej Carmen.