jako modlitba - sirmione

♥3

If nobody's around, what's stopping us?

Hermiona Grangerová měla 6. července vážně děsný den. Od rána se mračila. Viktor neodepisoval. Harry neodepisoval. Sirius se s ní nebavil. Celý svět se proti ní spikl! Při snídani s nikým nemluvila, míchala si svůj čaj a přemýšlela. Nikdo si toho nevšiml, protože v domě bylo tolik lidí, že potíže jednotlivců zůstávaly bez povšimnutí. Hermiona za to byla poměrně vděčná. Neměla náladu s někým mluvit o svých pocitech, nebo vysvětlovat své rozpoložení. Jen jednou vzhlédla a podívala se na Siriuse, ten její pohled neopětoval. Zdálo se, že ani neví, že je Hermiona ve stejné místnosti jako on.

Hermiona byla rozhodnutá tomu přijít na kloub! Vyhlížela na chodbě a bylo jí naprosto jedno, že na to půjde zhurta. Jinak to totiž s Blackem nešlo!  Vyšel ze svého pokoje a zamířil ke schodišti. Tam ale ani zdaleka nedošel. Hermiona ho odchytila v rohu. Oběma rukama ho uvěznila mezi dvěma zdmi. ,,Co to děláš, Hermiono?" zeptal se polekaně Sirius, který netušil, jak se dostal do této pasti.
,,Chci odpovědi a chci je teď. Nepustím tě, dokud mi neřekneš pravdu," řekla výhružně.
,,Odpověď? Pravdu? Cože?" opakoval po ní celý zmatený.
,,Myslela jsem si, že jsme přátelé."
,,Jistěže jsme," ujistil ji. Snažil se to pochopit, zjistit, co po něm vlastně Hermiona chce.
Hermiona ho přišpendlila blíž ke zdi tím, že k němu popošla ještě o krůček blíž. ,,Nelži. Vyhýbáš se mi. Nemluvíš se mnou. Ignoruješ mě. Co jsem tak hroznýho provedla, že si to podle tebe zasloužím?"
Už chápal. ,,Nic jsi neprovedla," ujistil ji Sirius. Snažil se uhýbat hlavou, přesto stále cítil její horký dech na své čelisti a krku. Nedokázal se plně soustředit na její slova, ani nebyl schopný vymyslet výmluvu, díky které by se z této prekérní situace dostal. V nose ho šimrala její vůně. Netušil, jestli jde o parfém, tělové mléko nebo šampón, ale naprosto jistě rozeznával šeřík. Ta sladká vůně ho vraždila.
,,Tak mi to vysvětli. Pokud jsem nic neudělala, tak by ses přece takhle nechoval. Ne bezdůvodně."
,,Nemá to s tebou nic společného. Není to tvoje vina. Musíš mi věřit, že tě stále beru jako... osobu blízkou... Já jen potřebuju mít svůj prostor," blábolil Sirius a couval, i když nebylo kam couvat.
,,Jak by se mě to netýkalo, když jde o mě? To nedává smysl. Pokud jde o mě, tak jde o mě. "
Přitiskla se blíž na jeho tělo, chtěla ho tím donutit říct pravdu. Jeho chování bylo však podivné a neodpovídalo jejím představám, jak z něj dostat informace.
,,Kriste, Mio, co mi to provádíš..." zašeptal podivně zbarveným hlasem. Zaklonil hlavu a zhluboka se nadechl. Hleděl do výše, když dodával: ,,Já ti to nedokážu vysvětlit, promiň."
Letmo se rukou dotkl jejího pasu. Jakoby se ujišťoval, že je skutečně Hermiona tak blízko, že se jí může dotýkat. Nejraději by ten elegantní záhyb jejího pasu pevně stiskl, tak rád by promnul její kůži ve svých dlaních. Modlil se, aby mohl z jejího pasu sklouznout k jejím bokům a vzývat je jako posvátné místo. V duchu sám sebe napomenul. Musel se kontrolovat, tohle nebylo správné.
Hermiona si byla jistá, že z něj víc informací nedostane. Spustila ruce podél těla, poodstoupila. ,,Jak myslíš, Blacku. Já to ale zjistím a až to zjistím, tak to s tebou prodiskutuju. Budeš litovat, žes mi to neřekl na rovinu." S těmito slovy odešla. Sirius zaklonil hlavu dozadu, čímž se opřel o zeď. Zahleděl se do stropu a snažil se přemluvit bohy, aby ho zbavili toho utrpení.