jako modlitba - sirmione

22♥

Sirius uspořádal posezení pro své přátele. Hermiona měla své vlasy svázané červenou mašlí, aby jí neustále nepadaly do tváře, když klopila stydlivě zrak, jakmile se jejich pohledy se Siriusem setkaly. Zdálo se jí, že to všichni musí vědět, protože cítila, jak jí planou tváře. Jediní, kdo se jejich podivnému chování potutelně usmívali, byli Remus a Arthur Weasley (a chvílemi i Ginny). Jinak si toho nikdo nevšímal. Nejdřív povečeřeli, pak se otevřela láhev vína a začala část, kdy si všichni povídali, vzpomínali a smáli se.

,,Není to až tak jednoduché," odpovídal Remus, ,,musíte si uvědomit..." Vtom se z horního patra  ozval hrozný rámus. Hermiona, Sirius i Harry si stoupli s hůlkami připravenými. Sirius přemýšlel, jestli se k němu zase nenastěhoval bubák, ale byl si téměř jistý, že žádný bubák v tomto domě není. Za vteřinu se znovu ozval stejný rámus, jakoby něco padalo a tříštilo se. Do toho bylo slyšet hluboké huhlání. Všude byla tma, nic na chodbě nebylo vidět, ale bylo slyšet dupání po schodech. Sirius a Hermiona popostoupili blíž ke dveřím, Harry jim kryl záda. Oba dostali stejný nápad.
,,Expecto Patronum," řekli a z jejich hůlek vytryskla stříbřitá energie zformovaná do zvířat. Obě zvířata se vydala z kuchyně ke schodům, propátrat dům.
,,Zatraceně!" zvolala postava, která scházela ze schodů. Záře osvítila Ronaldovu tvář. ,,Co to tam je, Siriusi? Šel jsem na záchod a na chodbě jsem zakopl o nějakou obří krabici. Spadl jsem na ni. Když se mi podařilo vstát, chtěl jsem rozsvítit, ale nikde nefungovalo světlo. Tak jsem šel potmě a znova jsem zakopl o další pitomou krabici!" S těmito slovy se vrátil do kuchyně, mnul si loket.
,,Promiň," řekl Sirius, ,,to jsou krabice se žárovkami."
,,Proč máš tolik žárovek?" zeptal se zmateně Harry. Než však Sirius stačil odpovědět, vrátila se zvířata do kuchyně. Všichni udiveně otevřeli ústa.
,,Vy...? Vy máte...?" začal Harry.
,,Stejnýho patrona?" dokončil Ron.
Hermiona pro strom neviděla les. Ani si neuvědomila, k jak zásadní změně došlo. Začala poučným tónem: ,,Ronalde, vždyť tohle je vlček etiopský, Sirius má dhoula."
Obě psovité šelmičky pobíhaly vzduchem a kamarádsky si spolu hrály.
Ron protočil oči v sloup. ,,No to teda promiň, rozdíl v názvu, ale zvířata jsou to skoro stejný."
,,Dhoul má širší ocas a žije..."
,,Myslím, Hermiono, že je podstatnější daleko jiná věc," skočil jí do řeči mírným tónem Sirius. Přistoupil blíž k Hermioně. Chytil ji za ruku.
,,Tak Ginny měla pravdu... a já jí to nevěřil," hlesl Harry.
,,Já to tušila už dávno," přidala se Molly.
Remus a Arthur Weasley se pouze usmívali. Nymfadora se zahihňala a její vlasy nabraly bílou barvu s růžovými srdíčky. Hermiona se bála, až se k tomu někdo vyjádří nějak blíž. Všichni však vstřebávali informaci potichu.
,,Tak," začal Harry a Hermionino srdce se strachem rozbušilo, ,,to jsem rád, že jste se našli."
Překvapeně hleděla na svého nejlepšího kamaráda. Myslela si, že jí vyčte první poslední, zmíní jejich věkový rozdíl, že je Sirius jeho kmotr... Harry nic z toho neříkal a ani se nezdálo, že by ho něco z toho trápilo.
,,Stejně furt nechápu, proč máš tolik žárovek," pravil Ron a sedl si zpátky na své místo. ,,Zvlášť když jsem stejně musel jít potmě a málem jsem se zabil."
Sirius se zasmál, schoval svou hůlku a taky si sedl zpátky. ,,Promiň, Rone. Skutečně mě to mrzí," řekl. Natáhl ruku, chytil Hermionu za zápěstí a donutil ji, aby si mu sedla na klín. Hermiona byla zřejmě jediná, která tou situací byla víc zasažená. Ostatní se tvářili spokojeně, dolévali si víno a bavili se o tom, že je dobré mít v zásobě žárovky.

Postupně se všichni rozloučili a odešli domů. Hermiona zůstala. Pomáhala Siriusovi s úklidem. Další den do práce nešla, takže nijak nespěchala a tak trochu předpokládala, že dnešní noc stráví v tomto domě. Když měli poklizeno, usmáli se na sebe. ,,Tak co říkáš?" zeptal se Sirius a objal ji.
,,Čekala jsem to daleko horší," odpověděla Hermiona.
,,Možná to nemusí být vždycky takové drama. Sice jsme to neplánovali, ale jsem docela rád, že už to máme za sebou a že to proběhlo tak hladce. Akorát mi Ron zničil žárovky, to mi trochu vadí," přiznal.
,,Víš, kde nevadí, že nemáme žárovky?" Sirius jen tázavě pozvedl obočí. Takže Hermiona rovnou odpověděla: ,,V koupelně. Mohli bychom konečně uspořádat společnou koupel při svíčkách. Aspoň bychom tím oslavili to, že jsi už oficiálně můj kluk." Schválně užila spojení můj kluk, protože věděla, jak muži zalichotit.
Políbil ji do vlasů a zašeptal: ,,Ty jsi ale hlavička, Hermionko."

Když se před ním Hermiona svlékla, Sirius došel k závěru, že mu vůbec nevadí, o kolik žárovek přijde. Její krása totiž dokázala rozzářit celý Siriusův svět.