jako modlitba - sirmione

4♥

I'm alone and I never had no one, ever...

Sehnula se a zvedla jeho hůlku. Skutečně ji držela v rukách. Stále nechápala, co se děje. Sirius se vyhrabal na nohy a doběhl k Hermioně. Vytrhl jí svou hůlku a namířil ji na ni. ,,Kdo jste? A kde jsou ostatní?" zeptal se prudce. Hermiona zvedla ruce, aby ukázala, že není ozbrojená.
,,Kdo ostatní?" otázala se zmateně. Nic jiného ze sebe nedostala. Nedokázala přemýšlet. Sirius sebou trhl, když rozeznal její hlas. V příšeří ji nebylo moc dobře vidět. Nedůvěřivě si ji prohlédl.
,,Hermiono?" vydechl nevěřícně. ,,Ty jsi... jiná..."
Hermiona začínala chápat. Sirius si myslel, že stále probíhá souboj mezi Brumbálovou armádou a smrtijedy. Myslel si, že musí chránit svého kmotřence. Jestli ona byla v šoku, tak co teprve Sirius, až zjistí, že prošel skrz závoj a skrze smrt do jiné doby...? Tohle mu nemohla vysvětlit. Nebyla dostatečně schopná mu osvětlit situaci.
,,Všichni jsou v bezpečí," ujistila ho opatrně. To si zasloužil vědět hned, aby se nestrachoval. ,,Já teď zavolám Arthura Weasleyho, ano? On... On to všechno vyřeší..." Sehnula se k deníku, vytrhla jednu z nepopsaných stran a napsala, kde se nachází a aby Arthur okamžitě přišel. Poslala vlaštovku o pár pater výš. Sirius se na ni mezitím mlčky díval. Zdálo se, že hluboce přemýšlí a nenalézá jedinou možnou odpověď na své nevyřčené otázky.
,,Jsi..." Chtěl nejspíš říct starší nebo jiná. ,,Máš..." Asi chtěl poukázat na to, že vypadá úplně jinak než dřív. ,,Jak...?" vydal ze sebe. Hermiona popošla blíž k němu, sama byla krůček od psychického sesypání. Lehce se dotkla jeho paže, cítila pod prsty látku jeho saka. Skutečně se ho mohla dotýkat.
,,Slibuju, že ti Arthur vše vysvětlí," přísahala. ,,Není se čeho bát. Všechno je v pořádku."
Sirius chtěl něco říct, ale netušil, co by mohl povědět. Hermiona byla taky docela ztracená. Za pár chvil se ozvalo zaklepání a zvuk dveří.
,,Hermiono? Jsi tu? Snažil jsem se co nejrychleji..." Arthur Weasley se zastavil a nevěřícně zíral na Siriuse.
,,Sirius prošel skrz oblouk. A přes zrcadlo," řekla Hermiona. Čekala, že pan Weasley bude naprosto zmatený, co se mu Hermiona snaží říct. Ale on se pomalu nadechl, ještě pomaleji vydechl a vydal se k Siriusovi.
,,Svět bývá nevyzpytatelný," pravil Arthur a potřásl si se Siriusem rukou. ,,Pojďte, měli bychom si jít sednout někam na světlo. Tohle bude ještě dlouhá noc." Chytil Siriuse kolem ramen, s přátelskou starostlivostí ho vedl ven z místnosti.
,,Arthure, něco se stalo, že jo? Jste... jiní..."
,,Teď si sedneš ke stolu, já ti naliju ohnivou whisky a všichni tři si popovídáme. Vysvětlíme ti, co se událo. Můžeš se na cokoliv zeptat."
Hermiona žasla. Arthur Weasley byl naprosto klidný, rozhodný a věděl přesně, jak mluvit, jakým tónem... Měla ho ráda už dřív, ale nyní si získal její nejhlubší respekt. Sirius se posadil. Jeho oči se zastavily na jedné složce. ,,Zaměstnanec Ministerstva - Hermiona Grangerová?" přečetl nahlas a pohlédl na Hermionu. Ta souhlasně přikývla. Pak se podíval na její kalendář. ,,Leden... Jaký začal rok?"
,,Uvažuješ správně," řekl Arthur a přinesl mu malou skleničku s whisky. Sirius ji do sebe hodil naráz.
,,Můžu poprosit ještě?" zeptal se a podal sklenku Arthurovi. Ten se mile usmál.
,,Promiň, jeden panák je ažaž."
Sirius si nespokojeně odfrkl. ,,Co se stalo?"
,,Tak trochu jsi na pár let zmizel, ale neboj. Mezitím vše dobře dopadlo. Začal rok 99."
Hermiona si vzala lahev a pořádně si lokla ohnivé whisky. Sirius na ni šokovaně koukal. Když si všimla jeho pohledu, připomněla tiše: ,,Už jsem dospělá."

Postupně prošly rok za rokem, co důležitého se odehrálo. Sirius se snažil to všechno vstřebat. Zvládal to docela s klidem. Po letech v Azkabanu byl zvyklý přijímat věci tak, jak jsou. Bylo to náročné a stále nechápal, jak se to všechno mohlo stát, ale věděl, že má u sebe své blízké. Byl v bezpečí. A očividně byl naživu. Jen v jiné době než před několika hodinami.
,,Teď je pouze otázkou, jestli to hned oznamovat ostatním," řekl Arthur a zamyslel se.
,,Jsou dvě hodiny ráno, nejspíš bychom to měli nechat na jindy," pravila Hermiona. Pan Weasley přikývl.
,,Harry bydlí v mém domě?" zeptal se Sirius.
,,Ne, pořídil si domek na předměstí. Tvůj dům nechal pro potřeby Řádu," odpověděla Hermiona.
,,Takže tam nikdo nebydlí?" změnil svůj dotaz. Hermiona zavrtěla hlavou.
,,Tak budu spát doma," pravil Sirius. Arthur si povzdechl a nejistě pohlédl na Hermionu. Žádal ji tím mlčky o pomoc. Hermiona lehce kývla hlavou, pak se otočila k Siriusovi.
,,Budeš spát u mě, aspoň tuto noc," řekla rozhodně.
,,Proč?" otázal se Sirius. Byl v pořádku. Byl zdravý. Akorát v jinou dobu. Ale i tak se domníval, že se s novou situací uměl popasovat.
,,Nenechám tě samotného," odpověděla prostě a jednoduše.

Nikdy jsem nikoho neměl.
Často jsem se cítil tak osamělý, ztracený, nepochopený.
Jen Jamese a Remuse, ti jediní mi pomáhali. Ale vždycky jsem si přál mít po svém boku někoho, kdo je jako Ty. S Tebou by byl můj život snazší. Ale díkybohům jsem se Tě nakonec dočkal.
Slibuju, že budu s Tebou. Za každou cenu. I kdybys milovala jiného, stále Tě budu mít rád a starat se o Tebe a pomáhat Ti.
Nechci, aby ses nikdy cítila sama.
Hermiono, moje nejdražší Hermiono, já přísahám, že nikdy nebudeš sama.

...

Pozn.
Milá Svobii, milá Rom1ss,
moc vám oběma děkuju za krásné komentáře u předchozí kapitoly!