jako modlitba - sirmione

19♥

Leželi naproti sobě a hleděli si do očí. ,,V pořádku?" zeptal se Sirius po chvíli. Hermiona se usmála a přikývla. ,,Věř mi, časem to už nebude tak... nepřirozené..." Hermiona se musela tichounce zachichotat.
,,Já vím. Věřím, Siriusi, že jsi velice schopný v tomto oboru," uklidnila ho. ,,Neočekávala jsem napoprvé žádné ohňostroje a nekončící slast." Po chvíli dodala: ,,Děkuju ti za trpělivost."
Chytil ji za ruku. ,,To bylo to nejmenší. Teď už to bude čím dál lepší. Och, jak ty budeš vrnět spokojeností, má kočičí čarodějko." Políbil ji a Hermiona ho podrbala za uchem. Sirius se zasmál. ,,Čekáš, že začnu automaticky klepat nohou? Tenhle trik funguje pouze za předpokladu, že jsem přeměněný ve psa."
,,Zkusit jsem to musela, když jsi zmínil tu kočku," odvětila Hermiona. Neměla ráda, když jí někdo připomínal její období, kdy měla čumáček. Chtěla se mu pomstít jediným reflexem, který u psů znala. Bohužel se to minulo účinkem. ,,Ale je fajn, že se mám do budoucna na co těšit," pravila a překulila se na břicho a rukou začala přejíždět do Siriusově paži. ,,Nějaké speciální runy?" zeptala se, když putovala prsty po jednom z jeho tetování.
Jeho pohled se změnil, vzdálil. ,,Ochranné runy... proti mozkomorům..."
,,Bolelo to?" zeptala se a vzhlédla od tetování k Siriusově tváři. Jemně se usmál, ale viděla, jak je smutný.
,,Ne tolik jako postupné vysávání radosti. Proti tomu je tetování jako nejlaskavější dotek."
Cítil se nepříjemně. Žena, kterou miloval, si prohlížela důkazy o jeho nejošklivějších letech. Sám se na to snažil nemyslet, nevzpomínat, ale ten přes ty znaky cestovala polštářky svých prstů. 
,,Jsi tak silný. Duševně silný. Málokdo by tam přežil a nezbláznil se," řekla s neskrývaným očarováním. Sirius nevěřil vlastním uším. Obdivovala ho?
,,Tahle tetování tam měli skoro všichni," zašeptal Sirius skromně. ,,Nebyl to můj nápad. Stovky let se snažili vězni nějakým způsobem chránit."
,,Ale přežilo jich jen málo," pravila Hermiona, která si nenechala svůj obdiv vymluvit.
,,Mně by spíš zajímalo, Hermionko," řekl a ukazováčkem jí přejel po předloktí, ,,co je tohle za příběh?"
Tentokrát posmutněla Hermiona. Nenáviděla zjizvený nápis na své ruce. ,,Lestrangeová," odvětila krátce. Sirius respektoval, že o tom zážitku nechce mluvit.
,,Nešlo se té jizvy zbavit?"
,,Šlo," přiznala Hermiona, ,,ale i když to nenávidím, neustále mi to připomíná, že nejsem tím, kým mě nazývají druzí, ale tím, kým se snažím být."
,,Moudré," řekl a políbil ji na čelo.

,,Když venku je mráz, já v duši květen mám..." prozpěvoval si Sirius.
,,No tak to mi, Merline, odpusť," ozval se za ním hlas. Sirius se otočil k Remusovi a zářivě se na něj usmál.
,,Copak?" zeptal se a dál si spokojeně broukal.
,,Očividně jsem se spletl," vysvětloval Remus, ,,teprve teď jste se sblížili ve všech směrech."
Sirius se zaculil, ale nic na to neodpověděl, místo toho se zeptal, zda s nimi Remus poobědvá.
,,Pokud by vám to nevadilo... Mám totiž hlad jako vlk." Hned jak to řekl, ukázal prstem na Siriuse. ,,Žádné vtipy o vlcích."
Sirius položil svou ruku na srdce a pravil: ,,Ranil jsi mé city! Ani mě to nenapadlo."
,,Měli byste to co nejdřív oznámit, protože to stejně všichni poznají, když se takhle budeš usmívat," změnil téma Remus a šel Siriusovi pomoct s vařením.
,,Je brzy," odvětil Sirius.
,,Brzy?" zopakoval Remus s pozvednutým obočím.
,,Vždyť jsme si teprve vyznali lásku a..." nedořekl to, ale zasněně se usmál a vydal ze sebe potutelné zahihňání.
,,Ale jste do sebe zamilovaní už roky," připomněl Remus.
,,Pravda, nicméně zamilování nikdo oficiálně neoznamuje. Teprve když jde o vážný vztah. Jsme na začátku. Ještě není náš vztah natolik pevný, abychom..."
Remus přestal krájet mrkev a skočil Siriusovi do řeči: ,,Ty si myslíš, že tě opustí?"
Sirisu na Remuse nepohlédl, ale odpověděl tiše: ,,Nevím, nemyslím si nic."
,,Ale bojíš se toho..." odtušil Remus.
Sirius se ošil. Zamračil se. ,,Já jen nechci tlačit na pilu. Takhle je to hezké, teď jsme spolu, a to je nejdůležitější."
Remus hleděl na svého nejlepšího přítele a snažil se porozumět. ,,Ty oddaluješ nazvat váš vztah vztahem, protože se bojíš, že bys tím urychlil konec toho vztahu?" Sirius neodpověděl, zarputile hleděl na jídlo před sebou. ,,Tichošlápek snad pochybuje o citech své slečny?"
,,Tichošlápek pochybuje o sobě. Tichošlápek totiž nikdy neměl vztah, jestli si náhodou Náměsíčník nepamatuje. Tichošlápek totiž sice vykasal pár sukní, ale nikdy nezůstal přes noc. Tichošlápek..." Zastavil se. Odložil měchačku. Podíval se na Remuse a vážným hlasem řekl: ,,Já to prostě nechci pokazit."
Remus položil ruku na rameno svému příteli a odpověděl: ,,Neboj. Kdybys měl někdy pochybnosti, pomůžu ti, připomenu ti tenhle den, kdy sis tady zpíval celých deset minut, aniž by sis všiml, že tě pozoruju."