♥6

1.6K 95 1
                                    

Just a baby,
but she's growing up so fast
and I'm alergic to the waiting

Položil se do vany. Voda byla neskutečně horká, každý jiný by vyskočil z kůže. Siriusovi to nevadilo. Jeho tělo hodně znecitlivělo během let v Azkabanu. Necítil chlad, necítil horko. Občas se mu stalo, že se omylem opařil nebo trávil prosincovou noc při otevřeném okně a zjistil to až druhý den, kdy se rozstonal. Nejen díky této fyzické otupělosti se mu zdál jeho život jednotvárný.  Byl samozřejmě rád, že se dostal z Azkabanu, ale čekal že život bude jinačí. Všechno však bylo tak obyčejné, tak prázdné, beze smyslu... A pak jednoho dne v Hermioně uviděl něco výjimečného. Rozzářila se, rozzářila tím i jeho. Aniž by o tom ta maličká dívka vůbec věděla. Zavřel oči, nadechl se nosem a s výdechem zašeptal: ,,Bohové, dejte mi sílu."

Ještě rozespalá vrazila do postavy, která se nachomýtla v její trajektorii. ,,Omlouvám se," zahuhlala a promnula si oči, aby pohlédla do tváře člověka, na kterého se tak namáčkla. ,,Ach, Siriusi, odpusť," hlesla, když ho uviděla. 
,,Nevadí. Hlavně že sis neublížila. Příště ale koukej, kam kráčíš. Kam vlastně kráčíš?"
,,Quo vadis," řekla si pro sebe Hermiona. ,,Pravda, promiň. Nečekala jsem, že někoho potkám. To mě ale neopravňuje do tebe narážet."
,,Nebylo to zas tak hrozné," utěšil ji s laskavým pousmáním. Pohladil ji po paži a odstoupil, aby mohla projít. Hermiona však nadále postávala a dívala se na Siriuse. ,,Potřebuješ něco?" zeptal se starostlivě, když viděl, že nepokračuje ve své cestě. Hermiona bezradně pokrčila rameny. ,,Chceš si popovídat?" vyptával se dál. Hermiona znovu zvedla svá malá ramena a následně je svěsila. ,,Tak pojď. Ale budu si muset udělat kafe, abych se trochu probral."

Zatímco se vařila voda, Sirius usedl naproti Hermioně. ,,Tak copak tě trápí?"
,,Určitě jsi slyšel o tom, že mám chlapce..." začala Hermiona a červenala se, doufala však, že to v šeru není tak vidět.
,,Jistě. Nešlo přeslechnout Freda a George, jak prozpěvují o tobě a famfrpálové hvězdě, zatímco Ron do nich naštvaně žďuchal parapletem," odvětil a bojoval s tím, aby se nerozesmál. ,,Takže jde o něj? Trápí tě něco, co se týká Kruma?" zeptal se, aby jí trochu pomohl se započetím hovoru. Hermiona přikývla. Uhnula pohledem.
,,Viktor je skvělý. Ne vážně. Skvělý. Má mě skutečně rád. Možná bys čekal, že to bude tupec jako ostatní sportovci, ale není. Je prostě úžasný."
Sirius skousl svou vnitřní stranu tváře. Přál jí to. Upřímně a opravdově Hermioně přál štěstí. Jen o tom nedokázal slyšet. Protože když o tom slyšel, tak si to mohl představovat, když si to představoval, tak žárlil - nechtěl žárlit!
,,Tak v čem je problém?" zeptal se a jazyk se mu lepil na patro, jak mu vyschlo v ústech.
Hermiona si lehounce povzdechla, skoro jako malé dítě vyčerpané přemýšlením. ,,Bojím se, že jsem ho využila."
To Siriuse naprosto šokovalo. Čekal cokoliv, ale tato věta byla nečekaná. ,,Jak... Jak to myslíš?" zeptal se skutečně zmateně.
Hermiona k němu vzhlédla smutnýma očima a odpověděla: ,,Mám čím dál větší pocit, že do něj nejsem zamilovaná. Zdá se mi, že jsem... prostě jen byla... ráda, že si mě někdo všímá. Líbilo se mi, že se ke mně choval tak pozorně a zajímal se o mě a všechny holky mi záviděly..." Její hlas zněl skutečně provinile. Sirius ji chytil za ruku.
,,To přece není nic hrozného. Je přirozené, že chceme být milováni. Nevodila jsi ho za nos schválně, jen jsi toužila po lásce."
Hermiona pocítila něco, co už dlouho necítila. Jejím tělem se rozlil naprostý klid. Pomalu vydechla a zdálo se jí, jako by celé měsíce zadržovala dech. S dalším nádechem do plic nabrala další dávku pokoje. Po tvářích jí začaly téct slzy. Úlevné slzy, se kterými mizely všechny výčitky. ,,Siriusi, tys mě zachránil," zašeptala. Sirius se tomu něžně zasmál a zavrtěl hlavou. Než odpověděl, že jí pouze pověděl pravdu a ať si s tím neláme hlavu, nahnula se k němu a objala ho. Sirius zavřel oči. Tohle bylo sladké utrpení!  Chtěl ji líbat - a rozhodně ne jako kamarád. Chtěl se jí dotýkat - a rozhodně ne nevinně. A místo toho ji musel držet v přátelském objetí.

 A místo toho ji musel držet v přátelském objetí

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
jako modlitba - sirmioneKde žijí příběhy. Začni objevovat