jako modlitba - sirmione

15♥

Sirius kromě vína donesl misku oříšků. Hermiona se domnívala, že jsou ochucené kořením. Jaké bylo její překvapení, když její ústa začala skoro hořet. Chilli - a očividně nějaký druh, který dokáže pozřít jen drak. Rychle se napila. Sirius se krátce zasmál. ,,Myslel jsem, že si přiťukneme na naše znovuzamilování..."
,,Počkala bych, kdybys nepřinesl nejpálivější jídlo na světě," hájila se Hermiona.
,,Měl jsem tě varovat," uznal Sirius jemně a pozvedl sklenku. Hermiona si s ním přiťukla, dívala se mu do očí, když se ozvalo cinknutí skla. ,,Tak na nás."
,,Na nás," přitakala Hermiona. Napili se.
,,Tak vyprávěj. Co se za ty necelé tři roky událo?"
,,Vždyť už jsme ti to pověděli..." podivila se Hermiona.
Sirius se přívětivě usmál. ,,Jistě, to ano. Ale bylo to obecné vysvětlení událostí. Mě zajímáš ty. Co jsi ty dělala, s čím ses ty potýkala, co jsi musela ty řešit."
Hermionu dojalo, jak se Sirius skutečně zajímá. Bylo tak jednoduché ho milovat, když se k ní choval takhle hezky. Na její duši padl stín. Byla připravená mu o tom říct? Nechtěla znít sebelítostivě, ale chtěla, aby o tom věděl. Hermiona sklopila zrak ke skleničce. Lokla si a se stále přišpendlenýma očima k vínu řekla: ,,Musela jsem vymazat paměť svým rodičům. Teda... Zapomněli pouze na to, že mají dceru."
,,Šlo to kouzlo nějak zvrátit?"
Hermiona zavrtěla hlavou. ,,Nedělám nic napůl. Nepočítala jsem, že bych přežila a že vše dopadlo dobře. Chtěla jsem, aby aspoň rodiče byli v bezpečí. To se mi povedlo."
,,To mě mrzí," řekl a chytil ji za ruku, ve které nic nedržela. ,,Znám ten pocit - být sám, bez podpory rodiny."
Hermioniny oči se najednou překvapivě naplnily radostí. ,,Ty to vlastně nevíš..." zašeptala a musela se pousmát.
,,Co přesně bych měl vědět?" zeptal se Sirius. Hermiona byla poctěna, že zrovna ona Siriusovi bude moct říct tuto zprávu.
,,Možná jste se nakonec od sebe tolik nelišili," řekla tajemně.
,,Kdo my?"
,,Ty a tvůj bratr."
Sirius podezíravě přimhouřil oči. ,,Hermionko, co ty bys tak mohla vědět o mém bratrovi?"
Lokla si vína, odložila sklenku na stůl a chytila i jeho druhou ruku. Nohy si dala do tureckého sedu. Uvelebila se přímo čelem k Siriusovi.
,,Můj milovaný," začala svůdně hlubokým hlasem, ,,nyní ti budu vyprávět příběh o muži jménem Regulus, který totálně vyjebal s Pánem zla a obětoval svůj život."
Sirius zvedl jen jedno obočí. ,,Tak to jsem teda jedno ucho..." hlesl tiše. ,,Doufám, že takhle budeš klít i v ložnici," dodal spěšně, než Hermiona začala vyprávět. Ta se stydlivě usmála a nic na jeho poznámku neodvětila.

Sirius musel uznat, že svému bratrovi a Kráturovi trochu křivdil. ,,Nevěděl jsi o tom," odvětila Hermiona. Mírně se otřásla zimou. Oheň v krbu totiž dohoříval. Sirius se ihned zvedl a naházel do krbu další polínka. Když se vracel k pohovce, vzal z křesla deku. ,,Stoupni si," požádal Hermionu. Ta poslechla, Sirius jí předal deku a sám se natáhl přes celou pohovku. Kývl hlavou v jasném znamení, aby se k němu přidala. Hermiona se musela stydlivě usmát. Lehla si zády k němu a přehodila přes oba deku. Sirius ji zezadu objal rukou. Hermiona spokojeně vydechla a zavřela oči. Další rozhovory byly líné a často náhodné. Oba si hlavně užívali tulení se jeden k druhému, vyřčené věty neměly nijak zvlášť vysokou intelektuální hodnotu.

Narovnali se. Hermiona si nechala deku přehozenou kolem ramen. Dopíjeli víno. A najednou už byla láhev prázdná a venku byla tma. ,,Měla bych už jít domů," řekla Hermiona poté, co zívla.
,,Nepřipadá v úvahu," odvětil Sirius a zavrtěl hlavou. Hermiona byla zvyklá, že při tomto kroucení hlavou mu vždy kolem hlavy povlávaly aristokratické kudrliny, teď měl však vlasy v culíku. ,,Nenechám tě se přenášet, když jsi požila alkohol. Ani byl neměla cestovat letaxovou sítí," pravil, nahnul se k ní a políbil ji na rty.
,,Tak půjdu pěšky," řekla Hermiona.
,,To vůbec. Je to daleko a je to nebezpečné," oponoval a políbil ji na tvář.
,,Tak mě doprovodíš..."
,,Ach, to nesmím. Jsem nachlazený," odvětil nesouhlasně a políbil ji na nos.
,,Zavolám si taxi."
,,Nikdo v tomhle nečase nepojede," pravil a políbil ji na bradu.
,,Tak prostě budu mít připravenou hůlku."
,,Venku je otřesné počasí. Sníh všechny cesty zasypal. Vítr by tě mohl odnést. Umrzla bys. Zmizela bys ve vichřici," vyjmenovával Sirius přesladkým a melodramatickým hlasem a mezitím jí vlepil pusu na lícní kost, čelo, krk a jedno obočí, kde to Hermionu lechtalo.
,,Ty jsi jak v té americké písni z Neptunovy dcery," pravila Hermiona pobaveně.
,,Neznám. Ale zato znám všechna rizika, kterým bys musela čelit cestou domů," odpověděl Sirius s elegantním navrácením se k původnímu tématu rozhovoru, chytil její ručku a políbil ji na jejím hřbetu.
,,Nesnažíš se mě snad přesvědčit, Siriusi, abych zůstala přes noc tady?"
,,Ven odejít nemůžeš, domů se nedostaneš, nezbývá nic jiného," pravil naoko šokovaně, že za jeho chováním Hermiona hledá nějakou lest. Otočil její ruku a políbil ji na dlani. Hermiona se zasmála a poklepala si ukazováčkem na stranu špičky svého nosu.
,,Takže mě určitě plánuješ ubytovat v nějakém z volných pokojů, že?"
Sirius se zatvářil značně nespokojeně, avšak odvětil: ,,Jistě. Jak jinak. Ve vší počestnosti."