jako modlitba - sirmione

20♥

,,Už jsem zpátky a koupila jsem nám limetkový koláč!" zvolala ode dveří Hermiona. Odhodila kabát, přezula se a skoro až tanečním krokem vstoupila do kuchyně. Zarazila se. ,,Remusi, nic za touto otázkou nehledej, ale... Kde je tvá manželka a tvůj syn?"
Remus se pousmál nad její pasivně agresivní poznámkou. ,,Má drahá Hermiono, má manželka s mým synem jsou u mé tchyně. Chtěl jsem s vámi poobědvat a omluvit se za své předchozí chování."
Hermionu trochu štvalo, že když konečně našla odvahu mu vyčíst, že za Siriusem pořád chodí, odzbrojil ji argumenty a ještě k tomu vstřícností. Trochu se za sebe styděla. Položila na stůl krabici s koláčem. ,,Odpusť, Remusi," řekla, ale do očí se mu nepodívala, ,,občas zapomínám, že si Siriuse nesmím krást jen sama pro sebe. Ten dotaz byl nepatřičný. Obzvlášť když i já sama jsem tu vlastně jenom host."
,,Odpouštíme si navzájem?" nabídl mile Remus. Hermiona mu krátce pohlédla do tváře a přikývla. Pak pootevřela ústa, ale Remus ji předběhl: ,,V ložnici. Šel se převléct, ale tebe určitě rád uvidí."

Zaklepala a po vyzvání vstoupila. Sirius si zapínal košili. ,,Páni, tobě to sluší," řekla Hermiona.
Sirius nesměle vzhlédl a odpověděl: ,,Řekl jsem si, že by měl být dnešní oběd slavnostní."
,,Slavnostní oběd po prvním milování?" zeptala se Hermiona, jestli chápe dobře.
,,Mudlové to nedělají?" opáčil Sirius. Jeho hlas zněl jinak - nejistě, nervózně... Ale Hermioně to nedošlo, myslela si, že to hraje a žertuje s ní. Hermiona se rozesmála. Došla k němu a objala ho, i když měl v plánu pokračovat se zapínáním košile. ,,Byla jsem zlá na tvého kamaráda," přiznala s tváří stále zabořenou v jeho rameni.
,,Remuse? Co ti provedl?"
,,Nic. Byl tu."
Sirius se zasmál. ,,Musíš ho pochopit. Vrátil jsem se mu. Beze mě byl jen nudný muž od rodiny."
,,Teď je tvůj kuchař bez rodiny," opáčila žertovně Hermiona, ale znovu se zastyděla. Sama si Siriuse ,,zabrala" na celý víkend, byla poslední, kdo mohl Remuse soudit. ,,Promiň, ve skutečnosti mi nevadí jeho přítomnost, ale myšlenka, že na mě zbude méně koláče," zavtipkovala, ale její hlas radostný nebyl. Nerada přiznávala své chyby. Celý život toužila být dokonalá, jakýkoliv svůj kiks proto odsuzovala.
,,Koupila jsi nám koláč?" zeptal se Sirius a rozzářil se. Přikývla a dodala, že je limetkový. Políbil ji do vlasů. Hermiona se rychle převlékla do teplých domácích šatů se soby. Sirius ji se zájmem pozoroval. Když byla připravená k odchodu, plácl ji přes zadek. ,,Tak pojď, má čarodějko, něžně šikanovat mého jediného přítele."
Hermiona po něm vrhla nazlobený obličej.
,,Odpusť, ale tak trochu to šikana je," pravil. Hermiona se zamračila, ne kvůli Siriusovi, ale kvůli sobě - měl totiž pravdu. Kvůli své sobeckosti byla zlá na Remuse.

Po obědě ukrojila Remusovi největší kus koláče, bylo to gesto omluvy. Sirius jí věnoval vřelý úsměv a když usedla zpět, chytil ji za ruku. ,,Děkuju za pohoštění. Někdy zase my na oplátku pozveme vás," ujistil je Remus.
,,Co sis uvařil, to sis taky snědl," odvětil Sirius s úsměvem. Rozloučili se a Remus zmizel. Chvíli bylo ticho. Hermiona svou ruku vyvlékla ze Siriusova sevření.
,,Takže nepůjdeme?" zeptala se tiše.
,,Prosím?" otázal se mírně zmatený Sirius.
Hermiona se dívala na stůl a prstem přejížděla po skleničce s džusem. ,,Jak nás Remus zval... Nemáš v plánu se mnou jít na oběd ke kamarádovi?"
Sirius zvážněl. Věděl, že to jednoho dne budou řešit, netušil však, že ten den nastane tak brzo. Odkašláním si pročistil hrdlo a marně pátral v mysli, co vhodného říct.
Hermiona ho však předběhla: ,,Nechápu to, Siriusi. Na jednu stranu jsi až přespříliš snaživý... s tou košilí a romantickými gesty... A na stranu druhou? Stydíš se za mě před lidmi..."
,,Tak to není, bohové, Merline, Freyo!" vyhrkl Sirius polekaně. Ano! Přesně toho se obával! Bál se, že to pokazí - a povedlo se mu to! ,,Jen se mi zdálo, že je brzy to oznamovat."
Hermiona se zamračila, ale dál sledovala skleničku a krouživé pohyby své ruky. ,,Oznamovat komu?" zeptala se.
,,Lidem..."
,,Vždyť bychom šli k Remusovi," připomněla mu, ,,Remus to přece už dávno ví."
,,To já vím. Ale bude tam i Nymfadora."
Hermiona přestala kroužit prstem po skleničce. Podívala se na Siriuse a rozesmála se. Sirius její reakci nechápal. ,,Ty asi vůbec nic nevíš o partnerských vztazích - a o manželství obzvlášť," řekla a znovu se zachichotala. ,,Vážně si myslíš, že o nás dvou Nymfadora neví? Domníváš se, že by své manželce neřekl takovou věc?"
Sirius se zamyslel. ,,Jsem starý hlupák," hlesl po chvilce. Hermiona se k němu nahnula a otřela se svým nosem o jeho nos, pak mu vlepila pusu.
,,Nejsi ani starý, ani hlupák," uklidnila ho něžně, ,,jen občas zapomínáš, že některé věci se dějí bez našeho přičinění či vědomí."
Byla tak chytrá. Nezasloužil si tak bystrou čarodějku. Hermiona se odtáhla a vstala. Začala odnášet špinavé talíře do dřezu. Když se na chvilku zastavila, Sirius využil situace. Jako panter k ní elegantně přispěchal, chytil ji za pas a vysadil ji na kuchyňskou linku. Hermiona vypískla. ,,Polož mě dolů, Siriusi," přikázala, ale Sirius se tomu jen usmál. ,,Nevím, co máš v plánu, ale je nedůstojné, abych takhle..."
Sirius ji políbil, aby na chvíli zmlkla. Pak se maličko odtáhl a pravil: ,,Miluju tě a rád s tebou půjdu na návštěvu k Lupinovým. Teď ti ovšem svou lásku dokážu něčím maličko jiným."
Hermioně se zběsile rozbušilo srdce. ,,Nechci, abys byl zklamaný, když se ti nepovede..." začala skoro až omluvně. Sirius se však samolibě usmál, jeden koutek rtů měl výš než druhý. Oči mu plály odhodláním dopravit Hermionu ke hvězdám.
,,Nepovede? Nepřipadá v úvahu," přísahal, když jeho ruka putovala po jejím stehně.

Toho odpoledne slečna Hermiona Grangerová dvakrát navštívila hvězdu Betelgeuse s víc než šťastným návratem na Zemi.