Art of love

10. Excellent deduction, Tomlinson

"Normálně si z nás dělaj prdel!" Doslova šílel drobný brunetek, když vycházel z chlapeckých šaten.

Nábor do druhé ligy dopadl poměrně sporně. Stuarta Costtela vzali téměř okamžitě, že se sotva musel míče dotknout podrážkou své boty z čehož byl celkem mimo, ale nestěžoval si. Louis nebyl vůbec špatný fotbalista, kopl několik penalt a měl místo v týmu celkem jisté. Zato Harry to už tak lehké rozhodně neměl. Mohl se stavět na hlavu, ukázal novému zrzavému kapitánovi, Darrenovi, snad všechny své finty, které s míčem uměl, neúspěšně. U nich na škole to bohužel chodilo tak, že hlavní slovo ohledně hráčů v týmu měl kapitán. Trenér do toho neměl co mluvit, i kdyby s výsledným mužstvem nebyl spokojen. Šlo o to, naučit studenty k samostatnosti. 

Kupodivu nejhůře ze všech to vzal zrovna Louis a to se do týmu dostal.

"Co si to ten sráč dovoluje," nadával zrovna stejně starému Darrenovi. "A to jsem si myslel, že je to celkem v pohodě týpek."

Když za těch několik pár minut, co chlapci opouštěli školní pozemek, zazněla už snad všechna sprostá slova, vložil se do peprného monologu už i Harry. "Klídek, Lou. O nic nejde."

Sám z toho byl smutnější než dával najevo. Skutečně ho, ale více trápil jeho nejlepší kamarád, o kterém už přes hodinu neměl nejnovější zprávy, což pro něj bylo velmi znepokojující.

"O nic nejde?" Nevěřícně zopakoval Louis slova svého společníka. "Jsi nejlepší fotbalista na týhle škole, Hazz. Všichni to ví. To, že si nějakej zasranej Payne myslí, bůh ví jakej neni král, nikdy nic nezmění na tom, že ti nesahá ani po kotníky."

"Jsi sladkej, Lou," vypustil Harry z úst jen tak mimoděk nevědíc, jaký ruměnec tím způsobil na tváři malého bruneta. "Ale musim se teď postarat o Zayna."

"Zase ten tvůj Zayn."

"Máš snad proti němu něco?"

"Jasně, že ne," zalhal trochu Louis. "Jen se nesoustředíš na nikoho jiného."

"Ale jojo, byl jsem přece nedávno s Jade na tom rande."

Ta věta ho píchla u srdce, "vážně? A vy - vy spolu chodíte?"

Kudrnatý se zasmál, "Ježiš, jasně, že ne. Byla jenom taková jednorázovka, znáš to. Má největší zadek ze všech gymnastek. Ale neni to nic pro mě. Já čekám na někoho výjimečného." Mrkl na brunetka nechávajíc ho několik stop za sebou naprosto nechápavého.

***

Harry vyběhl schody po dvou prudce vtrhávajíc do svého pokoje. Bál se toho, že najde svého kamaráda udušeného v kaluži svých zvratků a svého bratránka v zápalu viny zhrouceného vedle něj, ale opak byl pravdou.

Zayn ležel sice zkroucený v křeči na boku zamotán ve své přikrývce, ale držel mezi prsty natažené ruky zapálenou cigaretu což byla slibná známka jeho života. Niall překvapivě seděl na polštáři se Zaynovo hlavou ve svém klíně prohrabujíc mu vlasy. Z telefonu položeném na nočním stolku hrála jakási hudba jako kulisa.

"To je Justin Bieber?" Bylo první na co se Harry zmohl po svém ukvapeném příchodu.

"Neni špatnej," odpověděl mu černovlásek stále se zavřenýma očima potahujíc do plic nikotin.

To už do pokoje vstoupil i Louis ve své kytičkové Adidas mikině. "Vidiš, žádný mrtvoly." Poukázal na dva poměrně živé chlapce.

"Řikal jsem ti, abys mi psal každou hodinu Nialle," vyčetl mu jeho bratranec poté co už o něco klidnější šel otevřít okno do zakouřeného pokoje.

"Neni to jeho vina," vydechl přiškrceně Zayn sklánějíc se nad koš s již novým sáčkem uvnitř. "Usnul jsem na něm a mobil si nechal u sebe v pokoji." Jen co to dořekl vyvrátil obsah svého žaludku do černého pytle. Ostatní se od něj jen znechuceně odvrátili.

"Jak ti je, Zee?" klekl si vedle něj jeho spolubydlící, když si byl jist, že na jeho halence nepřistane Zaynův oběd.

"Jak asi vypadam," uchechtl se nevěřícně černovlasý, když padla stejná otázka od jiného člena jedné rodiny. "Kurva, vy máte ty nemožný otázky dědičný nebo co."

"Vypadáš docela vyblitě," konstatoval Louis sedaje si na stůl vedle okna.

"Výborná dedukce, Tomlinsone."

Niall jen pokroutil očima nad jejich pošťuchováním, které většinou končilo Zaynovo vyhrožováním nějakou Louisovo drastickou smrtí, proto přesměroval téma na jinou vlnu. "Jak šel nábor?"

"Na hovno," vyprskl brunetek. "Payne si rozestavěl lidi už po celý škole, Harry neměl nejmenší šanci dostat se do Darrenovo týmu."

"Počkat," zarazil ho blonďáček. "Darren je kapitán druhý ligy? Ten hajzl."

"Payne se bojí konkurence."

"Myslim si, že v tom je trochu něco jinýho," přidal se do rozhovoru nečekaně i Zayn nechávajíc Nialla hodit nedopalek do popelníku na stolku vedle jeho postele.

"O čem to mluvíš?" Přetočil se na něj ležící Harry ve své posteli.

Zaynovi nebylo zrovna po chuti o tom mluvit. První důvod byl jednoduchý, nebyl schopný ani otevřít oči bez toho, aby se nepozvracel natož, když měl mluvit. Druhý důvod byl ještě primitivnější, bál se, že svému kamarádovi zničil celou svou sportovní kariéru. Na druhou stranu, nedokázal mu lhát.

"Pamatuješ si, jak jsem skoro před dvěma týdny dostal od Payna po hubě." Soukal ze sebe každé slovo s velikou námahou. "Hned první den, co jsi byl přivítat Nialla, jsem si byl venku zahulit."

Všichni si ten den moc dobře pamatovali. Pro Nialla to byl den, kdy zapomněl, jak se mluví.

"Venku stála ta jejich debilní parta. Byl tam Payne, Bradley, myslim, že i Oliver, ale to máš fuk. Nabalovali tam nějaký kozatý gymnastky a debil Payne si nechal svojí tašku u vchodu. Jen jsem využil příležitosti, nic víc."

"Ukradl si mu fet." Ujišťoval se Harry, jestli to správně pochopil.

Zayn jen pokýval hlavou obmotávajíc ruce kolem svého břicha.

"No tak to je fakt úžasný," zasmál se Louis. "Takže Harryho vyhodil z týmu, protože ty seš zasraná fetka."

"Hej!" Vykřikl rozhněvaně kudrnatý až brunet nadskočil. "Bacha na jazyk, Tomlinsone."

"Nech ho, Hazz," zamumlal černovlasý pod náporem další křeče. "Má pravdu."

A pak se stalo něco, co nikdo skutečně nečekal. Zayn se bezvládně překulil přes okraj své postele dopadajíc těsně vedle svého vyzvráceného jídla. Niall k němu pohotově přiskočil jakoby se mu tohle během dne už párkrát stalo.

"Podej mi ty prášky z jeho šuplíku, Louisi," přikázal lehce vyděšenému chlapci.

Louis bezmyšlenkovitě vstal házejíc mu sáček se sněhově bílými tabletkami, které po něm jeho kamarád žádal. Ale dřív než blonďáček stačil jednu z nich dát Zaynovi mezi rty, zastavila ho slova jeho bratrance.

"Nialle, ne!" Chytl prudce jeho zápěstí než stihlo udělat velkou chybu. "Tohle si mu dával celej den?" Optal se vystrašeně.

"Jen jednou. Mam mu to dát, když se tohle stane." Odpověděl vyplašeně.

"Pane bože Nialle, vždyť to jsou tablety pervitinu!"

***

Zatím nejdelší kapitolka, překonávám samu sebe :D Hope you like it! :*

Gufi xx