Art of love

25. But that's exactly what scares me

Usadil se na parapet u otevřeného okna, zapalujíc si cigaretu. Pokoj zel prázdnotou. Většina z nich celou noc nezamhouřila oči, proto se teď všichni tlačili u kávovaru v přízemí. On však neměl náladu být v přítomnosti kohokoliv z nich, potřeboval se uklidnit a urovnat si své myšlenky.

Večer uzavřeli celou záležitost se slovy, že to proberou ráno. Ve skutečnosti jen prodlužovali tu chvíli, kdy o tom budou muset mluvit a střízlivým se jim do toho už vůbec nechtělo.

Do místnosti pomalu vešel vysoký brunet se dvěma hrnky po okraj plné kávy, jeden podal Zaynovi. Ten ho s tichým poděkováním přijal.

"Nemůžeme to nikomu říct, víš to," začal Harry sedaje si naproti svému kamarádovi.

Pokýval hlavou. "Já vim."

"Vim, že to od Nialla bylo strašně zbrklý, ale pořád je lepší, že ji máme my než Liam."

"A čím jsme pak teda lepší než on?"

Kudrnatý si svého společníka zaraženě prohlédl. "Co to povidáš?"

Černovlasý si jen povzdechl usrkávaje ze své kávy. "No tak Harry, vždyť se na nás podívej."

V paprscích světla, které dopadaly za okna pokoje, se Zaynova tvář vyjímala strhaně. Pohublý obličej, aspoň zpola maskující husté strniště, ještě více zvýrazňoval tmavé kruhy pod ztrápenýma očima. Harry si pozorně prohlížel jeho dlouhé řasy házející stíny na ostré líce a pomyslel si, že je opravdu nadmíru krásný, i přes to, jak moc nezdravě vypadal.

"Dívam se na tebe a to mi stačí."

"No tak, Harolde, víš jak to myslim," vydechl deprimovaně kouř z plic. "Nestačí, že máte na krku takovou trosku jako já."

"To neříkej."

"Vždyť je to pravda," pohlédl skrz sklo do zasněžené ulice. "Nestačilo, že jsem do toho zatáhl tebe, ale teď už dokonce i Nialla a tvojí sestru, prostě všechny."

Harry však jen prudce vrtěl hlavou. "To přece neni pravda, šli jsme do toho dobrovolně."

"Protože jste museli! Je to jako bych měl boty namočený ve smůle, kdekoliv projdu se něco těžce posere," z pravého oka se mu svezla jedna slza. "Niall někoho okradl a my děláme, že o nic nejde. Válí se nam tady zbraň zatímco naši kamarádi se cpou mym dortem k narozeninam."

"Spolu to zvládneme, Zee."

"Ale to je právě to co mě děsí, Harry," otočil se k brunetovi, který ho pozoroval stejně smutným pohledem. "Bojim se, že když půjdu do hrobu, půjdete se mnou."

Harry odložil svůj hrnek na noční stolek vedle parapetu, aby se mohl Zaynovi věnovat naprosto celý. Přisunul se k němu blíže, díky čemuž získal jeho pozornost, než ho chytil za obě ruce.

"Teď chvilku ty poslouchej mě, jo?"

Odpovědí mu bylo jen lehké pokývání hlavou. Cítil jak ho karamelová očka propalují.

"To, že máme jeden druhého je to na co bysme se měli soustředit, protože jestli je něco co nam ani Payne nemůže vzít, tak je to důvěra, kterou si navzájem můžeme dát. Jsi pro mě nejdůležitější člověk v mym životě, Zayne a věřim ti víc než komukoliv jinému. Navíc, máme zarezervovanej jeden společnej hrob, rakve jsou přehnaně drahý, neblázni."

Černovlasý se musel krátce zasmát nechávaje slzy téct plným proudem.

"Těm lidem dole na tobě záleží, Zee. Mně na tobě záleží. Nejsi na to sám, i když si to myslíš. A jestli máš na botách nalepenou smůlu, no tak choď bosej."