Art of love

7. I take this personally, Gemma

"Nechceš jet radši se mnou? Mamka tě ráda zase uvidí."

"Nemůžu, Harry."

Harry čekal před vlakovým nádražím na svou sestru, která byla na nákupech blízko jeho školy, takže mu slíbila, že ho s sebou vezme domu. Byl pátek odpoledne, většina studentů se po dvou prvních týdnech nového školního roku rozhodla jet za svou rodinou a výjimkou nebyl bohužel ani Zayn.

"Kdyby něco, hned mi zavolej nebo rovnou přijeď, to bude ještě lepší." Přesvědčoval ho stále kudrnatý.

Vedle chodníku zastavil černě nalakovaný Mercedes zřejmě velmi bohaté rodiny. Z auta vystoupila o něco starší překrásná bruneta.

"Zayne!" Vykřikla nadšeně vrhaje se jmenovanému kolem krku. "Tak ráda tě zase vidím. Och bože, co se ti stalo!"

Zayn jen mávl rukou nad svými skoro zahojenými rankami na obličeji, o kterých mluvila.

"Tohle si beru osobně, Gemmo," řekl naoko naštvaně Harry, když jako prvního objala jeho kamaráda.

"No jo, dramatický jako vždy. pojď ke mně, bráško."

Po řádném přivítání a zdlouhavém vysvětlování, proč s nimi Zayn jet nemůže, nakonec naleštěné auto odjelo i se dvěma sourozenci v něm. Černovlasý se se svou cestovní taškou u nohou rozhodl čekat na vlak venku. Vytáhl z kapsy kalhot jednu cigaretu párkrát cvakaje zapalovačem než se konec nikotinové trubičky rozpálil.

"Zayne," ozval se hlas jeho kamarádky na druhém konci chodníku.

Zmateně se po ní otočil. Od toho incidentu s Liamem s ním nepromluvila jediné slovo. "Millie, já..."

"Hlavně se neomlouvej, prosím," zasmála se zastavujíc se vedle něj se svým malým růžovým kufříkem. "Jsi můj kamarád, Zee, nezlobím se."

V rozhlase zaznělo číslo dívčiny vlaku, proto v tichosti prošli vstupní halou až k prvnímu nástupišti.

"Chci ti to nějak vynahradit," vypravil ze sebe nakonec Zayn než se s ním Millie stihla rozloučit. "Nezachoval jsem se zrovna moc kamarádsky."

Blondýnka ho chytla za obě tváře, "Dej se do kupy." Pak oči přenesla na něco za jeho zády, "A promluv si konečně tamhle s tim cukroušem, kouká na tebe, jak na svatý obrázek." Vtiskla mu pusu na líci a nastoupila do svého vlaku.

Zayn se rozhlédl po osobě, o které mluvila jeho kamarádka, když zpozoroval Nialla něco ťukajícího do mobilu. Povzdechl si než vyrazil jeho směrem dosedajíc na studenou sedačku vedle něj.

Niall si ho překvapeně prohlédl nechávaje své tváře barvit do ruda, "to je - ehm - to je tvoje holka?" Přerušil nakonec ticho.

"Ne."

"A máš holku? Nebo - ehm - nebo kluka?"

Zayn na něj povytáhl své husté obočí.

"Na tom není nic špatného," ujistil ho Niall.

"Já vím, že neni."

***

"Mami," zašeptal Zayn, když vešel do tmavého bytu zapáchajícího po cigaretách.

V obývacím pokoji položil své věci na špinavou pohovku jejíž dobré roky měla dávno za sebou. Na stolku hned vedle si odložil telefon mezi použité injekční stříkačky a špinavé lžíce s hrnky.

"Zayne?"

Do zataženého pokoje závěsy vešla vyhublá černovlasá žena s tmavými kruhy pod očima. Její strhaný obličej vypovídal o tom, že kdysi bývala velmi krásná. Nyní postávala ve vchodu do kuchyně celá špinavá v potrhaném velkém triku.

"Je tady, mami? Je doma?" Optal se velmi tiše rozhlížejíc se kolem sebe. Byt byl ve strašlivém stavu než, aby v něm mohl někdo skutečně žít avšak zdálo se, že toho je opravdu někdo schopný. A pak uslyšel ty známe těžké kroky.

"Ale ale, zlodějíček se vrátil."

Jeho chraplavý hlas Zaynem projel jako šíp. Skutečně doufal, že ho tenhle víkend doma nezastihne, už v tu chvíli litujíc svého rozhodnutí nejet ke Stylesovým.

"Rossi, já - já ti to vysvětlim."

Potetovaný muž se však jen zasmál, "ukradl si moje prachy. Moje prachy, ty hajzle!"

Černovlásek věděl, že se jejich konverzace neubírá zrovna tím správným směrem, "Vrátim ti je, přísaham." Snažil se svůj čin napravit slovy, která vyzněla do prázdna.

"Vypadni Trisho," poručil.

Zayn se najednou rozplakal, "ne, mami. Prosím, ne," vykoktal plačtivě mezi hlubokými výdechy.

Trisha však svému synovi věnovala jen jediný prázdný pohled než se otočila na patě odcházeje pryč.

Muž s vlasy ve vojenském sestřihu přešel k vyplašenému chlapci hrubě mu sahajíc do rozkroku. Zaynova ústa opustil vzlyk.

"Věděl si do čeho jdeš, kluku," zasyčel mu do ucha hlasem zastřeným chtíčem.

***

Zayn ležel nahý mezi smrdutými přikrývkami, neschopen pohybu. Neplakal, jen hleděl do stropu uvnitř naprosto prázdný. Celé tělo ho bolelo, v tříslech mu neskutečně tepalo stejně jako v jeho konečníku. Krk ho pálil od křiku a on se cítil bezmocně a zneužitě. Ross byl všelijaký, sklony k násilí měl ve zvyku už od Zaynovo dětství. Často dostával přes hubu prostě jen tak. Zrovna před jeho odjezdem do dalšího školního roku ho matky přítel zbil jen kvůli tomu, že polovinu letních prázdnin strávil u Stylesových. Avšak to bylo něco úplně jiného. V ten moment co tam jen tak ležel, se cítil jako by právě ztratil veškerou svou cenu, která stejně nebyla nikdy dost vysoká.

Opatrně zkoumal okolí, snažíc se nepodporovat ukrutnou migrénu jakýmkoliv nepatřičným pohybem. Všiml si své cestovní tašky po Harrym. Celá otevřená s vyházenými věcmi ležela vedle postele. A pak to uviděl. V úrovni jeho očí, na matraci, byla položená skleněná miska podivného tvaru se zaschlými skvrnami. Nacházely se v ní dvě injekční stříkačky s pár sáčky naplněné práškem a podivně zahnutou lžící. Zašmátral v kapse svých roztrhaných džínů, které se povalovaly na rámu postele. Nahmátl svůj zapalovač a natáhl se po jedné stříkačce.

***

Tahle kapitolka je věnovaná převážně Zaynovi. Chtěla jsem vám trochu přiblížit jeho soukromý život a tak doufám, že se vám příběh zatím líbí :*

Gufi xx