Art of love

12. Can you hold my hand?

Ten večer Niall nemohl spát. Převaloval se na své matraci položené na zemi vedle postele svého bratránka, ve které Harry spokojeně oddychoval. Tak nějak věděl, že i Zayn ležící taktéž na měkké žíněnce na druhé straně pokoje nedokáže zamhouřit ani oko.

Párkrát ho slyšel, jak se s hlasitým nádechem probudil z mikrospánků pokoušejíc usnout v jiné poloze. Evidentně marně.

Pořád mu v mysli proudil Zaynovo hlas, kterým se během večeře celé rodině svěřil o jeho trápení. Nedokázal z hlavy dostat jeho slova.

Každý dotek je jako jeho dotek.

Zamrkal hledíc do bílého stropu.

Cítím jeho ruce všude, jakoby na mě pořád sahaly.

Přetočil se na levý bok, aby mohl v šeru pokoje sledovat Zaynovo třesoucí se tělo.

Na zádech, na zadku, v rozkroku...

Hrudník se mu nepřirozeně rychle nadzvedával pod hlubokými nádechy.

Pořád cítím jeho dech na svym krku.

Řasy se mu chvěly, jak nepatrně pomrkával se zavřenými víčky.

Jakoby mi pořád do ucha šeptal 'nebraň se tomu, čemu nemůžeš zabránit'.

V pokoji bylo opravdu teplo, ale Zayn si přesto držel deku až u brady.

Udělal se do mě čtyřikrát.

Z očí mu vyklouzlo pár nechtěných slz.

Pak mě tam konečně nechal ležel jako nějakou děvku.

Niall se překulil do sedu rozmrkávajíc náhlé mrákoty z rychlého pohybu. Deku ze sebe už dávno skopal, když teplota v místnosti překročila podle něj minimálně tak 30 stupňů. Pohledem znovu zabloudil k černovlasému chlapci. Delší vlasy se mu potem lepily k čelu avšak zuby mu nepatrně cvakaly o sebe.

"Zee?" Oslovil ho šeptem, aby neprobudil svého bratránka.

Zayn jen zasténal krčíc své nohy blíž ke svému tělu hořícímu horečkou, ale vypadalo to jakoby skutečně nespal.

Niall se zvedl ze svého místa rozhodnut se tiše přesunout na druhou stranu místnosti. Vzhledem k jeho pyžamu, které se skládalo jen z dlouhého trika a boxerek, jeho kolena během plazení utrpěla nepříjemné spáleniny. Kdyby to nebyla věc, která ho v tu chvíli zajímala uplně nejmíň, možná by si i zanadával, jak se mu teď špatně bude hrát fotbal.

Z blízka Zayn vypadal mnohem hůř. Jeho kůže hořela pod náporem zimnice zřejmě z nedostatku toxických látek v jeho těle. Tvář měl bledou což s jeho snědou pletí bylo velmi neobvyklé, zvýrazňujíc tak ještě tmavší kruhy pod očima.

"Zayne," pohladil ho jemně po líci což se následně ukázalo jako vcelku špatný nápad.

Oslovený se velmi prudkým pohybem odtáhl od ruky až zádama narazil do zdi, třeštíc své nádherné oči. Když však místo vojenského sestřihu spatřil obličej vyplašeného blonďáčka, povolil všechny své svaly svalujíc se zpět do peřin se zlatým vyšíváním.

"To jsi ty, Ni?" Zachraptěl jakoby se chtěl ještě jednou ujistit.

"Ano, jsem to já," ujistil ho. "Nemusíš se bát."

Zayn zašmátral po podlaze vypadajíc, že něco hledá, "můžeš mě vzít za ruku?"

Niall jen překvapeně zamrkal. Zřejmě mlčel příliš dlouho, protože černovlásek skoro až útrpným tónem dodal: "prosím."

Proto velmi opatrně vložil svou ručku do Zaynovo nabízené dlaně.

"Máš malou ruku, Ni, víš to?" Zasmál se s třesoucími se rty.

"Spíš ty ji máš velkou."

Zayn se chvíli tvářil jako, že snad přemýšlí nad tím co mu odpověděl. "Nejsem tak velký, jak vypadam."

"Harry je větší," uznal blonďáček.

"To je pravda. Nikdy nebudu tak velký jako on." Zahihňal se.

Niall tak nějak odtušil, že jejich konverzace byla poněkud dvousmyslná na což musel reagovat snad jen zazubením.

"Seš si jistej, že se bavíme o tom samym?"

"Záleží na tom, o čem mluvíš ty," Zayn mu palcem přejel přes klouby než se oba začali dusit smíchy. Harry na to reagoval jen hlasitým odfrknutím ze spaní.

"Mluvim o tom, kolik máš centimetrů," snažil se Niall ospravedlnit, ale přišlo mu, že to každým slovem jen zhoršuje v čem ho přesvědčil i Zayn, který zaklonil hlavu z návalu dalšího smíchu.

"O tvojí vejšce, sakra Zayne," propukl Niall v záchvat, když ho jeho společník vůbec neposlouchal.

A pak se náhle černovlásek zkroutil ukrutnou křečí v břiše do klubíčka. Blonďáček úplně zapomněl na svou dobrou náladu vyměňujíc ji za starost.

"Zaynie," tiše vyjekl.

"Harry," vydechl jen než na podlahu těsně vedle sebe vyzvrátil to málo rýže, co snědl k večeři spolu se žaludečními šťávami.

Niall nečekal ani vteřinu, vyhoupl se na nohy přebíhajíc ke svému bratranci. Ten chvíli něco brblal o hloupých lidech, co ho nenechají v klidu si snít o hromadě Gucci oblečení v jeho šatníku. Když ho, ale Niall ujistil, že takovou hordu značkových věcí opravdu vlastní a mezi tím jen tak mimoděk zmínil Zaynovo jméno, byl brunet okamžitě na nohou.

"Přines vodu, hadr a lékárničku," zaúkoloval ho téměř hned jakmile spatřil stav svého nejlepšího kamaráda.

Když Niall vyklusal z pokoje, Harry se sklonil k Zaynovi. Ležel na boku se zvratky u pusy s pažemi obmotanými kolem svého břicha.

"Bože, Zayne, vylekal jsi mě." Oddechl si kudrnatý, když zjistil, že se ležící chlapec nedáví, prohrabávaje mu havraní vlasy.

Ten se jen lehce usmál se slzama v očích, "promiň, Hazz."

Niall se po několika málo vteřinách vrátil se všema věcma na pomyslném seznamu. Zaujal místo hned vedle Harryho podávaje mu láhev s vodou. Navlhčeným hadříkem Zaynovi nejprve otřel zpocené čelo než mu setřel vyzvrácené jídlo z brady. Pak ho jen donutili zapít prášek na žaludek a horečku.

"Proč si mě neprobudil hned," obořil se brunet do svého bratránka jakmile černovlasý zavřel oči čekaje až mu zaberou tabletky.

"Byl v pohodě, v rámci možností," hájil se nepřiznávaje i to, že chtěl být se Zaynem chvíli sám.

"On moc rád dělá, že je v pohodě, abys neměl podezření, že má zasranej absťák."

"Promiň, jen -" Niall pohledem zkontroloval Zayna jehož hrudník se nadzvedával v pravidelných intervalech jakoby snad spal. "Povídali jsme si." Zašeptal nechávaje své tváře zbarvit do ruda.

Harrymu se rozzářila očka, "Ty vole, Ni, vážně?" Vyhrkl nadšeně. "To je hustý, kámo. O čem jste se bavili?"

Přerušil je dávivý kašel, který se vydral z hrdla černovlasého.

"Dobrý?" Poplácal ho kudrnatý párkrát po zádech.

Zayn však jen něco se smíchem zahuhlal čemuž ani jeden z chlapců nerozuměl, proto starší nastavil své ucho k jeho rtům.

"Niall je pěknej perverzák."

***

Kapitolka psaná celkem narychlo, but I hope you like it :*

Gufi xx