Art of love

8. I know him better than he does

První co udělal, když vběhl do nachové budovy internátu za nechápavých pohledů ostatních studentů, byl útěk na pánské sprchy ve třetím patře. Teplá voda tekla po většinu času do osmé hodiny večerní, ve výjimečných případech do deváté. Tento nenáviděný fakt všech teenagerů se zdál pro Zayna vysvobozující, nechávaje mu tak soukromí.

Zabouchl za sebou dveře s cedulkou čůrajícího panáčka, sundavaje si kapuci. Nemohl se vyhnout pohledu do malého zrcadla nad umyvadlem avšak už jen z toho se málem rozplakal. V odraze na něj hleděl ten nejzoufalejší kluk, kterého kdy viděl. Zarudlé oči neustálým brekem, skrývaly nekonečno bolesti stejně jako jeho tělo. Každý pohyb ho bolel, nemluvě o těch útrpných chvílích, které trávil na záchodě. V ústech si jeho jazyk pohrával s nepříjemnou kyselou chutí krve a žaludečních šťáv z toho, jak mnohokrát se pozvracel. Cestu vlakem v podstatě celou strávil za dvířky toalet.

Opatrně ze sebe sundaval kusy oblečení. Smrděly potem smíchaným s cigaretami z čehož by se mu normálně zvedl žaludek, kdyby to nebyla ta poslední věc, která ho v tu chvíli zajímala.

Vytáhl ze své tašky děravý ručník, zalezl pod první sprchu zatahujíc za sebou závěs. Proud vlažné vody mu máčel tělo smývaje s sebou i čerstvé slzy.

Nevěděl, jak dlouho tam stál. Občas si i zmateně připomínal, kde to vlastně je. Nedokázal se soustředit na jednu konkrétní myšlenku, v hlavě mu jich vířilo rovnou několik, jakoby ho chtěly na místě rozcupovat. Tep mu bubnoval v celém těle, slyšel ho všude. Nedokázal se ubránit trhanému breku, proto si ani nevšiml, když dveře do umýváren cvakly nově příchozím.

"Zaynie," ozval se slabý mateřský hlas. "Jsi to ty, že jo?"

"Je to on?" přidal se náhle další o něco jemnější.

Odpovědí jim však byl jen vzlyk.

Závěs od sprchy se se zachrastěním roztáhl obnažujíc tak schoulené snědé tělíčko. Zayn by jindy protestoval, možná by nezvané hosty i slovně začal napadat, ale tentokrát to bylo jiné. Natočil svůj strhaný obličej ke třem chlapcům sklánějíc se nad ním. Cítil jak ho objímají čísi pevné ruce, a když vzhlédl uviděl svého kudrnatého kamaráda.

"Já nechtěl, Hazz," zachraptěl. "Já vážně nechtěl."

"Měli bysme někoho zavolat, Harry," přerušil ho třetí skoro až žensky položený hlas.

"No jasně, Louisi, co třeba pani Barneyovou, aby ty tvoje zasraný kecy zametla pod postel."

Louis zmlkl. Jakmile šlo o starostlivého Harryho, museli všichni, co se nesnažili pomoct, držet hubu.

"Nialle, podej mi ten ručník."

Pak Zayn cítil, jak se kolem něj ovinula kousavá látka a paže jeho spolubydlícího si ho vyzdvihly do náruče.

Každým prudším pohybem mu vystřelovala bolest k jeho intimním partiím, což jeho spolubydlící, jak se zdálo, pochopil, proto ho nesl jen velmi opatrně. Niall za nimi otvíral a zavíral dveře zatímco Louis slovy, "večerka, čuráci," vyklízel nepříjemné studenty z chodby, aby mohli nepozorovaně projít.

"Kurva, Stylesi!" Ozvalo se najednou ze schodů do čtvrtého patra.

"Hej," rozkřičel se Louis což by v jiné situaci ostatní možná i rozesmálo. "Neslyšel si? Večerka! Nebo snad chceš, aby ti Harry přečetl pohádku na dobrou noc?"

"Lou, nech ho," umlčel ho Harry, když zpozoroval vysokého chlapce s kaštanovými vlasy.

"Děláš si ze mě prdel! Co se mu stalo?" Vyjekl vyplašeně pozorujíc bezvládného Zayna jehož hrudník se splašeně nadzvedával.

"I kdybych to věděl, tak ti neřeknu ani hovno, Stuarte," vyplivl na něj kudrnatý. "Ale vim, že by tě Zayn chtěl mít u sebe, takže koukejte všichni zalízt do toho zasranýho pokoje."

Harry byl neskutečně rozhozený. Cítil se vystrašeně, naštvaně, ale zároveň ho uvnitř hlodalo něco hodně podobnému žalu. Smutnýma očima koukal na svého nejlepšího kamaráda, kterého položil do ustlaných peřin ještě z předešlých dnů. Pramínky mokrých vlasů se mu lepily na bledou tvář s propadlými lícemi. I přes jeho dobře stavěné tělo mu žebra vykukovala mnohem více než by měla, kroutíc tak jeho tetování do podivných tvarů. A pak si toho všiml. Na Zaynovo předloktí se kolem naběhlé žíly rýsovala modřina s čerstvým vpichem uprostřed. Hlava se mu zamotala.

"Jsi v pohodě?" otázal se ho drobný blonďáček.

"Ne," vypravil ze sebe vrhaje se svému bratranci kolem krku v hysterickém pláči.

Louisovi ten pohled trhal srdce, proto si jen sedl na zem nic neříkajíc.

"Udělal to znova, že jo," povzdechl si Stuart sedící vedle Zayna.

Harrymu se v očích mihl hněv, "Jo, udělal! A to všechno jenom kvůli tobě!"

Brunet si ho změřil pohledem zpod svraštělého obočí, "kvůli mně?" Vyštěkl stoupajíc si naproti svému nynějšímu nepříteli. "Chtěl jsem, aby přestal stejně jako ty!"

"Chtěl? Proto si se na něj vysral?"

Na chvíli se odmlčel, "kurva, jak ty o tom víš?" Vypadlo z něj nakonec.

"Možná se mi uplně se všim nesvěřuje," poukázal kudrnatý na svého ležícího kamaráda. "Ale znam ho líp než on sám. Zkurvil si mu život!"

"Už tak byl dost zkurvenej," zabručel Stuart, ale to byla pro Harryho poslední kapka.

Napřáhl se nechávajíc svou zatnutou pěst dopadnout na brunetovu čelist. Ten se po tvrdém úderu zapotácel až skoro zalehl Zayna. Nevěřícně pohlédl mladšímu do rozhněvané tváře než po něm sám vystartoval. V prudkém pohybu ho svalil na zem zasedávaje mu ruce.

"Kurva, jebe vam?" Vykřikl Louis, ale jeho slova zanikla v salvě dalších úderů, které schytal tentokrát Harry.

Niall si se svým kamarádem vyměnily vyplašené pohledy strhávaje Stuarta na záda. To však zřejmě neměli dělat, protože jeho další výpad zasáhl blonďáčkovo bledou tvářičku.

"Ty hajzle," procedil skrz zuby Louis sám se pěstí vrhaje vstříc jeho nosu.

Byla to rozhodující rána, po které nikdo už nic neudělal ani neřekl. Všichni si sesedli vedle postele s vrtícím se Zaynem v ní pod dekou. Stuart si musel sice nějakou tu chvíli zastavovat tekoucí krev z nosu kapesníkem, ale po nějaké době s hodinami odbíjejících půlnoc se pokoj ponořil do oparu spánku.

***

Tak nám do příběhu přichází nová postava, jaký na ni zatím máte názor? Doufám, že se kapitolka líbí :*

Gufi xx