Art of love

11. You're my fucking brother

Zayn si dovolil zameškat ještě následující dva školní dny, kdy ani s jedním z chlapců nehodlal promluvit jediné slovo až na fráze typu "čau" nebo "dobrou". Louis se k tomu chvíli vyjadřoval pár peprnými narážkami směřující na jeho osobu, než mu doslova došla slova. Niall už to se školou neměl tak jednoduché. Velmi těžce se mu jeho matce vysvětlovalo, proč se rozhodl vynechat zrovna pondělní vyučování. Naštěstí ho zachránil Harry, který to svedl na 'chlapskou neděli', kdy Niall měl podle všeho mít celý následující den hlavu v záchodové míse. Blonďáček si nejprve nebyl jist jestli je výmluva o něco lepší než realita, ale jeho mamka nakonec byla ráda, že konečně začal dělat ty 'teenagerské věci'.

A pak nastalo páteční odpoledne. Většina studentů zůstávala na internátě, protože si návštěvu u rodičů odbyla už předešlý týden avšak Harry s Niallem se chystali na víkend ke Stylesovým.

Mladší zrovna seděl i se svou zabalenou cestovní taškou s logem školního fotbalového týmu na parapetu okna pozorujíc svého bratrance, jak si skládá svých několik přípravků na vlasy zvlášť do červeného kufříku, když do pokoje tiše vešel černovlasý chlapec s propadlými tvářemi.

"Ahoj," zachraptěl svým ospalým hlasem.

Bratranci ho oba pozdravili nazpátek vyměňujíc si překvapené pohledy.

"Ty Harry, chtěl jsem se zeptat," začal Zayn nervozně. "Já - mohl bych jet - mohl bych jet s tebou?"

Jeho kudrnatý spolubydlící k němu stočil oči lehce vyveden z míry. Věděl, že dlouho z hlavy nedostane tu scénu svého ztrápeného nejlepšího kamaráda tahajícího si rukávy své mikiny více přes zápěstí, jak zoufale doufá v kladnou odpověď.

"Děláš si srandu, Zee?" Vypadlo z něj nadšeně, ale druhý to zřejmě pochopil špatně.

"Já vim, promiň. Neměl jsem se ptát -"

"Koukej si zabalit věci, za půl hoďky nam jede vlak."

Zaynova tvář, kterou po té větě zvedl směrem k němu, bylo to nejšťastnější, co za poslední týden viděl. A tak se už za několik minut všichni trmáceli k vlakovému nádraží s hromadou Harryho tašek.

***

Dům Stylesových byl velký zhruba jako vila pro tucet lidí avšak toto honosné stavení obývala jen ovdovělá krásná žena se svou dospělou dcerou a mladším synem, který přes týden bydlel na internátě.

"Zayne, zlatíčko, jsi tak hubený. Dáváš mu vůbec najíst, Harry?"

"Jasně mami."

Pravda byla taková, že věta Harryho matky, Anne, nebyla jen prázdná slova. Zayn skutečně stihl za těch pár týdnů zhubnout dost na to, aby to bylo viditelně znatelné i pro jeho okolí. Jeho spolubydlící ho v podstatě věčně viděl jen pít kafe nebo kouřit jednu cigaretu za druhou. Poslední jídlo, které u něj zpozoroval bylo na dně jejich plastového koše.

Celá rodina Stylesových, včetně Gemmy, i s Niallem a Zaynem seděla kolem prostřeného jídelního stolu v tom nejluxusnějším domě, který tak bohatá rodina mohla jenom vlastnit. Všichni do sebe vděčně házeli kusy kuřete po těch útrpných dnech ve školní jídelně. Ale Zayn jen mlčky seděl prázdným pohledem hypnotizujíc plný talíř před sebou.

"Jestli ti nechutná, nemusíš se nutit, Zee," ujišťovala ho Anne mateřským hlasem.

Zayn zamrkal očima jakoby celou dobu nevnímal, "Ne, je to výborné. Jen jsem se zamyslel." Ujistil ji s plachým úsměvem.

Místností se rozléhal jen cinkot příborů, který se odrážel od vysokých stěn. Jídelní stůl byl dominantou s nejméně dvanácti židlemi se sametovým potahem, místa však nebyla zabrána ani z půlky.

"Mami, možná bysme mohli se Zaynem někam zajít," ozval se náhle Harry nandavaje si další várku jasmínové rýže.

"Cože?" Vyhrkl černovlasý sedící hned vedle něj omylem pouštějíc svou vidličku, která zarachotila o skleněnou desku.

"Máš problémy s jídlem, kurva, a ty to moc dobře víš," procedil skrz zuby až Gemma nepatrně nadskočila nad tónem svého bratra.

"Jsem v pohodě."

"Jsi v pohodě?" Začal Harry zvyšovat hlas, zdálo se, že své emoce držel pod pokličkou už nějakou dobu. "Co začal novej rok si připadam jako bych se vrátil do zasranýho prváku. Myslíš, že jsem si nevšiml těch rozpíchanejch rukou? Toho jak se odtáhneš vždycky, když se tě někdo jen dotkne? Totálně si do toho zase spadl a já prostě vůbec nemam páru, co s tim, do prdele."

"Hazz, zlato, sedni si prosím," snažila se ho utěšit jeho matka.

Harry si ani nevšiml, že se zvedl ze svého místa křečovitě svíraje okraj stolu. Mezi obočím mu naběhla hluboká vráska z toho, jak se mračil.

"Dej mi pokoj mami! Copak to nevidíš? Podívej se kurva na něj!" Zařval najednou.

Zaynovi se po tváři svezla jedna osamocená slza. Nějak ani nevěděl, proč. Asi, protože měl jeho nejlepší kamarád pravdu, nebo proto, že zkazil celou rodinnou večeři.

"Myslíš si, že nevim, jak si to o přestávky chodíš šlehat na hajzly? V noci se probouzíš s brekem z nějakejch zasranejch nočních mur. Jdeš pryč z pokoje a vracíš se zase totálně sjetej."

Vypadalo to, že ani Gemma s Niallem nemají daleko k pláči jako by to snad byla nějaká řetězová reakce.

"Seš muj zasranej brácha, Zaynie. Jestli to nemůžeš říct mně, tak komu pak? Já ti do hlavy nevidim, ale dal bych, kurva, celej svuj život, jen abych věděl, na co teď zrovna myslíš. Trhá mi srdce tě takhle vidět, chápeš?"

Celá jídelna zmlkla. Oči všech se přesunuly na mrtvolně vypadajícího černovlasého chlapce, který seděl s rukama složenýma v klíně.

I on mlčel tváříc se, že už snad nikdy ani nepromluví. Slova jeho spolubydlícího ho zasáhla. Opravdu žil s tím pocitem nic netušícího Harryho, ale někde hodně vzadu ve své hlavě vlastně věděl, že to ví. Pravda byla, že na sebe nenechal sáhnout už ani od Millie, u které si jakožto od své holčičí kamarádky nechával líbit vždy vše. Ale ta realita, že to jeho kamaráda zasáhlo mnohem víc než by čekal, pro něj bylo ubíjející. Nedokázal si představit, jak se svěřuje Harrymu natož jeho celé rodině, ale zároveň ho tolik osob v jedné místnosti uklidňovalo, jakoby říkali 'nejsi v tom sám'. Sledoval tichého blonďáčka posedávajícího naproti němu. Chvíli jen hleděl do jeho dvou studánek než v těch očích našel tak hledanou jistotu a on se rozhodl.

Když pootevřel své popraskané rty, Harry k němu zvedl oči plné očekávání.

"Ross, on - znásilnil mě."

***

Trochu kratší kapitolka, ale pro Zayna hodně důležitá. Doufám, že se líbí a těším se na vás u další části :*

Gufi xx