Art of love

4. He was an asshole anyway

Niall byl nadšením bez sebe. Kapitán fotbalového týmu Liam Payne si ho odchytil před odpoledním tréninkem v chlapeckých šatnách oznamujíc mu, že ho chce ve svém týmu první ligy na škole. Mohl se rozplakat štěstím, ale před svými spoluhráči dělal, že to v podstatě očekával. Hned jak zůstal u skříněk, smrdících po nohách, sám, zavolal své mamce sdělujíc jí tu ohromnou novinu, ta plakala za něj.

"Nemůžu uvěřit tomu, že si tě vyžádal samotnej Liam Payne," šílel cestou z hřiště jeho nejlepší kamarád.

"Jo kámo, je to totálně na palici," přidal se k němu šlachovitý chlapec z jejich ročníku jménem Darren. "Ani Styles se tak rychle nedostal do hlavní ligy a to je nejlepší hráč jakýho tahle škola měla za posledních patnáct let. Řikal mi to brácha. Měl nastoupit za Blacka ti řikam."

"Jsem z toho stejně mimo jako vy, kluci," vysoukal ze sebe Niall sotva mluvíc štěstím.

"Ale i tak ti nezávidim, brácho. Budeš mít ranní tréninky navíc," smál se Louis poplácávaje ho po rameni.

"Nialle!" 

Z tribun na něj vyběhl jeho bratránek jen ve sportovních kraťasech. Jejich tým, ve kterém měl za nedlouho hrát i on sám, měl trénink hned po nich.

"Jsem na tebe tak pyšnej!" Objal ho tak pevně až mu skoro vyrazil dech. "Můj malej Ni hraje v první lize. Už si to volal tetě? Musim to napsat mámě, Gemma z toho bude uplně vedle."

"Furt tomu nemůžu uvěřit."

"Měl bys, Payne kvůli tobě vykopl z týmu Stuarta Costella," zasmál se. "Stejně to byl kretén."

"Nechceš nechat vyhodit i sám sebe? První liga je pro holky víc atraktivní než náhradníci jako jsme my," zkusil Darren s nepatrnou nadějí.

Harry si ho změřil pohledem, ale pak se zaculil až se mu na tváři objevily ďolíčky, což Louise nenechávalo klidným. "Ani mě nehne, kámo. Ale běž na nábor do druhý ligy, na vejšce na to celkem dost koukaj a nějaký kočky na to taky nabalíš."

Pak vzduch protrhl pronikavý zvuk trenérovo píšťalky. Harry se s nimi rozloučil s širokým úsměvem odbíhaje za zbytkem fotbalistů.

Niall se s klidem sprchoval asi půl hodiny. Když mu Louis oznámil, že na něj rozhodně nehodlá čekat, zůstal v umývárně sám.

Hlavou mu vířilo tolik myšlenek, většina spojená s jeho přestupem do vyšší ligy. Bylo mu trochu líto, že nechá Louise v náhradnících samotného, ale na druhou stranu, bude hrát se svým bratránkem ve vysněném týmu. Samozřejmě se všeobecně vědělo, že hrát za školu mělo své plusy i mínusy. Nevýhoda spočívala v nekonečných trénincích, kdy některé byly až přehnaně brzy ráno. A pokud vám jako výhoda nestačilo to, že jste ve škole zatraceně známí, odpadaly těmto sportovcům i některé přebytečné hodiny a o tom už se dalo uvažovat.

Niall bloumal ve své hlavě tak hluboce, že málem vyskočil z kůže, když náhle zaslechl nevítané zvuky.

"Kde to je!"

První hlas moc dobře poznával, mluvil na něj zhruba dvě hodiny zpátky oznamujíc mu tu radostnou novinu, o které nedokázal přestat přemýšlet. Ale hlas druhého chlapce ho lehce vyvedl z míry.

"Já to nemám," řekl Zayn ostře, jakoby to opakoval už po několikáté.

Oba byli zřejmě tak zabraní do jejich podivného rozhovoru nevšímaje si, že proud vody ve sprchách ustal. Niall si obmotal kolem pasu bílý školní ručník nenápadně vykukujíc za roh ke skříňkám.

"Nedělej ze sebe kreténa, Maliku."

"Toho ze sebe děláš jenom ty."

Liam, stále ještě ve sportovním oblečení, držel Zayna za klopy jeho tmavé džínové bundy tlačíc ho proti modrým kachličkám. 

"Tak jo, zeptám se naposledy. Kde. To. Je!" Vložil důraz do každého slova, snad kdyby mu nerozuměl.

"Já to nemám," vydechl skoro až zoufale černovlasý. "Sám melu z posledního, Liame. Brodim se ve sračkách už dost dlouho na to, abych si nezadělával na nový. Nejsem ten, koho hledáš a už mě pusť, kurva!"

Svalnatý brunet se však jen uchechtl, "Víš co, Zayne, ty si asi fakt musíš myslet, jakej jsem kokot co?"

"A myslim si, že nejsem sám, kdo si to myslí," zasýpal hned po tom co mu Liam bolestivě natiskl předloktí na ohryzek.

Liam ho pustil, v překvapení obou chlapců se zasmál projížděje si dlaní přes obličej s lehkým strništěm na lících. Pak popadl Zayna za vlasy a dvakrát prudce mrštil jeho hlavou o dvířka jedné skříňky, načež když ho pustil, se svezl na zem. Niall zděšením vykřikl do své dlaně.

Zayn mezi obláčky černoty hleděl do tváře kapitána fotbalového týmu vytřeštěnýma očima. Cítil krev, která se mu řinula z nosu a obočí, které si rozsekl o zámek. Měl pocit, že tohle Harrymu už nezatají.

"Vidím, že se na tobě někdo vyřádil už přede mnou, takže si nebudu špinit ruce. Přijdu si pro tebe až to budeš nejmíň čekat, Maliku. Zatím si rozmysli, co mi odpovíš." S těmito slovy se odporoučel zpět na hřiště.

Zayn se neměl k žádnému pohybu než se v jeho zorném poli objevila vyděšená blonďatá hlava.

"Ni," zachraptěl.

Niall mu pomohl vstát pomalu ho pokládaje na nepohodlně vyhlížející lavičku uprostřed šatny.

"Bože, co ti to udělal," zašeptal plačtivě pozorujíc Zaynovu křehkou tvář, která, jak se zdálo, nebyla rozbitá poprvé.

"Udělal jsem si to sám."

***

Noo, tak to vypadá, že Zayn lítá v nějakém problému :D Doufám, že se kapitolka líbí :*

Gufi xx