Art of love

6. You're weirder than normal

Den po Harryho vyhazovu z týmu, o kterém samozřejmě věděla už celá škola, se rozhodl zajít za trenérem a probrat to s ním. Když se všechna pozornost přesunula zrovna na něj, měl Zayn dost prostoru pro své vlastní potřeby.

Bylo páteční odpoledne. Většina sportovců se po škole přesunula do sportovních hal nebo na fotbalová hřiště. Byl to zrovna i jediný den, kdy hráči první ligy měli volno.

"Prosím Millie, moc tě prosím," zakňučel černovlasý chlapec postávající na schodech mezi druhým a třetím patrem.

"Ty ses asi uplně posral, Zayne," šílela velmi hubená blondýnka s výraznými rysy.

Millie byla Zaynova kamarádka chodící s ním do stejného ročníku, oba studující módní design. Jako jedna z mála, včetně Harryho, věděla o jeho zlozvyku.

"No tak, jsme přece kamarádi a kamarádi si pomáhají."

Blondýnka prudce zavrtěla hlavou až jí pár krátkých pramenů spadlo do čela, "Tohle nemá s pomáháním nic společnýho, tohle je cesta jak se rychle a efektivně zničit."

Zayn vytáhl štos pomačkaných bankovek vtiskujíc je své kamarádce do dlaně.

"Kde si vzal tolik peněz?"

"O to se teď nestarej," mávl rukou. "Udělej to pro mě, Millie, prosím. Tebe ještě neznaj, daj ti na to začátečnickou slevu."

"Co po mně přesně chceš, Zee," hlas se jí třásl, zpocené ruce si otírajíc o hedvábné šaty.

"Řekni, že chceš dvojkovýho bělouše."

Na dívčině bylo znát, že radši ani nechce vědět, co to znamená a tak mezi prsty promnula rohy bankovek vybíhajíc schody do třetího patra. Prošla kolem společných umýváren zastavujíc se před pokojem s číslem 219, ze kterého tiše zněla hudba. Chvíli jen nervozně postávala než pětkrát krátce zaklepala. Jak se dozvěděla od Zayna, bylo to tajné klepání pro 'obchody'.

Slyšela tlumené kroky, když se náhle dveře pootevřely vykukujíc na chodbu černovlasá hlava.

"Kdo to je?" Ozvalo se z vnitřku pokoje.

"Nějaká kočička," olízl si rty v samolibém úšklebku. "Zřejmě nováček."

Pak poodstoupil, aby Millie mohla projít plácaje ji cestou přes zadek.

Celý pokoj byl obalen v dýmu a vůní trávy. Na zemi sedělo nebo leželo asi pět chlapců z různých sportovních týmů. Poznala černošského kapitána basketbalového týmu, Bradleyho a svalnatého Liama Payne ležícího ve své posteli s jointem v ruce.

"Co si dáš, puso," optal se.

Millie nervozně překročila z jedné nohy na druhou. "Dvojkovýho bělouše."

Chlapci se rozesmáli. Liam se postavil podávajíc jointa šlachovitému zrzkovi vedle něj, "posaď se k nám na chvíli."

Držíc si šaty, aby ji nevykouklo něco, co by rozhodně parta egoistických sportovců vidět nemusela, se blondýnka posadila mezi bruneta a zrzka osloveného jako Darren. Zastrčila si pramen plavých vlasů za ucho nespouštějíc oči ze stále postávajícího chlapce jenž ji vpustil dovnitř.

"Co, kdyby si zaplatila něčim jinym než penězi," houkl bledý hoch sedící v rohu.

Pokojem se rozezněl smích, který zarazila Liamova zvednutá ruka, "no tak! Ke svým zákazníkům se přece chováme s úctou, že jo, Marcusi." Zazubil se na tmavovláska.

Údajný Marcus zkroutil rty do úšklebku odstupujíc ode dveří sedaje si na polštář položený na zemi.

"Pokud by si to tady, madam, sama nepřála," přesunul svou horkou dlaň na Millienino stehno vyhrnujíc jí tak lem sukně.

Millie sebou trhla, dech se jí zadrhl v krku. Přesně téhle situace se obávala.

"Mlčení znamená souhlas," uchechtl se Liam zajíždějíc prsty pod krajku jejích kalhotek na boku.

Blondýnka ho hrubě praštila přes ruku rychle se odtahujíc a splašeně dýchajíc.

Brunet se zasmál, "tak ne." Natáhl se k dívčině pro peníze, která mu je ochotně podávala. Chvíli se přehraboval ve svém školním batohu než vytáhl sáček s bílým práškem.

Millie si od něj převzala balíček vybíhaje z pokoje. Než však za sebou stihla zabouchnout dveře, slyšela ještě: "A řekni Zaynovi ať příště pošle nějakou povolnější."

Seběhla schody až do mezi patra, kde čekal Zayn kousajíc si nehty.

"Tak co?" Přistoupil ke své kamarádce. Když však spatřil její uslzený obličej, zarazil se.

"Už mě tam nikdy neposílej, Zee," vykoktala ze sebe mezi vzlyky házejíc mu sáček a běžíc se vyplakat do svého pokoje.

***

"Já toho Payna nesnášim."

Po nekonečném rozhovoru s trenérem se Harry dozvěděl jen to, že za jeho vyhazov může, kdo jiný než kapitán fotbalového týmu, Liam Payne. Ani ho neutěšilo, že pořád ještě může zkusit zajít na nábor do druhé ligy, protože momentálně patřil mezi náhradníky.

"Neboj, Harry," snažil se ho utěšit jeho mladší bratránek. "Za chvíli zjistí, že bez tebe ten fotbal stojí za hovno."

"Zaynie, jsme doma!" zahulákal sarkasticky Louis zavíraje za nimi dveře.

Zayn seděl na parapetu s cigaretou mezi rty, na stole vedle něj se povalovaly dvě prázdné krabičky zlatých Marlbor. Hned jak zpozoroval trojici nově příchozích, hodil nedopalek do popelníku.

"Tak co, tak co, tak co!" Vypálil na Harryho jako malé dítě a popotáhl nosem.

Louis na něj podezíravě přivřel oči, "Dneska si divnější než normálně, Maliku." Sedl si na zem opíraje se o rám postele.

"Nic, brácho," povzdechl si Harry. "Payne je kokot."

"Řekni mi něco, co nevim."

"Ani tohle moje oblíbený oblečení mě dneska netěší," poukázal na svou žlutou košili s kytičkami s vyšitou značkou Guess na levém prsu.

Zayn se rozesmál, následně si promnul nos.

Niall střelil nechápavým pohledem po svém bratrancovi. Harry očima pozorně prozkoumal svého spolubydlícího.

"Ty, Zee? Jsi v pohodě?"

"No jo, je mi skvěle," černovlásek si zapálil už několikátou cigaretu, se kterou se posadil těsně vedle Louise. "Na imbecila máš fajnový oči, Tommo."

Brunet jen nakrčil nos, když mu tvář obalil kouř.

Harry přešel ke stolu sahajíc pro láhev vody avšak svou ruku zastavil v pohybu, když si všiml zbytku bílého prášku na skleněné destičce.

"Zayne," otočil se ke svému nejlepšímu příteli. "Koukni se na mě."

"Co to meleš, Hazz-"

"Koukni se na mě!"

Zayn k němu opatrně přistoupil ukazujíc mu své rozšířené zornice.

"Ty seš sjetej?"

***

Jak jsem slíbila, nová kapitolka už dnes! :* Snad se líbí.

Gufi xx