"Musíš jít s náma, kámo."
Harry neohrabaně házel své křiklavě růžové tenisky na fotbal do sportovní tašky se znakem školního fotbalového týmu. Sám se převlékl do hořčicové teplákové soupravy značky Nike. Když ji jednou jeho spolubydlící nazval žlutou, dva dny s ním nepromluvil jediné slovo.
Zayn seděl na rozpadajícím se stole u otevřeného okna kouříc asi třetí cigaretu po sobě.
"Kdybych teď Tomlinsona jenom zahlíd, asi bych ho shodil ze schodů."
"Bude tam i Niall," podotkl Harry, když si stahoval své kučery do drdolu.
"Co je mi po Niallovi."
"Měl bys mu dát šanci, je to hodnej kluk."
"Já dávam šanci tobě vypadnout z tohohle pokoje dřív než se naseru," zavrtal nedopalek do plechového parapetu jen zpola vnímaje klapnutí dveří.
Svůj pohled přenesl přes rám okna na chodník před internátem plný studentů. Většina sportovců, která nebydlela dost blízko na to, aby mohla dojíždět, se shromažďovala před budovou. Všiml si party gymnastek v upnutých kraťáscích tak krátkých, že působily spíše jako kalhotky, jak postávají u silnice se zadky natočenými směrem k hloučku vysokých basketbalistů. Když však očima střelil ke vchodu, zpozoroval dvojici prváků s taškami fotbalového týmu, jak o něčem horlivě diskutují s jeho nejlepším kamarádem. Sledoval blonďatou hlavu do chvíle než zmizela za horem.
Po chvíli přemýšlení vytáhl z postranní kapsy své školní tašky malý sáček s různobarevnými prášky velikosti hrachu. Bez zaváhání si do pusy vložil jeden fialový.
***
"Víš co, Harry, seru na to, budu čekat dole," vyplivl Zayn zabouchávaje dveře za polonahým Harrym.
Jako každé ráno byl připraven mnohem dříve než jeho kamarád, který si už od doby, co ručičky hodin ukazovaly na šestku, pletl copy.
Harryho vlasy byly vždycky největší kámen úrazu, co se týče jejich jakékoliv přípravy. Myl si je zásadně každé tři dny používaje na ně jakýsi kokosový olejíček a foukal si je do posledního mokrého pramene, takže ne jednou se stalo, že jejich pokoj vyhodil proud v celém patře. Nemluvě o tom, kolik laku každé ráno spotřeboval.
Na schodech potkal jen pár svých spolužáků, v mezi patře i dvojici líbajících se dívek z druhého a čtvrtého ročníku, na které se v jeho údivu, nenuceně usmál. Vzápětí se stihl naštvat, když do něj vrazil vyplašený prvák v triku s límečkem a z rukou mu tak vypadli desky s návrhy pro učitelku. Tucty papírů se rozletělo do všech stran načež i Zayn dopadl tvrdě na zem.
"A čumíš kam ty idiote," procedil skrz zuby, ostře hledíc do Niallovo pomněnkových očí.
"Promiň, já nechtěl," vyhrkl malý blonďáček natahujíc k němu svou drobnou ručku.
Zayn větu přešel stejně jako jeho dlaň. Za bolestivých grimas se překulil na kolena odkud začal rychle sbírat své věci nevšímaje si Nialla, který mu ochotně pomáhal.
"To jsi všechno dělal ty?" Zeptal se viditelně ohromen jeho výtvory.
"Ne, vytiskl jsem je z internetu," prohodil Zayn s dávkou sarkasmu. "Jasně, že jsem je dělal já, blbečku."
Niall si přidržel jeden čerstvý návrh před očima, který Zayn kreslil dlouho do předešlé noci. Na papíře se vyjímal spící chlapec jehož tvář byla neskonale krásná. Na polštář splývaly jeho vlnité vlasy rozprostírající se kolem hlavy, kterou měl položenou na předloktí. Dekou byl přikryt jen do půli těla, takže byla vidět všechna inkoustová tetování na jeho vypracovaném hrudníku. Náčrt nepochybně znázorňoval jeho staršího bratránka.
"Jsou krásné," vydechl jako ve snách.
Zayn se po něm překvapeně ohlédl, "Opravdu si to myslíš?" Vypadlo z něj v hlubokém očekávání.
Niall chytil jeho pohled, který byl pro jednou jiný než obvykle, "Jsou dokonalé, Zee."
Avšak hned, jak vyslovil tu zdrobnělinu jeho jména, sebou černovlasý trhl, takže by si za ni blonďáček nejraději jednu vrazil.
"Co to tady zrovna vy dva nacvičujete."
Přízemím se rozezněl veselý hlas. Ze schodů sešel Harry v limetkovém roláku a volných černých manšestrácích s vlasy spletenými do dvou francouzských copů.
"Myslím, že tady slov netřeba. Ty to necítíš? Tomu se říká láska."
Náhle se objevil i malý brunet navlečený v nějaké modré retro bundě samozřejmě značky Adidas. Kdyby vedle něj nestál Harry, který měl půlku svého šatníku od Gucciho, asi by si Zayn i pomyslel, že má jakousi úchylku.
"Přísaham, že tě strčim pod auto, Tomlinsone," zasyčel Zayn popadaje svoje již pečlivě zavázané desky.
"Počítam s tim, velkej kluku," vyhružky od Zayna si už stihl zapsal na denní režim, proto se s nezájmem otočil k Niallovi. "Payne se po tobě sháněl, měl bys za nim zajít."
"Payne," vyhrkl černovlasý se značnou dávkou nenávisti.
"No jo," pokýval hlavou Harry jakoby se nic nedělo, "trenér ho po Blackovi jmenoval kapitánem fotbalovýho týmu."
"No tak to mě poser, teď z něj bude ještě větší kretén."
"Co je špatně s Paynem," nechápal blonďáček svrašťujíc nechápavě obočí.
"Všechno," vypadlo z obou starších chlapců najednou.
Hodili po sobě znepokojené pohledy jakoby i Harrymu náhle došlo, kdo je jejich nový kapitán zač a jakou chybu trenér udělal.
"Mám dotaz," prolomil chvilkové ticho Louis.
"Zamítá se," odvětil mu okamžitě Zayn.
Malý brunet se zasmál což v podání s jeho vysokým hlasem znělo neskutečně komicky, "ne, počkej. Je to důležitý."
Harry povytáhl obočí pobízeje ho, aby pokračoval.
"Myslíte si, že má cenu do tý školy vůbec chodit?" Pochechtával se.
Všechny hlavy se otočily k velikým nástěnným hodinám visící nad prosklenými dveřmi. Hodinová ručička se přehoupla na osmičku.
Zayn si jen povzdechl pokládaje si mezi rty poslední cigaretu z červené krabičky.
***
Třetí kapitolka za námi! Doufám, že si konec školního roku užíváte stejně jako já a užijete si i další pokračování příběhu. :*
Gufi xx
ČTEŠ
Art of love
FanficJsou to jen nevinní studenti střední školy. Někteří ne až tak nevinní. Zayn si s Harrym chtěl užít třetí rok jejich studia na střední škole umění a sportu avšak po začátku nového roku se to zdá jako naprosto nereálné. Niall s Louisem, kteří nastupuj...
